Velký pátek

Ravensbrück dne 30. a 31. března 1945 • Velikonoce • Pochod smrti, plynové komory • Na nacistická zvěrstva se nesmí nikdy zapomenout

První zpráva, kterou jsme zachytili, byla, že Filča zahynula a naše babička koncentrák přežila. Opak byl pravdou, jak potvrdila i komise. K tomuto omylu došlo proto, že babička byla ve čtyřicátém čtvrtém roce odeslána s transportem žen do Osvětimi, zřejmě k likvidaci, poněvadž v Ravensbrücku nebyly ještě plynové komory. Odtud poslala v červnu a červenci domů dopisy mimo cenzuru, zřejmě pomocí místních lidí. Byly již plné naděje, chodila zřejmě na práci mimo tábor, slyšela tam přibližující se frontu, těšila se na setkání s rodinou. Ale pak, dříve než tyto ubohé ženy mohly být osvobozeny, byly poslány zpět do Ravensbrücku, kde Němci zatím vybudovali plynové komory. Než zrušili tábor v Ravensbrücku před blížící se frontou, dopustili se ještě dalšího zrůdného zločinu. Velení tábora svolalo dne 28. března generální apel, na kterém byly vyčleněny "slabé a bezmocné" ženy k likvidaci plynem. Usmrtili je o velikonočních svátcích dne 30. a 31. března 1945. Svoboda byla na dosah ruky. V seznamu, který SS zanechalo a který nese krycí název "Uberstellt nach Mittweida", bylo uvedeno 3660 žen různé národnosti. Byl to "Velký pátek" ravensbrückých žen. Jakákoliv slova jsou slabá pro odsouzení tohoto hrůzného činu. Zbylé vězeňkyně vyhnalo SS na pochod smrti směrem na západ k Američanům. Dozorkyně se neopomenuly na tuto cestu převléct do vězeňských pruhovaných šatů.

Mezi těmito posledními usmrcenými ženami v Ravensbrücku byla i naše babička Anežka Stratilová. Když byla vybrána do plynu, ještě se pokusila bojovat o svůj život, utekla a skrývala se po různých koutech mezi bloky. Gestapáci při následné kontrole zjistili, že jim jedno číslo chybí do počtu a vyslali po její stopě vlčáky. To jsme se dozvěděli od jejích spoluvězeňkyň. Nikdy neměly dost sil, aby nám příběh naší babičky dovyprávěly do konce.

Paní Raitová se svou sestrou Marií Štěpánovou a naší tetou Filčou a ještě skupinou žen z koncentračního tábora Ravensbrücku unikly z pochodu smrti a vlastními silami, většinou pěšky, se velmi složitě a oklikami - protože v Německu a Polsku mosty přes řeky a kanály byly pobořené - dostaly na Moravu. Na Ostravsku, kam paní Raitová došla s vypětím posledních sil, skončila v nemocnici s tyfem. Ani na této strastiplné cestě domů se na německém území nesetkaly se soucitnou pomocí ze strany místního obyvatelstva. Spaly po stodolách a živily se tím, co našly na polích, než narazily na sovětské vojáky, kteří jim dali najíst.

Zoe Svobodová-Klusáková, dcera prezidenta armádního generála Ludvíka Svobody,

Slovanská vzájemnost č. 219/duben 2018, str. 8