Rozhovor Haló novin se sociologem a politikem KSČM Janem Klánem

TC:   Jako sociolog, co soudíte o současné situaci ve společnosti?

JK:    V naší společnosti se odehrává zajímavý posun. Tímto posunem mám na mysli různé demonstrace za odvolání toho nebo onoho člověka. Je v pořádku, když společnost ukazuje, že umí protestovat. Nicméně si povšimněme zajímavé věci a položme si otázku, proti čemu se demonstruje? V poslední době se demonstrovalo proti přímo zvolenému prezidentovi, Andreji Babišovi nebo Zdeňku Ondráčkovi. Vždy bylo zdůrazňováno, že demonstrující mají obavu, že budou omezena demokratická práva. Můžeme tedy říci, že výše uvedené osoby jsou brány jako symboly ohrožení demokracie, respektive demokratických práv. Občany spíše svoláte k demonstracím právě na »obranu dědictví sametové revoluce roku 1989«.

Je to významný prvek, který je spojuje. Sice se nejedná o velké demonstrace, ale zato jsou vícekrát a ještě ve městech. Pravice toho brilantně využívá ve svůj prospěch a k zastávání se svého pojetí demokracie. Levice má jiný problém. Ta sice rovněž dostane lidi na náměstí třeba proti válce, ale počet lidí je v řádu stovek. Poté lidi svoláte, nebo se levici podaří mobilizovat veřejnost až tehdy, když se blíží silné omezení sociálních práv. To se kupříkladu povedlo, když byla demonstrace proti politice Miroslava Kalouska. Jednalo se ale o jedinou velkou demonstraci.

Pravice však demonstruje opakovaně za demokratická práva a daří se jí to. Dle mého názoru je to dáno právě některými ikonami, které jsou buď spojovány s dobou minulou, kdy nebylo tolik demokratických práv, nebo se jedná o ikony, které dnes někomu vadí. Levicová politika v označování ikon pokulhává.

Dále je to zcela jistě dáno sympatiemi médií k liberální pravici a sympatiemi mladé generace, která je snadněji svolávána pomocí sociálních sítí. Máte tady právě již zmíněného Miroslava Kalouska, ale jeho nesmyslná politika již byla napravena, takže ikona ztrácí na přitažlivosti. Dnes ve své podstatě levice nemá žádnou ikonu, o kterou by mohla opřít třeba demonstrace. Demonstrování proti něčemu v zahraničí je sice hezké, ale nemá to žádný mediální dosah a účinek na společnost je buď mizivý, nebo ještě spíš kontraproduktivní.

Levice by měla spíš neustále ukazovat na nenápadné omezování sociálních práv. Nesvoláte tisíce lidí na náměstí proti škrtům v řádech stokorun, že se tomu nebo onomu ubere například 100 korun, ale můžete na to neustále upozorňovat, aby vám dali občané hlasy ve volbách. To je přeci pro politickou stranu rozhodující. Ze všeho zde zmíněného tedy plyne, že strach z ohrožení demokratických práv je hlavním motivem protestujících.

TC:   Jací lidé se vlastně nyní demonstrací účastní?

JK:    Pokud začnete analyzovat, kdo se na demonstracích vyskytuje, tak zjistíte, že jsou to buď studenti, nebo někdy také zaplacení lidé. Alespoň se to mnohokrát objevilo na sociálních sítích. Může se ale jednat o fake news, polopravdu, takže tuto informaci musíme brát s nadhledem, ale ničemu bych se v dnešní společnosti nedivil. To se dnes běžně dělá, že když chci na demonstraci někoho dostat, tak jej kapitálově motivuji. Jako příklad mohu zmínit protesty proti jaderným elektrárnám, kdy se někteří lidé nechávali přivázat k plotům, a to jen proto, že tuto akci měli zaplacenou.

