Rozpoutá »jaderná lady« novou válku?

»Diplomacie bývá nahrazována válkou, aneb závody ve zbrojení,« řekl Henry Kissinger. Britská premiérka Theresa Mayová vnímá Kissingerovu myšlenku      po

svém, ve značně vyhrocených dimenzích, když prohlásila, že jsme připraveni použít jaderné zbraně (19. 6. 2016), nebo obhajovala před poslanci obnovu flotily čtyř ponorek, které nesou jaderné střely Trident apod. Jen jako tvrdá razantnější žena se osvědčila ve funkci ministryně vnitra - mimochodem za posledních šedesát let byla nejdéle ve funkci. Ne vždy se neodborníkovi daří zacházet se zbraněmi. Premiérce Mayové se to povedlo, po odpálení jaderné rakety došlo k její havárii a dopadu v blízkosti hranic USA, což bylo utajeno.

Dnes se britská premiérka potýká opět s vyhrocenou myšlenkou brexitu, kdy při možném vítězství Corbynova úsilí by Spojené království zůstalo v celní unii s EU. Bylo by to pro britskou premiérku Theresu Mayovou velkou prohrou. Proto hledá spojence na všech stranách. To bylo i důvodem pro vyvolání zástupného problému: namísto neúspěšného brexitu úspěšná špionáž, a s tím související vypovězení ruských diplomatů.

Česká strana podobně jako mnoho jiných byla rovněž vyzvána k této solidaritě, což nás zařadí mezi západní civilizace. Premiér v demisi Babiš zvažuje, zda se má stát potřebným článkem na vahách k válce, kterou nerozvážná britská premiérka chce vyvolat. Má to ale jeden háček: Češi mají s britskými iniciativami své špatné zkušenosti. K vypuknutí druhé světové války nemuselo vůbec dojít. Kdyby Chamberlain nezradil, nemuselo být československé území okleštěno podle tzv. »berlínské čáry«.

Podle zpřístupněných faktů je dnes již známo, že při hlasování v britské Dolní sněmovně o Chamberlainově zradě - vydat Hitlerovi československé území, premiér Velké Británie řekl: »Prostě nemůžeme Československu pomoci..., vzdal jsem se jakékoli myšlenky dát garance Československu.« Tuto zradu pak omluvil prohlášením, že urovnání v Mnichově přineslo »mír pro naši dobu«. Jeho naivita, která se bohužel přenesla na celou britskou sněmovnu, byla příčinou druhé světové války, přičemž její důsledky měly nejtvrdší

dopad právě na Československo. Život v protektorátu byl nesnesitelný, sám jsem ho jako dítě prožil.

Světlým místem v Chamberlainově zradě byli tři členové jeho vlády - pro svůj skvělý charakter museli odejít. Jeden z nich ministr námořnictva Alfred Duff Cooper, řekl: »Byl jsem rozzuřený. Pokud nyní opustíme Čechy, nebo jim dokonce doporučíme vzdát se, budeme odpovědni za jednu z největších zrad v historii.« Přesto - stalo se.

Dnes je situace obdobná, namísto Chamberlaina burcuje k válce, a přitom mává jadernými zbraněmi - jaderná lady Mayová.

Vžíváme se do situace, že pro ctižádost britské premiérky může být rozpoutána jaderná válka opět Velkou Británií. Tragická je chorobná mánie: Být

solidární s Brity ve vypovězení ruských diplomatů, k čemu vyzvala i ČR. Například deník Právo přišel s děsivou zprávou, že ruská ambasáda v Praze je prošpikována špióny (Právo 24. 3., podle autorské značky (rak) pochybuji, že jde o český zdroj). Naproti tomu se nemohu smířit se skutečností, proč jsou příslušné orgány lhostejné k daleko nebezpečnějšímu prošpikování mnohých českých institucí, dokonce i ministerstev ČR, spolupracovníky Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Dobře víme, s jakými cíli pracuje pražská kancelář SL, k čemu slouží účast na školeních a návštěvách sjezdů SL. Největší hrozbou je opomíjené ovlivňování české politiky, což činnost při instalování Panevropské unie na Moravě za účasti Petra Fialy, Otty Habsburka, Bernda Posselta, byla v souladu s naším právním řádem?

Řešení této situace není jednoduché, a pokud se někteří politici domnívají, že rozhodnutí o vypovězení ruských diplomatů je pouze v kompetenci ministerstva zahraničí - pak musím konstatovat, že jsou na velkém omylu. Přihlédneme-li k jejich zastoupení podle výsledků podzimních voleb, pak by o tom měli rozhodnout čeští občané v referendu.

Zároveň se ptám, zda se mezi našimi ministry nenajde obdobný vlastenec, jako byl britský ministr námořnictva Alfred Duff Cooper.

Čeněk M. Kadlec, Haló noviny, 28.3. 2018, str. 5