Stane se Rusko příštím vazalem Washingtonu?

 P.C.Roberts

Jestliže jsou zprávy přicházející z Ruska pravdivé, uvažuje Vladimir Putin o tom, že zplnomocní washingtonského agenta Alexeje Kudrina jednat o ruském poddání se Washingtonu: http://johnhelmer.net/vice-president-for-capitulation-putin-decides-what-job-to-give-kudrin/#more-19143 and https://russia-insider.com/en/putin-has-shown-weakness-armenia-and-syria-his-credibility-collapsing/ri23361 

Když jsem si tuhle informaci ověřoval u dobře  informovaných expertů, bylo mi řečeno, že autor článku v deníku Financial Times John Helmer mohl Kudrinovi a jeho roli v popisovaném příběhu poskytnout více důvěry, než by bylo zdrávo.  Jeden z těchto expertů mi řekl, že Kudrin a další členové „proamerické lobby“, což jsou zrádci, které Saker nazývá atlantistickými integracionisty, hrají tímto svým vytahováním se už prý svou tradiční hru. Ale současně dodal, že tentokrát Kudrin svým vyjádřením o tom, že jeho budoucím úkolem bude působit jako vyjednávač ruské kapitulace před Washingtonem, zašel zřejmě až příliš daleko.

Jiný důvěryhodný expert mi zase sdělil, že Kudrin je členy Putinovy vlády považován za politickou figuru spíš neoblíbenou, a to prý pro své nejrůznější pletichy, které si prý dovoluje podnikat díky svému letitému osobnímu přátelství s Putinem. Je totiž veřejným tajemstvím, že Putin je až nadmíru loajální ke svým starým kamarádům, kteří mu ovšem v mnoha případech – a Kudrin je zřejmě jedním z nich – dělají spíš vrásky na čele. Ke Kudrinovým spojencům patří údajně i skupina lidí kolem premiéra Medvěděva.

Další expert, jehož úsudku si vážím, má za to, že pověsti, které dnes kolují Ruskem, vycházejí spíš ze ctižádosti lidí udělat ze sebe v médiích větší velikány, než jakými ve skutečnosti jsou. V kontrastu s pověstmi, že se Putin se chystá svěřit osud Ruska do rukou amerického agenta Kudrina, tvrdí tento expert pravý opak. A totiž to, že pod tlakem nacionálních patriotů a armády se Putin chystá Rusko od Páté kolony – včetně Kudrina a celé proamerické frankce – očistit.

Z jiné strany -  a to od jednoho z ruských novinářů - jsem zase slyšel, že ve skutečnosti je Putin nejnáruživějším prozápadním liberálem, a byl prý to právě Kudrin, který Putina z Petrohradu do moskevského establishmentu uvedl.

Snad nám Putin ve svém inauguračním projevu naznačí, která z uvedených pověstí má k pravdě nejblíž.

Kudrin mluví jako zrádce, který by měl být za svou zradu pohnán před soud, a zdá se tudíž nepravděpodobné, že by z něj chtěl Putin udělat druhou nejvýznamnější figuru ruské vlády. Je to zastánce oligarchického řízení Ruska a jeden z ruských multimiliardářů, kteří nakradli své miliardy „zprivatizováním“ veřejného majetku. Je známý i tím, jak horlivě se zasazuje o úsporná opatření,  jež by by měla být naložena na záda lidu, zatímco řady multimiliardářů se mají dalším privatizováním státního majetku rozšiřit.

Kudrin společně s ruskou centrální bankou a většinou ruských ekonomů, kterým americká neoliberální ekonomika, Michalem Hudsonem přiléhavě nazvaná „ekonomikou vetešnickou“, vymyla mozky, věří, že úspěch ruského hospodářství je odvislý od úzkého spojení s washingtonským imperiálním systémem. Všichni tito lidé se domnívají – samozřejmě chybně – že bez amerických investic a bez zrušení protiruských západních sankcí spěje ruská ekonomika k nevyhnutelnému úpadku. Což je názor, který dnes vyjadřují zcela otevřeně. Ukazuje se tak, že oligarchové všude na světě – Rusko to nevyjímaje – se zajímají jen a jen o peníze a suverenita jejich zemí je jim lhostejná.

Jak jsem spolu s Michalem Hudsonem vždy tvrdil, neoliberální ekonomika, kterou Američané vtloukli do hlav Rusů, činí de facto z ruských ekonomů agenty Západu, a jejich politika pracuje nikoli v zájmu Ruska, ale v zájmu Washingtonu. Nu a jelikož je v Rusku nedostatek ekonomů, kteří by Putinovi sdělili názor opačný, je ruská vláda  zaplavována varováními, že Rusko hospodářsky zkrachuje, nepřiřadí-li se k ekonomice Západu.

Kudrin mimoto navrhuje i snížení ruské vojenské schopnosti a to s cílem ušetřit peníze na zaplacení úroků za půjčky z ciziny, které oligarchové chtějí využít ke zprivatizování dalšího veřejného majetku. Bude-li se takto postupovat i nadále, je konečný výsledek nasnadě: Bude to permanentní vazalství Ruska a jeho definitivní přeměna na západní koloniii.

Jestliže se Kudrinovi podaří dotáhnout věci až sem, octne se Čína proti Washingtonu osamocena. I když ovšem i v případě Číny, a to po zprivatizování jejího státního majetku a po vytvoření třídy multimiliardářských oligarchů víc loajálních k penězům, než k Číně, vytvořila i čínská vláda páky, které Washington k jejímu zneutralizování využije.

Závěrem lze říct, že i v případě, že Helmerův článek ve Financial Times o Kudrinově pověření začít s USA vyjednávat o ruské kapitulaci je pravdivý, nemusí tento projekt z řady důvodů – včetně rostoucích problémů v USA – uspět. Nicméně už ta skutečnost, že podle jistých zpráv uvažuje Putin o podpoře Kudrinovy kapitulantské politiky, naznačuje, že ze strany ruských proamerických sil čelí dnes Rusko výzvě, která jeho suverenitu vážně ohrožuje.

Vybral a přeložil Lubomír Man