Rusko podstoupí rozhodující boj o plnou suverenitu

7. 3. 2018,  Eduard Birov, žurnalista

Na televizní obrazovky se dostala druhá série skandálního seriálu "Spící". Vypráví příběh nejen o konfrontaci čekisty se zrádci - cizími agenty, ale spíše hodně o boji za suverenitu Ruska s částí elit, přejících si ohnout se před Západem.

Jak film, tak samotný život postavily před Ruskou federaci (RF) úkol, který stojí před  každým z nás - získat úplnou suverenitu, osvobodit se od všeho, co jí brání.

V předvečer připravila Rada federace 82 stránkovou zprávu o ochraně státní suverenity a odvrácení zásahů do vnitřních záležitostí Ruska. Otevřenou i tajnou část – analogicky, jako je tomu u „Kremelské zprávy“ Washingtonu.

V otevřené části informuje o metodách a technikách vměšování USA do vnitřní politiky Ruska (stimulací protestů v sociálních médiích, až po vměšování do  voleb), v uzavřené části poslanci identifikovali potenciální rizika a způsoby jejich neutralizace.

Během diskuse o této zprávě mluvčí řečnili v podstatě, a velmi upřímně, o současné politice, o přímých hrozbách,  které Západ rozvíjí proti ruské státnosti.

Seznamte se s nimi, nebudete litovat - chcete-li chápat probíhající procesy mezi USA a Ruskem, a nezaobírejte se nekonečnými hádkami na slovních šou.

Náměstek ministra zahraničí RF Sergej Rjabkov, bývalý ruský velvyslanec v USA Sergej Kisljak, Konstantin Kosačev a další politici, kteří bývají v popředí ostrých konfrontací, oznámili, že ještě před více než pěti lety by takovéto spiknutí považovali za konspirační teorii. Ale všichni jmenovaní označili tato současná tažení za staré nástroje neo-koloniální politiky Západu.

Například Evropský soud pro lidská práva může požadovat změnu ústavy nezávislého státu, v souladu se svým výkladem Úmluvy o lidských právech. To platilo i pro Rusko, ale v roce 2015 Ústavní soud Ruska neutralizoval tuto hrozbu a uzákonil prioritu ruské ústavy. Západ vytváří celé „fejkové továrny“ (továrny na falešné informace), pomocí kterých namísto armád útočí vlnami „fejků“ na veřejné mínění, aby diskreditoval moc v očích Rusů, zejména mladých lidí (Kosačov).

Ve stejné době jsou nasazeny americké sankce k boji proti finančním elitám spojeným s Kremlem, do zákona vstoupil dodatek práva amerického prezidenta „vměšovat se a restrukturalizovat systém státní správy Ruska“ (Kisljak).

Všechny tyto a další nástroje, zdůrazňuje bývalý velvyslanec, jsou trvale a systematicky začleňovány do strategie USA. Budou používány bez ohledu na to, kdo je v Bílém domě - Trump nebo někdo jiný. Seznam hrozeb pro svrchovanost Ruska může pokračovat i nadále. Celkově má být každá oblast ekonomického, politického a společenského života rozhodujícím způsobem závislá na Spojených státech - to je realita globalizace.

Trendem však je, že od roku 2000 se Rusko postupně, ale stále více sebevědomě uvolňuje od dolarového neokolonálního modelu a navyšuje svou svrchovanost krok za krokem. Začalo se, jak je to logické, obnovou armády a jaderného štítu (když předtím byly navráceny do rozpočtu výnosy z ropy a zemního plynu, které v minulosti odtékaly oligarchům, čemuž bylo věnováno první funkční období Putinova prezidentství). Demonstrace radikálně nových typů zbraní, učiněná Vladimírem Putinem 1. března 2018, byl nejdůležitější akt nabývání suverenity ruským státem. Rusko tím již přešlo z fáze skrytého získávání svrchovanosti, ve které činilo určité kompromisy, s ohledem na západní hegemonii, s pro-západní částí elit, a zahájilo otevřenou fázi dokončování procesu. Západ čelí skutečnosti, že ztratil hegemonii v bezpečnostní sféře. Tím tedy odpadá nezbytnost kompromisů s těmi, kteří si zvykli orientovat se v bezpečnostní sféře na Západ. Rusko bude čelit rozhodujícímu boji o svrchovanost, a aby jej vyhrálo, nestačí zprávy a legislativní nástroje, dokonce i ty nejsprávnější.

