Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Nedávno dostal pan Jaroslav Ostrčilík cenu od zástupců Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Za to, jak se účastnil nekritického a nehistorického odmítání odsunu Němců z Brna po druhé světové válce. Ale my se musíme zeptat: Jestlipak pan Ostrčilík nezapomněl, co tomu odsunu předcházelo? Namátkou jsem vzala do ruky „Vlastivědný věstník moravský“ Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně z roku 1997. Je v něm, mimo jiné, životopisný portrét moravského zemského prezidenta, JUDr., Jaroslava Mezníka (1884 – 1941).

Od roku 1918 se tento muž podílel na konstituování československé státní moci. Dobrovolně se přihlásil k práci na Slovensko. Jeho tamější zásluhy ocenil vysoce československý ministr, Slovák ministr JUDr. Ivan Dérer. Ve 30. letech byl jmenován viceguvernérem na Podkarpatské Rusi. V důsledku protičeskoslovenských ujednání mocností v Mnichově a rozbití Československa přestěhoval se na podzim roku 1938 i s rodinou z Užhorodu do Brna. Měl tu v čele zemského úřadu působit jako zkušený právník především v oblasti správy a zemské správy. Ale ve městě po 15. březnu 1939 zavládla velmi silná, přímo likvidační protičeská, germanizace. JUDr. J. Mezník jí čelil historií a historickým myšlením, kulturou, spojením s československým rozhlasem v Paříži, v Londýně i v Moskvě. Pevný charakter, neochvějné češství a věrnost vlasteneckému odkazu prezidentů Masaryka a Beneše mu přikazovaly bránit český národ před nacistickou genocidou. Ale s nástupem R. Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora a s jeho vyhlášením stanného práva zemský prezident Mezník viděl, že ve své funkci nemůže setrvat. Gestapo zatýkalo vlastence, Sokoly, Junáky, pronásledovalo Židy. Šířil se masový teror. Postupně byly zatčeny desítky předních vysokoškolských učitelů. Zatčení byli vězněni, mučeni, popravováni. Otřesený zemský prezident neměl možnost tomu čelit, chystal se proto opustit svou funkci a odejít do penze. V té době byl v Praze k trestu smrti odsouzen předseda protektorátní vlády, Ing. Alois Eliáš. V Brně byl JUDr. Jaroslav Mezník - místo propuštění do penze - zatčen. Čím se provinil? Byl prý informován o Říši nepřátelské činnosti v Praze a neohlásil ji. Po zatčení byl uvězněn v pověstných Kounicových kolejích, kam se na popravy Čechů chodilo německé obyvatelstvo i s dětmi dívat. Jaroslav Mezník se octl v krutých podmínkách zničující samovazby. O čem mohl přemýšlet? Vazba, mučení, smrt. Nic jiného před ním nestálo. A tak se rozhodl.

Před veřejnou popravou dal přednost dobrovolné smrti. Otevřel okno své cely s vědomím, že bude zastřelen. Byl totiž přísný rozkaz, aby strážní, rozestavění kolem budovy, stříleli každého vězně, který se objeví u okna. Stanul tedy odhodlaně u otevřeného okna a na následky střelby a pádu z okna zemřel. V osobě zemského prezidenta JUDr. Jaroslava Mezníka odešel důsledný demokrat a nezlomný vlastenec. A věru nebyl sám. Těch obětí kruté a nelidské nacistické nadvlády bylo během druhé světové války bezpočtu. Ale pan Ostrčilík dnes tyto oběti nelituje. Lituje naopak Němce, kteří byli odsunuti, aby již nikdy nebylo možno zneužít jejich menšinového postavení jako záminky k válečnému tažení a k obsazení českého území. Neměl by pan Ostrčil a jemu podobní věnovat více pozornosti skutečné historii té doby?