V Plzni byl před několika lety odhalen pomník Čechoslovákům, vyhnaným znacizovanými henleinovci z jejich domovů v pohraničí v r. 1938

Zde je důležité slovo "Čechoslovákům". Proč byl volen tento termín místo slova Čechům, které se jaksi samo nabízelo. Z pohraničí byli v r. 1938 totiž vyhnáni nejen Češi, ale také i Němci - antifašisté. Byly jich také tisíce. Stáli při nás, republice, věrni až do Mnichova, kdy nacistická vojska postupně zaplavovala naše pohraničí.

Němečti antifašisté museli většinou utéct, poněvadž je čekal z rukou jejich německých soukmenovců, kteří je nenáviděli, krutý úděl.  Henleinovci nemohli zapomenout na to, že němečtí antifašisté měli své ozbrojené jednotky, Rote Wehr nebo později Republikanische Wehr, které stály se zbraní v ruce bok po boku s našimi jednotkami a byli připraveny k boji s nacisty.

V tom lepším případě dostali jen opakovaný výprask. V tom horším je čekal  koncentrační tábor, kde číhala  smrt. Tak českoslovenští občané německé národnosti se lišili od tzv. sudetských Němců, znacizovaných henleinovců. Ještě po válce se někde odehrávaly tragédie. Když se němečtí antifašistí vraceli z koncentračních táborů domů, setkávali se tam někdy i s těmi, kteří měli podíl na tom, že byli posláni do koncentráku. A pak došlo někde i k vyřizování účtů. Byly další mrtví. Zpravidla "sudetoněmecká propaganda" přičítá tyto oběti nám, Čechům. Přece se to hodí do jejich obrazu, kdy zlí Češi zabíjejí hodné Němce.

Samozřejmě, že z pohraničí utíkali i Židé. Ti byli ještě ve větším nebezpečí než němečtí antifašisté nebo Češi. Takže i na ně pomník pamatuje.  Pomník byl odhalen na památku všech Čechoslováků vyhnaných z pohraničí v r. 1938, tedy Čechů, jichž bylo nejvíce, německých antifašistů a Židů, československých občanů.

Redakce ČNL