Velikonoce bez tradic?

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Hod Boží, Velikonoční pondělí... ta slova znějí jak vzácná zaklínadla, poselství z dávna věků – i z dob našeho dětství.

Vítání jara. Vítr povívá již povyrostlou zelenou travou a mává stonky  žlutě kvetoucích petrklíčů.

Za kamny se hřejí v ošatkách kuřátka, housátka, kachňátka.

„Smrt nesem ze vsi, nové léto do vsi,“ prozpěvují děti s Moranou u potoka.  A ze  síně se ozývají hlasy koledníků. Od Božího rána se scházejí z široka daleka a babička vaří ve velikém hrnci již  bůhvíkolikátou kopu vajec ve slupkách z cibule. „Hody, Hody do Provody.  Koleda, koleda, tetičko... a  Máte mi to vajíčko dát.“  Vejce a mazance a vrbové proutí na pomlázky.  Ohlas ještě z dob předkřesťanských.

Dodnes „královničky“ zpívají „Neseme, neseme májíček, uťal ho uťal ho Janíček. Pěkně zelený, květy zdobený, náš stromeček.“ A pak přijde obraz Kristova utrpení a  závěrečného vítězství. Vzkříšení.  Vítězství života nad smrtí. O tom všem  vyprávějí velikonoční tradice.

Dostala jsem teď pozvánku na  novodobý velikonoční pobyt. Wellness, relaxace a zábava. Talkshow, skupina Queen, písně jako We Are Champions, Ubytování a gastronomie na úrovni. Organic spa.

Hydrojet.   Ale kam se poděly naše velikonoce?