Kdo kope do dokumentů?
Ponechávám stranou tiskové a mediální diskuse o dr. Karlu Des Fours Walderode. Věnuji se pouze poukazu na tři rozsudky o jeho osobě, první z roku 2005, druhý z roku 2015, a v poznámce na třetí z roku 2019. První soud probíhal v Liberci, druhý v Jablonci nad Nisou, třetí v Hradci Králové.
První soud v Jablonci čj. 24 C167/2004-188 ze dne 29. 12.2005 soudila JUDr. Jiřina Tauchmannová. Ta dospěla k následujícím závěrům:
- pro restituci je třeba splnit dvě podmínky, tj. nabytí státního občanství restituenta, což bylo splněno. Druhou podmínkou je neprovinění se manžela žalobkyně proti čsl.státu podle dekretálního práva. A rozhodla takto:
"Neprovinění se proti čsl.státu lze řešit pouze v intencích ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. a Výnosu ministerstva vnitra č. 20 uveřejněného ve věstníku č. 33/1945 Sb., který je provádějícím předpisem citovaného dekretu. Podle těchto norem pak proviněním podle čs.státu se rozumí i členství v sudetoněmecké straně, příslušnost k německému WEHRMACHTU nejméně v poddůstojnické hodnosti, jakož i postavení řídící osoby hospodářského podniku, který podporoval značnou měrou nepřátelské úsilí. Jak vyplynulo ze všech listinných důkazů, které byly předloženy správním orgánem, členství K. D.F. Walderode v sudetoněmecké straně, jeho činnost ve Svazu německých velkostatkářů, a vedoucí postavení ve Zbrojovce Brno vylučují to, že by byla splněna podmínka neprovinění se proti čsl. státu. Nutno uvést, že německou státní příslušnost nenabyl K. D. F. Walderode automaticky, jak tvrdí žalobkyně, ale sám se k této příslušnosti přihlásil, jak bylo předloženo správním orgánem, kdy vyplnil žádost přihlášení se k německé státní příslušnosti dne 4. 7. 1939. V tomto dotazníku, jak je doloženo, potvrzuje i svoje členství v sudetoněmecké straně SdP. Tvrzení žalobkyně tyto skutečnosti nevyvrátila a vzhledem k posouzení dle dekretu č. 33/1945 Sb. jakož i vzhledem k historickému kontextu nutno vzít tvrzení správního orgánu za prokázané a podložené listinnými důkazy.
Z výše uvedených důvodů soud postupoval podle par. 250 o. s. ř. a žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že správní orgán rozhodl o tomto sporu správně." Konec citace.
Druhý soud z roku 2015 se konal v Jablonci nad Nisou, a rozebral jsem jej již toho roku v článku "Rozhodnutí soudu u Dr. Karlu Des Fours Walderodovi - protiobraz dějin?" vyšlém v ČNL.
Druhý, jablonecký soud z roku 2015, nikdy nezpochybnil Fragebogen pana dr. Walderodeho ani existenci jeho sudetoněmecké příslušnosti k SdP. Stranou byly ponechány i otázky vstupu dr.Walderodeho do wehrmachtu, kdy musel skládat osobní přísahu Adolfu Hitlerovi, ani jeho činnost pro Abwehrstelle Prag jakožto tlumočníka. Nakonec nemohl být zhodnocen ani nejnovější objev doc. Bendy v archivech U.S.A. o návštěvách rodičů dr. Walderodeho i jeho samého u reichsprotektora von Neuratha, což byla minimálně vlastizrada podle některých specialistů.
Co tedy učinil tento soud, že jeho výrok již roku 2015 byl opakem rozhodnutí libereckého soudu? Jablonecký soud dle mne převyprávěl výklad ve prospěch dr. Walderoda tak, že prý "ze zprostředkovaného svědectví jeho i jiných osob vyplývá, že to bylo proto, aby chránil jako Němec svoji osobu". ( Ó, tempora, o mores!) Z hlediska nezrušitelného nálezu Ústavního soudu kauzy Colloredo-Mansfeld z roku 2004 ovšem tento výrok jabloneckého soudu je v naprostém protikladu s výkladem Ústavního soudu o charakteru říšské přihlášky ke státnímu němectví Fragebogen jakožto projevu zrady ČSR. Toto jablonecký soud velkoryse pominul a následně osvobodil dr.Walderodeho jak z "příslušnosti k Henleinpartei", tak konečně i ze svazku s III.říší, a vyvolal dojem, jakoby "ochrana Němce" zaručovala "neprovinění se vůči čsl. státu". Takto by se daly zpochybnit veškeré dokumenty o kolaboraci předků restituentů s III. říši. Takto by mohla například madam Dietrichsteinová tvrdit totéž v soudu o Mikulov a obrovský majetek na jižní Moravě. A Ústavní soud rozhodl o opaku. Nemá nárok na restituci, předek se provinil proti čsl. státu přihlášením k SdP atd. O tomto soudu, stejně jako o soudu Salmů, kteří opakovaně prohráli u Ústavního soudu své nároky, se nemluví a nepíše. Proč? Protože stát obhájil dekrety? Protože se to nehodí kolaboračním médiím?
Zde právě, u jabloneckého soudu, hledejme obrat kauzy Walderode v neprospěch státu - a je příznačné, že tehdy se o tom vesměs mlčelo, neboť se čekalo na výrok odvolacího soudu v Hradci Králové.
Třetí soud, čili soud v Hradci Králové, pak potvrdil "neprovinění se dr.Walderodeho proti čsl.státu". Jaká byla jeho zkoumání, o tom nakonec rozhodne až Ústavní soud.
Potvrzení kontroversní konstrukce jabloneckého soudu přivodilo právě ten obrat, který nyní děsí část médií a vlastenců - a naopak blaží nepřátele státu, sudetomany a odpůrce Benešovy dekretální republiky.
Pokud předpokládáme nezávislost Ústavního soudu, jsme přesvědčeni, že tento soud, který již dříve vyhlásil přednost dekretálního práva před určovacími žalobami protektorátních restituentů, musí tento rozsudek nakonec zrušit. Pakliže nechce svým konečným verdiktem potvrdit prolomení dekretů presidenta republiky a Národního shromáždění.
Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I
Autor je emeritní člen Historicko dokumentační komise ČSBS