Nestačí vyčistit agenty, zpřísnit kontrolu v médiích a sociálních sítích, vytvářet soběstačnou ekonomiku a ovládat pokročilé technologie, založené na našich vlastních objevech a zdrojích, i když to všechno je kriticky důležité.

Suverenita - není jen vyhlášení o nezávislosti (mluvit o samostatnosti může každý), ne, jde o získání základní a komplexní identity a přítomnosti v myslích většiny občanů - národního způsobu myšlení a pohledu na svět, nezávislého a samostatného. Toto myšlení není obklíčená pevnost, uzavřená železnou oponou, ale je otevřené celému světu a sebevědomá svými ideály a hodnotami.

Suverenita, svoboda, není vnějším stavem (je pouze důsledkem), ale vnitřním sebevědomím. Jedinečnost – to, že jste úplní. Jakákoli vnější omezení, dřívější nebo pozdější, jakékoli cizí jho, se zhroutí, pokud si sebe uvědomíte jako nositele své rodné kultury a jako syna velkého národa, jeho pokračovatele.

Ale pokud se v hloubi duše cítíte být podřadným ve srovnání s „rozvinutým světem,“ plazíte se před ním, jako opice kopírujete vzory jiných lidí a přizpůsobuje se na přání jiných - pak je váš osud odsouzeníhodný. Jako osud každého vězně či dobrovolného otroka. Dokonce i při vnějším zdání svobody.

To vše nejsou příliš teoretické myšlenky, ale zásadní postoje, které ovlivňují realitu země v denním režimu. Například výrobci domácích obráběcích strojů, kteří s velkými obtížemi obnovili výrobu obráběcích strojů, mají problémy prodat je domácím společnostem, protože management je dlouhodobě najmut a spolupracuje se západními dodavateli. V časopise „Ekspert“ (číslo 6, 2018, je článek „Brát své“), ve kterém výrobci strojů říkají, že k tomu dochází, dokonce i v rozporu s právem a ekonomickou přijatelností (po pádu rublu jsou západní stroje mnohem dražší).

A jen výzvy Manturova a tlak prezidenta umožnil prorazit cestu ruským výrobcům.

Zaměstnanec Státní banky nebo ekonomického ministerstva se pravděpodobně „nestrhá“ pro modernizaci země, pokud jeho majetek, domov a rodinu, jeho myšlenky budou mimo zemi, a všechno, co se profesně naučil, nadiktovali mu cizí guruové.

Ne, studium v zahraničí může být docela užitečné, ale pouze při kritickém myšlení a spoléhání se na staletou moudrost ruského myšlení.

