Sejmik - nosná vize a realistická koncepce, nebo utopie?

V posledním roce jsou v Lužici opět výrazněji slyšet hlasy, které požadují vznik lužickosrbského parlamentu. O iniciativě jsme několikrát informovali, především v ČLV 2/2017. Názory na věc ale vůbec nejsou jednotné, proto abychom čtenářům poskytli komplexní pohled, požádali jsme o vyjádření také zástupce druhého tábora, odpůrců Sejmiku, bývalého jednatele Domowiny; Bjarnata Cyže.

Na otázku k teoretické vizi „Serbského sejmiku“ se nedá odpovědět jednoduše a přitom věcně. Čtenář k tomu totiž potřebuje znát právní základy federativního uspořádání Spolkové republiky Německa. Dále by bylo třeba, aby iniciativa měla konkrétní koncepci, jakou právní formu sebeurčení chce pro Lužické Srby uplatnit resp. prosazovat. To však dosud není známo. Je tedy také těžké se tímto tématem teoreticky zabývat. Podávám pouze krátký přehled otázek, na které zatím od iniciativní skupiny chybí odpověď:

1. Která forma autonomie by se měla uskutečnit? Územní nebo personální? Rozdíly jsou zásadní.

2. Pro personální autonomii je nutno úředně registrovat všechny Lužické Srby. To podle platných zákonů v Německu není možné. Aby se zákon změnil, musily by souhlasit všechny ostatní národnostní menšiny a malá etnika v Německu. K tomu nikdy nedojde, má to své historické příčiny, například pronásledování Židů a Romů resp. Sintů v období nacismu.

3. K zavedení územní autonomie nemáme potřebný počet Lužických Srbů v sídelním prostoru. K tomu bychom potřebovali přes 50 % obyvatelstva na právně definovaném území (tj. obec nebo sídelní prostor). Takový poměr je pouze v některých obcích katolické Horní Lužice v okolí Chrósčic - většina lužickosrbského sídelního prostoru by tak z autonomního území vypadla, což je zásadně nepřijatelné. Proto je tento model pro Lužické Srby utopií.

4. Má-li se ustavit „Sejmik“, pak jde o zákonodárnou instituci jednoho „národa“. Lužičtí Srbové však nejsou podle zákona považováni v Německu za samostatný národ. Takového postavení není za daných okolností možno dosáhnout, a proto je to čirá fantazie. Podmínky jsou totiž nyní pro Lužické Srby již nesplnitelné: mj. je stanoven minimální počet 300.000 příslušníků, kteří sídlí na kompaktním území. (Domowina se touto otázkou zabývala před více než 15 lety a dala vypracovat příslušný právní rozbor, který potvrdil, že tento status už nesplňujeme. Proto je i tato vize iluzí.)

I politické okolnosti v Německu tomu odporují.

5. V neposlední řadě je právě nedostatek realistické koncepce „Sejmiku“ příčinou, proč se po více než šesti letech teoretizování o tuto nerealistickou vizi skoro nikdo nezajímá.

Bjarnat Cyž (přeložila Zuzana Bláhová-Sklenářová, redakčně upraveno)

Z rubriky DOPISY, Česko-lužický věstník, č. 1/leden 2018, str. 6