Vraťme se ale zpátky k demonstracím ve městech. V zásadě se demonstrace konají ve velkých, tedy bohatších městech. Nevšiml jsem si, že by někdo demonstroval na vesnici.

TC:   O co tedy demonstrujícím jde?

JK:    Dle mého názoru se nespokojili s výsledky demokratických voleb. Je to paradox. Mluví o tom, že demonstrují za ochranu demokratických hodnot, a sami se s jednou základní demokratickou hodnotou (možností volit a být volen) nechtějí smířit, protože nedopadla podle jejich představ. V zákrytu těchto demonstrací samozřejmě operují různé iniciativy nebo také zástupci tzv. demokratického bloku, kteří se pasovali do role ochránců demokratických práv. Někteří autoři dokonce poukazují na to, že tohle vše má za úkol destabilizovat zemi, aby mohlo dojít k pravicovému převratu pod taktovkou neziskových organizací. Něco na tom bude, ale buďme rádi, že máme prezidenta Miloše Zemana, který si nic nenechá líbit, takže k této situaci zatím nedojde. S prezidentem sice v některých věcech nesouhlasím, ale pořád je to náš prezident, který byl zvolen v přímé volbě. Tedy v nejvyšší formě demokratického práva a je to nutné respektovat. Když jsem sledoval některé záznamy z akce »vyjdi ven«, které se zúčastnili studenti, tak mi bylo smutno. Na záznamech totiž vystupovali proti prezidentovi, předsedovi vlády nebo i jiným osobám. Ty děti těžko mohou vědět, o co vlastně jde, a jsou jen zneužity pro eskalaci napětí ve společnosti.

Jak už jsem ale uvedl, tak se demonstrovalo v místech, kde se vyskytuje nejvíce kapitálu. Tedy ve městech. To je velice zajímavé zjištění a vše ukazuje na to, že s výsledky jakéhokoliv typu voleb bude typicky nespokojena Praha. Proto se dost často používá pojem »pražská kavárna«, která nemá často ponětí, jak se žije v chudších regionech nebo na vesnicích. Ostatně si sami položte otázku: k čemu jsou vám demokratická práva, když vyděláváte v čistém ani ne deset tisíc? V době před rokem 1989 byla sice demokratická práva omezena, ale na druhou stranu jste měli mnoho sociálních práv, která dnes chybějí.

TC:   Sám se intenzivně angažujete v Kutné Hoře, kde se budete ucházet o post starosty. S čím se tam nyní potýkáte?

JK:    Nyní se například chystá zavedení autobusové dopravy do centra města a tato věc se již začíná realizovat. Nejprve bylo tvrzeno, že autobusy začnou jezdit už v dubnu, ale máte nyní květen. Už v březnu jsem říkal, že to bude pěkný apríl, protože se mi doneslo, že město nepožádalo o vyjádření památkáře. Z logiky věci vyplývalo, že se vše posune, ale mělo být ještě hůře. Na zastupitelstvu města, které se konalo 24. dubna, došlo kvůli tomu k hádce. Město prý dostalo od památkám pokutu 100 tisíc, a to ještě hrozí další, protože se jich právě nikdo nezeptal jako dotčeného orgánu státní správy. Ostatně je přeci nesmysl, aby do centra historického města, které je navíc v UNESCO, zajížděly autobusy. Jde to proti logice, ale v Kutné Hoře se logika ani zdravý rozum často nepoužívají.

Z vyjádření památkářů plyne, že do města budou moci zajíždět autobusy, ale bude se jednat jen o jednu linku. Původně měly být linky dvě. To památkáři zamítli. Do toho všeho se zjistilo, že autobusové zastávky v centru jsou zrealizovány a došlo ke stavebním úpravám. Ty ale podle tvrzení úřadu nikdo neschválil, a tím pádem se záhadně utratilo přes 800 tisíc korun.

TC:   Kdo nese zodpovědnost?

