Ví současní rakouští politici něco o mezinárodních smlouvách a mezinárodním právu?

Během 60. a 70. let minulého století vlády ČSSR a Rakouska po dlouhodobém a obtížném jednání dospěly k uzavření československo-rakouské smlouvy. Co zakotvovala? Především jsme se zavázali zaplatit Rakousku jednu miliardu šilinků jako náhradu za škody, způsobené Starorakušanům.  Termín Starorakušané označoval občany Rakouska, kteří měli rakouské občanství již v době před 27. dubnem 1945.  Ti získali náhradu škod.  Novorakušané, tj. ti, kteří občanství Rakouska získali až po 27.4.1945, nezískali nic. Neměli žádný nárok. Rakousko se naopak smluvně zavázalo, že nebude jakékoliv nároky Novorakušanů vůči Československu napříště podporovat. Novorakušany byli v převažující míře tzv. sudetští Němci, kteří přišli do Rakouska v závěru druhé světové války nebo po ní. Občanství Rakouska získali až po 27. dubnu 1945.

Co jsme se však dozvěděli ze Sudetenpost?  Že pan Strache ve vládní funkci naopak „nároky“ Sudetů podporoval již dříve, že se vměšoval do našich vnitřních záležitostí a tak jednal v rozporu se smluvními závazky Rakouska i s mezinárodním právem. Pokud někdo představuje takové jednání jako chvály hodné, pak sám o sobě prozrazuje, že o mezinárodním právu a smluvních vztazích Rakousko zhola nic neví a nadto svou ignorancí dobré jméno Rakousko poškozuje.

Již staří Římané razili zásadu, že smlouvy musí být plněny. V Rakousku však v minulém století vládl po určitou dobu nacistický režim, který hlásal, že právo je to, co Německu slouží. Mezinárodní smlouvy bral jako kus papíru. Je zřejmé, že z tohoto nacistického právního cítění v Rakousku ještě něco zbylo.

J. Kovář