Četl jsem Váš článek a naprosto souhlasím. Pan diplomat Jindrák to motá, jak to jen jde, aby zvýraznil smiřovačky Herr Posselta a společníků. Jediná pravda, která u pana Jindráka zazněla, je podvod Genschera. Jako vždy vůči nám Čechům.
Ale hlavní věc je tato. My jako stát jsme nikdy nebyli tak pevní vůči Němcům, abychom kategoricky trvali na splnění reparací.
Zanedbal to jak socialistický stát, tak stát dnešní klerofašistický. Pan profesor Pavlíček jako ústavní expert je hlasem volajícím na poušti českého státnictví! Díky takovým, co z ústavy vyjmuli národ a republikánskou formu jako nezrušitelnou, a dali do preambule na první místo státnost koruny České a až za ni jen tradice státnosti československé (!), takoví právnici pohřbili pozici republiky a navodili atmosféru jakési vstřícnosti vůči mocnosti zlého souseda... Zakopaný pes pak páchnul i v Česko-německé deklaraci, kde politici vyvolávají dojem jakési závaznosti neotvírat naše reparace, což je, jak sám víte, velký podvod a velká politická a státoprávní LEŽ.
Naši předáci se nikdy nedokázali postavit Němcům tak, aby byly splněny požadavky Paříže a Postupimi. To je naše genetická vada - a proto zde takový úspěch Posseltů a jejich českých koryfejů Hermanů, Bělobrádků a příbuzné čeledi.
Srdečně zdravím jir.
Poznámka redakce: Za otevřenou germanofilní a prosudeťáckou politiku národ ve volbách ztrestal ČSSD, KDU, STAN a TOP 09. S výjimkou ČSSD staly se z nich političtí trpaslíci, kteří se dostali na politický ošklivec, odkud jen okopávají kotníky současným politickým aktérům a hlasně pokřikují o tom, či onom. Téměř nikdo je, kromě médií, nebere vážně.
Pokud jde o vymáhání reparací na Německu, tak režimní vlády do roku 1989 jednaly s Němci o nich vícekrát. Narazily vždy na zásadu, že Německo nám zaplatí reparace, jakmile bude sjednocené. Západní Německo nebude platit reparace i za Východní Německo. To na bonnské republice nemůžeme přece ani požadovat. Nadto Západ jako celek nebyl ani zainteresován, aby miliardové reparace šly do Československa, které stálo na jiné straně barikády. Východ musel být zeslabován, jak to šlo, nikoliv posilován.
Polistopadové vlády jednaly s Německem o reparacích, na nižší, ale přesto na diplomatické úrovni, pokud je nám známo, asi dvakrát. Jednou před sjednocením Německa, po druhé po sjednocení Německa. A na podruhé Němci, ač slíbili, že o reparacích budeme jednat a rychle se dohodneme, jednání odmítali. Další vážné jednání o reparacích se nekonalo. Z naší strany padlo ono proslavené rčení, že přátelé si nebudou vystavovat účty. A brzy poté Německo tak zesílilo, že u nás se nenašel státník, který by vyvolal jednání o reparacích, jež nám Němci dluhují. Situace v současnosti se dále nepříznivě změnila. Německo je ještě silnější.
Jedno z možných řešení naznačil pan Jindrák. My máme zásadně právo na reparace.
Ale z našeho reparačního účtu jsme neodečetli majetek přesídleného německého obyvatelstva, který jsme zkonfiskovali. A tady je zakopaný pes, jak jsme přesvědčeni.
Možná, že spějeme k řešení, že nula od nuly pojde. Ale takovou plichtu odmítáme. Podle Pařížské reparační smlouvy, jejímž signatárním státem bylo i Československo, nebyli jsme a nejsme povinni hodnotu námi konfiskovaného německého majetku odečíst ze svého reparačního účtu. Náš nárok na reparace od Německa platí. Na část z nich má nárok Slovensko. Podle dnešní hodnoty koruny by nám Německo mělo celkově zaplatit asi 3,5 bilionu korun. V předválečných korunách nám Němci měli zaplatit asi 360 miliard .