Více učitelů! Lhostejno odkud?

Nedostatek učitelů v Německu nepostihuje pouze lužickosrbské školy - je všeobecný. Situaci nyní věnovaly velký článek i známé německé noviny Die Zeit. Perex ji shrnuje takto: „Nouze je stále dramatičtější. Na východě Německa učí nyní pedagogové z Polska. Mnozí hovoří dobře německy, jiní ne. Ohrožuje to vzdělání žáků?“

Reportáž je podezřele optimistická. Učí tedy skutečně všude profesionální polští učitelé, nebo někde najdeme i skutečného „Seitenansteigra“ z jiné profese? Vypadá to i u něj takto nadějně? A jak to celé ladí se zkušenostmi českých učitelů v Sasku - Šárky Blažkové (ČLV 10/2017) a Pavla Šlechty (ČLV 11-12/2017)? Je braniborský systém flexibilnější? Jsou braniborské úřady kompetentnější či akčnější? Mají se tedy čeští zájemci o místa lužickosrbských učitelů hlásit raději tam? Těšíme se na zprávu od někoho, kdo bude ochoten to zkusit.

Reportáž dává nahlédnout do jedné ze základních škol v Gubině na německo-polských hranicích. Ze třiceti učitelů je pět Poláků, kteří učí tělocvik, angličtinu, občanskou nauku, ale dokonce také němčinu. Škola přitom zcela zapadá do trendu: již loni působilo na braniborských školách 32 učitelů z Polska, letos jich je už 70. V Sasku pracuje nyní 51 Poláků, v Meklenbursku-Předním Pomořansku 20. Mnozí učí právě v pohraničních městech a z Polska dojíždějí.

Dotazník Suddeutsche Zeitung zjistil, že k začátku školního roku chybělo v celém Německu na 3 000 učitelů, a „manko“ zřejmě dramaticky poroste. V Braniborsku půjde v následujících letech do důchodu přibližně každý desátý učitel, takže ročně by bylo potřebí tak tisícovky nových. K zajištění vyučování letos všechny spolkové země dohromady masivní reklamní kampaní přilákaly a angažovaly přes 2 000 „Seitenansteigrů“, tedy pracovníků bez učitelského vzdělání a zhusta i bez německého občanství. Reportérka klade logickou otázku, zda je jejich vzdělání srovnatelné s německým standardem, a zda učitel, který neumí dobře německy, může žákům zprostředkovat vědění.

Místo odpovědi předkládá ilustrační scénu z Gubina: spolu s polským učitelem je vždy ve výuce jeden německý a pomáhá mu v komunikaci. Při tělocviku příliš nevadí, že vyučující, někdejší profesionální fotbalista, trenér a také tělocvikář, němčinu ještě trochu láme. Ředitel školy si v rozhovoru stěžuje, že nemá jiné řešení - do jižního Braniborska žádný německý učitel nechce. Většinou směřují do Berlína, Postupimi, nanejvýš do Chotěbuze. Gubin měl kdysi na 36 000 obyvatel sedm základních škol, dnes zde žije lidí asi polovina a školy jsou dvě, přičemž o tu jeho je velký zájem. Jiný vybraný příklad je možná trochu atypický: někdejší docent germanistiky ze Zieloné Góry, který vystudoval v Německu, se jako učitel němčiny uplatnil bez potíží; rodiče ho díky perfektní znalosti jazyka, vstřícné povaze a aktivnímu přístupu přijali, žáci ho mají rádi.

Polské kolegy ostatní přes počáteční obavy nakonec přijímají, jsou aktivní a přinášejí „čerstvý vítr“. Země jim nabízí bonus kolem 300 eur měsíčně po dobu pěti let, ani to však nepomáhá, proto ministerstvo navázalo spolupráci se štětínskou universitou a studenti učitelství chodí do braniborských škol na praxi. Školská reforma v Polsku, která zrušila část středních škol, připravila o práci na 9 000 učitelů a ti nyní dostávají šanci v Německu. Braniborsko poskytuje uchazečům po prověření znalostí němčiny základní kurs, kde se seznámí s provozem školy, a již souběžně s učením mají 200hodinový kurs pedagogiky, didaktiky a metodiky. (Nakolik se vlastně tyto předměty v Německu a v Polsku liší?)

Kvalifikace však není všechno. V regionu, kde 26 % voličů hlasovalo pro AfD, jsou aktuální i další otázky: má stát rezignovat na výchovu svých občanů a přepustit ji cizincům z odlišného kulturního prostředí?

Martina KIX, Mehr Lehrer! Egal, woher? Die Zeit No. 51, 7. 12. 2017, 77-78.

Zpracovala Zuzana Bláhová-Sklenářová (za zaslání materiálu děkujeme Dipl.-Ing. H.-J. Miethenu z Chotěbuze).

Česko-lužický věstník, č. 2/únor 2018, str. 14-15