Umanutost

   Německá kancléřka Angela Merkelová opakovaně vyslovila  požadavek, aby byl nárok na unijní dotace podmíněn ochotou dané země respektovat povinné kvóty na žadatele o azyl. Tento požadavek podkopává samotné základy fungování Evropské unie.

   Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman ukázal již před více než dvaceti lety, v jakém smyslu přispívá volný pohyb kapitálu a zboží k nárůstu nerovností mezi odlišně hospodářsky vyspělými regiony.

   V případě Spojených států je tato divergence vyrovnávána mimo jiné přerozdělováním části vytvořeného bohatství z ekonomicky úspěšnějších unijních států do méně úspěšných. V Evropské unii mají hrát podobnou roli, i když v menším rozsahu tzv. strukturní fondy.

   V Evropě jsou rozdíly mezi bohatými a chudými zeměmi a regiony markantní a stále přetrvávají. Zavedení eura jako společné měny tyto rozdíly nesnižuje, zato však komplikuje, či přímo znemožňuje používání standardních nástrojů k jejich vyrovnávání.

   Umanutost Angely Merkelové tak ohrožuje konstrukci Evropské unie hned ve dvojím ohledu. Jednak v rovině politiky, neboť vyostřuje napětí mezi celými skupinami členských států. Ale také v rovině ekonomické, protože doprovodný nárůst nerovností by jen dále zvýšil napětí jak v rámci eurozóny, tak také mimo ni. 

   K tomu přičtěme, že Angela Merkelová znevěrohodňuje obraz politiky obecně. Její argumentace totiž spočívá na absurdních a navzájem se vyvracejících tvrzeních.

   Německá kancléřka chce tvrdě trestat celé země za to, že se zdráhají přijímat ty, o nichž tvrdí, že jsou hospodářským, demografickým a kulturním obohacením pro země, do nichž přicházejí.

   Zároveň ve jménu vzájemné solidarity vyhrožuje opatřeními, v jejichž důsledku by se Evropská unie stala ještě méně solidárním útvarem, než jsou Spojené státy tradičně orientované na dělání byznysu v prostředí tvrdé konkurence.

Prof. J. Keller

Přišlo e-poštou