Dmitrij Sedov
Po návštěvě Merkelové ve Washingtonu 27. dubna t.r. ohodnotil Washington Post vztahy mezi Německem a USA: „Ze všech evropských vazeb se stává (pro USA) nejslabší vazbou Angela Merkelová.“
Návštěva německé kancléřky potvrdila, že Washington nepotřebuje spojence, kteří mají vlastní národní zájmy. Každý ze spojenců se musí řídit koncepcí jednopolární hegemonie USA. Kdo nesouhlasí, upadne u Bílého domu do nepřízně. Merkelová v této zóně již je. Americký prezident, který se světem komunikuje především prostřednictvím Twitteru, možná neuměl vykreslit její podrobný politický portrét, ale udělaly to americké sdělovací prostředky. Z něho je vidět, jak velmi se rozcházejí vládnoucí skupiny obou zemí.
Washington Post charakterizuje Německo takto: „Pasivita hluboko pronikla do německé vládnoucí třídy, která nemá strategické myšlení, bojí se rizik a nemá historickou odvahu. Poukazuje na svoji hanebnou historii, aby odůvodnila svůj pacifismus, jestliže se jedná o kolektivní obranu a otázky bezpečnosti. Schovává se za ničivou inflaci dvacátých a třicátých let minulého století, jíž ospravedlňuje tvrdé hospodářské řízení. Jiné země jsou ochotny to kopírovat.“
Washington Post dále přichází s „rozborem letů“. Merkelová se odmítla zúčastnit raketového útoku USA, Británie a Francie na Sýrii. Kdyby se Berlín k účasti rozhodl připojit, ukázal by, jak jsou jeho ozbrojené síly ubohé. Jeho stíhačky Tornádo jsou zastaralé, nemohou ani udržovat radiové spojení s jinými letadly NATO. V roce 2017 se žádná německá ponorka nezúčastnila cvičení, vojákům chybějí uniformy, žijí v provizorních stavbách a musejí si sami kupovat čistící prostředky na WC. Tím, že Německo poskytlo azyl milionu běženců ze Sýrie, přijalo fakticky účast v syrské politice na nesprávné straně a Asadovi to umožnilo pokračovat v boji. Namísto, aby bylo tvrdší k Rusku a Íránu, které Asada drží u vlády, postavilo se stranou. Washington Post dále píše, že Německo dělá velmi málo, aby chránilo „příklon EU k hodnotám a nadřazenosti zákonů a ke strategickému plánování.“
S ohledem na odmítnutí německé politiky jako celku měla Merkelová i konkrétní otázky, s nimiž do Washingtonu přicestovala. Ty byly pro Trumpa druhořadé. Kancléřka musela překonat vzdálenost 10 tisíc km, aby proběhla dvacetiminutová beseda s Trumpem, ze které vyplynul jeho negativní postoj k životně důležitým otázkám pro Němce:
Merkelová nepobyla ve Washingtonu ani celý den a domů se vrátila s pesimistickým výrazem ve tváři. Při návštěvě jí dali na vědomí, že Německo neodpovídá představám Bílého domu o roli hlavního partnera USA v Evropě. Není náhodou, že před příjezdem Merkelové do Washingtonu tam proběhla s okázalou pompézností třídenní návštěva Macrona. „Kontaktní diplomacie“ Trumpa s jeho bratrským objímáním Macrona, to bylo tak přehnané a řeči tak emotivní, že vyvolaly žerty v tisku: „Zdá se, že Macron miluje nejen starší ženy, ale i starší muže.“
Jenomže Merkelová vidí svá omezení. Trvá historická paměť o porážce ve 20. století a odtud pramení velká obezřetnost ohledně pozvánek k účasti na válečných avantýrách NATO. V paměti je i pocit velkého strachu v osmdesátých letech minulého století, kdy nad Německem visely sovětské rakety SS-20, schopné v okamžiku změnit zemi na popel. Pokorně následovat směřování současného amerického prezidenta a vrátit se do minulosti Němci nechtějí. Proto není Merkelová ve vztahu k USA jako Macron. To, s čím ve Washingtonu souhlasila (zvýšení platby Německa na obranu až na 1,3 % HDP, namísto Trumpem žádané 2 %), je ve skutečnosti maximem možného. Její návštěva ve Washingtonu se vyznačovala především tím, že potvrdila: Německo inklinující ke konstruktivní spolupráci v Evropě a ve světě Trump nepotřebuje. Amerika především. Merkelová bude spolu s Trumpem vyhlašovat všem jeho protivníkům válku, anebo definitivně padne mezi slabé spojence s následky, které z toho plynou.
Před Merkelovou je těžká volba. Buď bude podobně jako Mayová ruku v ruce s Trumpem, což znamená zasáhnout německé národní zájmy. Zasáhnout i mezinárodní obchod, energetické projekty a německé veřejné mínění.
Sotva Němci čekali od návštěvy svojí kancléřky ve Washingtonu něco jiného. Hlavní pozitivní výsledek tkví v tom, že linie amerického partnera definitivně určila pro celou německou politickou třídu potřebu učinit nejdůležitější politickou volbu. Nejbližší doba ukáže, jaká tato volba bude.
Převzato z Fondsk.ru
29. dubna 2018
Outsidermedia.cz