Páni z „Demokratického bloku“ (DB) již před delší dobou vyjádřily svůj nesouhlas s výsledky demokratických voleb, přestože právě volby, jak každý demokrat ví, rozhodují o tom, které strany budou vládnout, a které budou v opozici. Od té doby proběhly i další volby, v nichž strany DB, kromě ODS, opětně neuspěly. Jejich preference se pohybují v současnosti kolem pětiprocentní hranice. Proto není ani jisté, zda takto „úspěšné strany“ se dostanou po příštích parlamentních volbách do poslanecké sněmovny. Není tato možnost jedním z důvodů, proč jdou strany DB na „hazard“? Hrát vabank se nemusí vyplatit. To dobře ví každý rozumný člověk.

Strany v opozici mají vždy určité časové období, je jím funkční doba, po kterou zvolený subjekt je v pozici, kdy mohou demokratickými prostředky usilovat o to, aby ve volbách dostaly co největší počet hlasů voličů, a na základě volebních výsledků získaly politickou moc a staly se vládními stranami. To zřejmě strany DS nejsou schopné dokázat. Především nepředstavily svůj program, který by dával alespoň dostatečné odpovědi na soudobé významné společenské otázky. Vyvolávají hlasování o nedůvěře vládě, o němž je již předem téměř jasné, že vláda jej ustojí. Ze strany DB padají návrhy na odvolání toho či onoho vládního činitele a když neuspějí pak na jeho adresu padají nevlídná slova, slušně řečeno. Z příštipkáře ani švece neuděláš.

ČT a velká většina médií z jednotlivých výkřiků DS vytváří menší či větší kampaně, zaměřené proti Babišovi a jeho vládě, která představuje většinu, jež v demokratické společnosti je povolána vládnout, a prezidentu republiky, který byl zvolen též většinou hlasujících. Takže jde vlastně o útoky proti vládním činitelům, kteří svou legitimaci obdrželi plně demokratickým způsobem. A když tato napadání se neustále opakují, můžeme říci, že jde o útoky proti demokratickému zřízení republiky.

Ano, mezi způsoby, jak opozice se může snažit získávat přízeň voličů, patří i demonstrace. Ty však nemohou být nástrojem, sloužícím ke svržení demokratické vlády, ale pouze prostředkem k získání sympatií voličů a tím v budoucnosti, možná, i jejich hlasů. Ale jsou schopni myslet tak členové DB a jejich současní pokračovatelé?

Obáváme se, že to nedokážou pochopit.

K DB se před nedávnou dobu přidali i někteří aktivisté, pro něž též platila a platí zásada, že též neuznávají výsledky demokratických voleb, které se jim nezamlouvají, v nichž voliči volili jinak než by si určité elity přály. A tak počtem hlasů demonstrantů na náměstích chtějí přebít počet hlasů, jež dostaly vládnoucí strany v řádných volbách nebo hlasy voličů, kteří v přímé volbě zvolili prezidentem republiky ing. M. Zemana. Ale to v demokratické společnosti nejde! Demokratická většina vzniká volbami a nikoliv počtem lidí na demonstracích.

Je však tragédií, pokud někteří z organizátorů demonstrací, předpokládáme, že alespoň část z nich má blízko k DB, se domnívají, že z rukou demonstrantů mohou získat moc a vládnout. Dokonce se objevují již i nějaká „omluvná prohlášení“ těch, kteří stojí za současnou vládou. Pokud by je podepsali nebo se s nimi verbálně ztotožnili, pak noví páni jsou ochotni je vzít na milost, a budou se moci podílet na „novém řádu“.

My si myslíme, že vláda v čele s A. Babišem si v rámci daných možností, v podmínkách neustálých verbálních a jiných útoků, počíná celkem dobře. Proto si myslíme, že není důvod „bourat vládu na ulici nebo paktováním části vlády s demonstranty“. Pokud by zástupci ČSSD ve vládě se začaly chovat jako zodpovědní koaličníci, mohl by dojít k dalšímu pozitivnímu posunu v činnosti vlády. Pokud však oranžoví nejsou schopni tak jednat, bylo by dobré, kdyby jim pan premiér poděkoval a doplnil vládu o činitele, kteří netrpí politickou schizofrenií a k vládnímu programu by byli loajální.

Dr. O. Tuleškov