Rusko si zoufat nebude. Asie lační po plynu, Sibiř ho ukrývá ohromné množství
24. duben 2018 , Napsal/přeložil: Dmitrij Bokarev
Závažné ekologické problémy, kterým Čína čelila v posledním desetiletí, ji přinutily reformovat energetický sektor. Jednou z hlavních změn je přechod z využití uhlí na mnohem ekologičtější druh uhlovodíkových paliv – na zemní plyn. Rozhodnutí ČLR chránit svoji atmosféru před emisemi současně znamená výhody pro země vyvážející zemní plyn.
Ekologická situace Číny již dlouho ohrožuje životy a zdraví obyvatel země. Průmyslové závody a tepelné elektrárny naplňují ovzduší nejprůmyslovějších oblastí země hustým smogem. Situace zašla tak daleko, že špatná viditelnost způsobená smogem se stává příčinou dopravních nehod. V těchto oblastech je registrována i zvýšená úmrtnost na nemoci dýchacího aparátu a otravy způsobené škodlivými látkami.
Situace tak od čínských orgánů vyžadovala přijetí radikálních opatření. V březnu 2017 byly uzavřeny všechny uhelné sklady v Pekingu a přilehlých oblastech. Jen v provincii Hebei (Qingyuan) ukončilo činnost 33 tisíc objektů. Takto rozsáhlá opatření však vyvolala nedostatek paliv. Ke kompenzaci ztrát zdrojů energie potřebuje čínská energetika obrovské množství zemního plynu.
Čína má vlastní naleziště plynu, která také intenzívně využívá. V roce 2017 se v ČLR vytěžilo více než 147 milionů krychlových metrů plynu, což oproti roku 2016 představuje nárůst o 8,5 procent. Ale toto množství čínské energetice zdaleka nestačí a značné objemy plynu je třeba nakupovat v zahraničí.
Stavba plynovodu je ovšem složitá a nákladná věc, která může být navíc znesnadněna přírodním reliéfem. Navíc může být již postavený plynovod poškozen či zničen přírodní katastrofou, diverzní akcí nebo může být jeho funkce ohrožena v důsledku zhoršení vztahů mezi zeměmi, po jejichž území vede.
Tak například v současné době dostává Čína pomocí plynovodu plyn z Kazachstánu, Uzbekistánu, Turkmenistánu a Myanmaru (Barmy). Bez ohledu na přátelské vztahy s těmito zeměmi si Čína nemůže být naprosto jistá bezpečností dodávek. Ve všech uvedených státech existují určité teroristické hrozby spojené s činností různých extrémistických organizací.
Z tohoto pohledu se jako podstatně bezpečnější jeví právě stavěný ruský plynovod Síla Sibiře, kterým bude dopravován plyn z Ruska do Číny a dalších států Asie a Tichooceánského regionu. Jeho provoz však nebude zahájen dříve než v roce 2019.
V zájmu zajištění energetické bezpečnosti tak velkého dovozce, jakým je Čína, je výhodné nakupovat plyn nejenom v různých zemích, ale také v různé podobě. Výrazně se proto zvýšil zájem ČLR o zkapalněný zemní plyn (LNG), který je dopravován po moři speciálními tankery. Takový způsob dopravy plynu je dražší než doprava plynovodem, ale má i své výhody. Tou hlavní je právě možnost obejít se bez plynovodu.
V roce 2017 Čína dovezla více než 94 miliard krychlových metrů plynu, přičemž poprvé připadlo víc než polovina z tohoto množství (kolem 54 miliard krychlových metrů) na LNG. Podle objemu importovaného LNG tak ČLR v roce 2017 předběhla Korejskou republiku a po Japonsku se stala druhým největším importérem LNG na světě.
Očekává se, že v nejbližších letech bude Čína import LNG dále navyšovat. Další velcí spotřebitelé tohoto zdroje energie – Japonsko, Korejská republika a Tchaj-wan – svůj dovoz LNG během loňského roku také navýšily. Lze tedy předpokládat, že poptávka po LNG v nejbližších letech dále poroste a že všichni jeho dodavatelé jej mohou směle nabízet na světových trzích bez obav ze snížení jeho ceny.
Za dané situace nebude ani jeden dodavatel LNG do Číny a dalších uvedených zemí „nadbytečný“.
