Stačilo…

Marek Řezanka

Přemýšlím, co je pro mě v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu stěžejní. Nemusím dlouho váhat. Jakékoli další požadavky se totiž odvíjejí od základní podmínky: Abychom mohli cokoli budovat, musíme mít naději, že náš svět neskončí v jaderné apokalypse. Nemá cenu se zabývat školstvím, zdravotnictvím či sociálním systémem, pokud můžeme, metaforicky řečeno, již zítra narukovat do světové války.

Ti, kdo neustále volají po válečné eskalaci, by měli sdělit jedno: Co chtějí dělat, když zjistí, že Rusko porazit nemohou? Že totiž není tak osamoceno, jak se mainstreamová média v našem prostoru snažila každého přesvědčit, ale má za sebou Čínu a celou řadu zemí tzv. třetího světa – v Asii, Africe i latinské Americe. Za další jeho vojenský potenciál je rovněž poněkud jinde než u starých praček, lopatek a lopuchových listů. A do třetice, že čas hraje do karet Rusku, ale nikoli Západu.

Budou tito lidé volat po zničení celého světa v souladu s logikou žárlivého partnera: Když tě nebudu mít já, tak nikdo?

Člověk potřebuje vizi. Za tu ovšem nepokládám stále větší zapojování států NATO do konfliktu na Ukrajině s tím, že takovéto zapojení může vyústit v jediné: Světovou válku.

Má volba je tak zcela jasná: Volím mír před válkou, diplomacii před zabíjením, dialog před dogmaty.

Volím hledání alternativy před destrukcí.

Přilévání oleje do ohně do vražedného válečného soukolí, mimořádně tvrdé asociální politice, snahám o cenzuru a názorové „zglajchšaltování“ a zbídačení značné části populace chci vzkázat jediné: Stačilo.

Děsí mě to...

Den za dnem moji mysl více svírá

pocit, že člověk vlastní hrob si hloubí.

Den za dnem ptám se, zda mi stačí víra,

když znovu více utáhly se šrouby.

Den za dnem povel doby víc mě straší.

Když buben duní, vím, co se nás týká.

Život vždy zlevní, když jsou zbraně dražší,

a když se plní vůle fanatika.

Refrén:

Děsí mě to, děsí.

Člověk dělá chyby.

Umírají lesy,

pokud rostou hřiby

atomový.

Hrozí nám všem hrozí,

že se zhmotní kdyby.

Kolik do explozí

ještě času chybí?

Tak kdo to ví?

Odpoví?

Den za dnem všechno ve mně nějak chřadne.

Do ohně olej kdosi ještě přidá.

Ruleta běží. Které číslo padne?

Kde mlčí Múzy, mluví lidská bída.

Den za dnem hůře nesu, co se chystá.

Čekat jak jehně na své zaříznutí?

Jsme v mrtvém bodě. Chci se pohnout z místa.

Kdo sedí v křesle, nás jít chcípnout nutí.

Navíc ještě s chutí...