Ale řekněte o domácích zkušenostech každému druhému liberálnímu-monetaristovi -  bude si myslet, že je to nepovedený vtip. Proto přes jejich rozsah vědomostí neshledávají možnost růstu HDP větším než 2%, protože to nedovolí stávající makroekonomické podmínky. A nepřijde jim na mysl, že takzvané „macroconditions“ jsou především omezeností myšlení: pokud jim zítra jejich západní guru řekne, že investice v rozvojových zemích negenerují inflaci, monetaristé se pak „přeorientují“. Žurnalisté, zvyklí na sociálních sítích házet bláto na „režim“ a modlit se k západní demokracii, se poměrně rychle usadí ve svém malém světě, kde je Rusko - tajuplný Mordor, a Západ - závan svobody. Úspěchy země jsou pro ně nezajímavé, s výjimkou cíle pro vtipy. I kdyby tito novináři byli nuceni publikem projevovat vlastenectví, ukáže se být lživé a nakonec diskreditující stát a dezorientující lidi. V důsledku toho žijí v různých světech a mnozí občané jsou mylně přesvědčeni, že je všechno hrozné a země se rozpadá. Diplomat, vychovaný z dětství v předklonu k cizincům, a priori není schopen zabezpečovat nezávislou zahraniční politiku. A často to není ani o penězích. Jeľcinovu ministrovi zahraničí Kozyrevovi ani nemuseli zaplatit - byl připraven zradit zemi sám, bez peněz, kvůli obdivu k vyšší rase. Telefon Michaila Gorbačovova Bushovi-seniorovi, s hlášením o úspěšném zhroucení SSSR, těsně pod Západními Vánocemi, aby mu mohl předložit dárek, nelze vysvětlit penězi. Tato zrada byla z přesvědčení: Rusko je horší než Západ. Ideologičtí zrádci jsou pro zemi mnohem nebezpečnější než plíseň na povrchu džemu.

Ve „Spících 1“ je velmi přesně uvedeno: „krtek“ v FSB zradil své kvůli prozření o „ruském bludu“, které je možné zachránit pouze jejich předáním do rukou „bílých mistrů“; a demokratický novinář Ivan Žuravlev se v mnoha ohledech stane agentem CIA, protože v této zemi „nemůže svobodně dýchat“. Můžete libovolně obviňovat tvůrce seriálu z primitivity popisu spiknutí a šablon, ale klíčová motivace "Spících" je dobře zprostředkována. A když čekista Rodionov sděluje palčivost problémů jednomu ze „spících“, jeho monolog se vzpomínkami na perestrojkové majory MGIMO zní jako bolest milionů:

"Jsou to takoví - zlatá mládež vyššího věku ... Čert je vem! To jsou budoucí diplomaté naší vlasti, a přitom je s vlastí nic nespojuje, kromě pasu ... Tam žijí a sem se vrací jen na přečkání! .. Ale to, co bylo v roce 1991, to celý nepořádek teprve začínal ... A já jsem si uvědomil, že rodiče těchto krásných dětí za 15 minut vydají zemí. A pokud rodiče neuspějí, potom děti vyrostou a určitě ji vydají. Nejdřív ji rozřežou a pak rozprodají, půjdou k čertově matce."

Tak se to stalo SSSR. Rusko čelí stejné hrozbě.

V "Spících" je extrémně otevřeně ukázána hlavní výzva současnosti pro Rusy - není v raketách a ekonomice, ale v hlavách. Nemůžete se úplně osvobodit od americké hegemonie, budete-li nadále v matrici západní ideologie zlatého telete a neuvědomíte-li si samostatnost svých ideálů.

# {Autor} Není možné provádět plně suverénní politiku v ekonomice, diplomacii, informační a kulturní sféře, v případě, že mezi ekonomy, diplomaty, akademiky, novináři, učiteli, není dost lidí se státním, národním myšlením. Je nemožné udělat skutečný průlom v historii, pokud budou chtít zástupci elit sedět na dvou židlích. To nepůjde, je čas si vybrat.

Být svrchovaným, nezávislým, je těžké břímě. Ne každý to dokáže. Mnohé národy utíkají od břemene suverenity k hledání toho, komu je výhodnější se poddat. Ale není to cesta Ruska.

Jsme zvyklí být svobodní, jak to vyplynulo z historie. A pro reálnou svobodu - v celosvětových měřítcích - je třeba se rozloučit s oportunisty, se všemi "spícími" i "kňučícími".

Budou nahrazováni těmi, kteří dokážou vést zemi k úspěchům, neohlížeje se na "progresivní společenství".

https://vz.ru/opinions/2018/3/7/911399.html

Pro České národní listy kráceně a volně přeložil P. Rejf