Dnes Čína značnou část LNG nakupuje v Austrálii, v Kataru a v Malajsii. Výrobou a prodejem LNG by se rády zabývaly i Spojené státy a jejich hlavními cílovými státy by se také mohly stát země Asie a Tichooceánského regionu (dále jen ATR).
Z celé řady důvodů se ale experti domnívají, že nejlepší perspektivu na čínském trhu má LNG z Ruska.
Přechod Číny na zemní plyn se časově shoduje s realizací ruského projektu Jamal LNG, řešícího těžbu, zkapalňování a prodej zemního plynu v Jižně-Tambejském ložisku plynokondenzátu (v Jamalsko-něneckém autonomním okruhu RF). Hlavním akcionářem Jamal LNG je ruská plynařská společnost Novatek, která však v roce 2014 postoupila 20 procent akcií Čínské národní ropné a plynárenské společnosti. Dalších 9,9 procent akcií nakoupil v roce 2015 čínský Fond Hedvábné stezky.
V prosinci 2016 zahájil činnost závod Jamal LNG na zkapalňování plynu. První spuštěná výrobní linka má roční kapacitu 5,5 milionu tun kapalného plynu (jedna tuna kapalného plynu představuje průměrně cca 1 400 krychlových metrů přírodního zemního plynu). V letech 2018 až 2019 mají být uvedeny do provozu další dvě výrobní linky. A již v tomto roce bude zahájen export vyrobeného LNG do Číny.
Rusko se tak může stát největším dodavatelem LNG do Číny a zemí ATR. A to z několika důvodů.
Za prvé: na poloostrově Jamal a na západní Sibiři existují obrovská ložiska zemního plynu, která patří mezi největší na světě. Doložený objem zemního plynu v Jižně-Tambejském ložisku, na základě kterého je realizován projekt Jamal LNG, představuje cca 926 mld. krychlových metrů.
Na území Jamalo-něneckého autonomního okruhu se přitom nalézá ještě několik dalších ložisek. Množství zásob zemního plynu nacházejících se na území tohoto autonomního okruhu se odhaduje na plných 20 procent celkových známých světových zásob.
V rámci Jamalo-něneckého autonomního okruhu proto Novatek v současné době pracuje i na projektech Arktik LNG-1, Arktik LNG-2 a Arktik LNG-3. Ruská federace by tak měla disponovat dostatečným objemem plynu na to, aby se stala jeho největším exportérem do Číny. To, že místo těžby a závod na zkapalnění plynu leží blízko sebe, se pozitivně odráží na výrobních nákladech a následně i na konečné ceně plynu.
Za druhé: import zemního plynu právě z Jamalu je vhodný pro Čínu i z hlediska logistiky. Kompletní projekt Jamal LNG totiž obsahuje nejen těžbu a zkapalňování plynu, ale také jeho dopravu k zákazníkovi. Součástí projektu je proto také budování příslušné dopravní infrastruktury. Jejími důležitými součástmi jsou arktický přístav Sabetta a mezinárodní letiště Sabetta na východním břehu poloostrova Jamal poblíž Jižně-Tambejského ložiska plynu a závodu na jeho zpracování na LNG.
Novatek navíc připravuje stavbu překladového terminálu LNG na poloostrově Kamčatka. Také to napomůže vytvořit funkční a efektivní logistický řetězec umožňující zajištění dodávek plynu do celého ATR – z Kamčatky je to blízko do Číny, Korejské republiky a zemí jihovýchodní Asie, ale ještě blíž do Japonska. I pro „Zemi vycházejícího slunce“ by tak bylo výhodné odebírat velké objemy LNG z Ruska.
Díky využití ložisek zemního plynu v celém Jamalsko-něneckém autonomním okruhu a rozvoji jeho zpracování na LNG se Rusko může v dohledné době stát hlavním exportérem LNG pro celý region ATR. LNG je přitom produktem s vyšší cenou než přírodní zemní plyn dopravovaný plynovody. Jamal LNG spolu s dalšími projekty a vstup ruského LNG na čínský trh jsou proto velikým krokem kupředu pro celé plynárenské průmyslové odvětví Ruské federace.
Dmitrij Bokarev , Zdroj: journal-neo.org , Překlad: mbi, Eurasia24.cz