Veřejné slyšení Senátu PČR k současnému životu Lužických Srbů
Slyšení se konalo 27.2.2018 ve Valdštejnském paláci, řídil jej Jaromír Jermář, místopředseda Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu. Pořádání veřejného slyšení bylo zásluhou několikaletého úsilí Společnosti přátel Lužice, zejména Ing. Malce.
Vystupující účastníci se zabývali širokým okruhem aktuálních problémů národa Lužických Srbů. (I když je to svébytný národ, již zhruba 1.500 let žijící na vlastním území, má v Německu statut národnostní menšiny.) Zhruba se jednalo o 4 související tematické okruhy. O záchranu národní řeči Lužických Srbů, jejich kultury, dále o ekonomickou erozi jejich území rozšiřováním povrchové těžby uhlí v Lužici. Také o byrokratických problémech (či nenápadné germanizaci?) Lužických Srbů v Německu a konečně i o možnostech spolupráce a podpory Lužických Srbů od českého národa.
Jako lužickosrbští hosté vystoupili Dawid Statnik (předseda Domowiny – zastřešujícího lužickosrbského orgánu), Beata Brězanova (vedoucí centra Witaj – pro dvojjazyčné vyučování dětí v němčině a v lužické srbštině) a Jadwiga Kaulfürstova (z centra Witaj), Clemens Škoda (referent pro zahraničí a kulturu Domowiny) a příspěvek Manfreda Hermaše (k povrchové těžbě uhlí v Lužici) přednesl pan Gresl.
Přinesli například burcující informaci, že ve více odnárodňováním zasažené Horní Lužici běžně doma používá lužiskosrbský jazyk asi 10 rodin (v současné době se odhaduje asi 60.000 lidí, hlásících se k národu Lužických Srbů). Paní Kaulfürstova hovořila o zhruba vyučovaných 1.500 dětech, o pokusech s vyučováním metodou „imerze“ (snad „vnoření“). Problémem je uplatnění lužickosrbského jazyka ve sdělovacích prostředcích – alespoň část vysílacího času, které, jak je (nejen v Německu) zvykem selhává na ekonomických bariérách. Problém je, že švédská těžební společnost v Lužici Vatenfall , s níž se po letech podařilo domluvit alespoň podporu lužickosrbského školství, byla prodána české energetické firmě EPH Křetinského. Ostudou je, že tato česká firma je k Lužickýn Srbům nepřívětivější.
Za českou stranu vystoupili Lukáš Novosad, předseda Společnosti přátel Lužice. Tomáš Grulich (předseda Komise pro občany žijící v zahraničí Senátu PČR). Uvedl, že v roce 1990 byl Lužickým Srbům udělen v naší republice statut krajanů. Daniel Kubát (Ministerstvo školství ČR) mluvil o spolupráci ve vzdělávání v českém jazyce. Chválena byla Letní škola slovanských jazyků, pořádaná o prázdninách v naší republice. O dvoujazyčném vyučování na gymnasiu v Pirně (kde je možné také se učit češtině). Jan Rovenský (z české nevládní organizace Greenpeace) se snažil lužickosrbským krajanům dodat optimismu, poukázáním na některé úspěchy, dosažené při omezování povrchové těžby v ČR.
Jako zasvěcení účastníci promluvili Pavel Šlechta (bývalý český učitel v Lužici) a Šárka Blažková (současná učitelka v Lužici). Stěžovali si na to, že formálně podporovaná akce českých učitelů pro Lužici, je v praxi silně bržděna. Jak formou obtížného uznávání učitelského vzdělání hlásících se, tak i (pro ekonomické důvody) nevypisování učitelských míst pro lužickosrbské vyučování. Výsměchem je, když jsou levným českým učitelům v Německu nabízena místa pro vyučování v němčině.
Na závěr vystoupil Ing. Miloš Malec s výzvou Občanské iniciativy za zachování lužických obcí a měst.
Slyšení bylo zpestřeno i vystoupením folklorního souboru „Lidová muzika z Chrastu“
s lužiskosrbskými písněmi.
Záznam webového přenosu z jednání v Senátu o délce 6h (vystoupení muziky z Chrastu začíná v čase 3h 34´) :
Ing. P. Rejf, České národní listy, 4.3.2018