JK:    Zřejmě nikdo, protože nikdo o ničem nevěděl. Krásně se nám hospodaří s veřejnými penězi. Takže nyní máme autobusové zastávky pro dvě linky, ale bude jezdit jen jedna ve zkušebním provozu. Teprve po vyhodnocení zkušebního provozu se rozhodne, zda je to výhodné, nebo ne. Krásná logika. Co když se zjistí, že je to nevýhodné? Zastávky zůstanou, autobusy odjedou? Nejsmutnější na celé věci je, že člověk, který danou věc vzal za své, ani na jednání nebyl. Město je teď rozděleno asi na tři části. Jedna je pro zavedení autobusů do centra, druhá je proti a třetí se tomu všemu směje. Už dávno jsem říkal, že se má řešit autobusová doprava do periferií Kutné Hory, a ne do centra, kde stejně nic není. Navrhoval jsem i speciální turistický autobus, který by jezdil jen v sezóně. Město udělalo pravý opak.

Když se vrátím k té ikonizaci ve společnosti, tak i já jsem vnímán jako ikona. Někdo mě označuje za pověstného buřiče a občas potížistu, jiní zase za člověka, který by to tady mohl dát dohromady. To samozřejmě rozhodnou voliči. Občas vás ale potěší, když dokonce na zastupitelstvu přiznají chybu a řeknou, že Klán měl vlastně pravdu. Bohužel tuto věc zjistí, až když si realizují to své. Tím se nechci nějak chlubit, ale jen říkám, jak to v našem krásném městě vypadá.

TC:   V nedávné době hýbala sousedním městem, Čáslaví, problematika ostravských kalů. Také jste se v této věci nějak angažoval?

JK:    Ano. Skutečně jsem se v této věci angažoval, a to společně s naší zastupitelkou v obci Vrdy a kandidátkou KSČM do Senátu z roku 2016 Lenkou Bochníčkovou. Začalo to dobře informovaným anonymním dopisem, že se kaly do Čáslavi dávno vozí. Nedalo nám to a začali jsme celou věc zjišťovat a ptát se kompetentních orgánů. Ještě v době svého poslancování jsem několikrát interpeloval příslušná ministerstva, zda se na skládku AVE v Čáslavi budou vozit kaly, jak před dvěma lety tvrdila ČT. Odpovědi na interpelace vždy zněly, že nebudou. Jenže přišel letošním rok a občané Čáslavska byli znepokojeni. Radnice nechtěla nic sdělit. Prý se jedná o obchodní tajemství. Občané však nafotili stejné náklaďáky jak v Ostravě, tak v Čáslavi. Měli obavu, že se kaly vozí.

Obrátil jsem se tedy na Ministerstvo životního prostředí se žádostí, jak to tedy je. Bylo mi sděleno, že nic nevědí a předávají celou věc České inspekci životního prostředí. Ta začala nejen na můj popud šetřit a zjistila určitá pochybení ve skládkování tzv. filtrační hlinky, která je stejně jako kaly uložená v lagunách na Ostravsku. Inspekce posléze okamžitě zastavila další navážení hlinky na skládku.

Zároveň jsem byl ujištěn, že kaly jako takové se sem nemohou vozit, protože jsou tekuté. Ty se budou likvidovat ve Vřesové. Jenže nastal kámen úrazu a slovní přestřelka o tom, co jsou to kaly, surové kaly, nadsítný produkt a hlinky. Já si stojím za tím, že ostravské kaly je označení jednoho velkého nebezpečného, toxického odpadu, který je pak tříděn. Lze říci, že do Čáslavi se tak vozí jedna část ostravských kalů, která je také velice toxická.

TC:   Jak to pokračovalo?

JK:    Na popud Lenky Bochníčkové, která napsala otevřený dopis starostovi Čáslavi, aby odstoupil, se dne 6. dubna 2018 konalo mimořádné zastupitelstvo města. Starosta totiž před dvěma lety slíbil, že odstoupí, pokud se kaly budou do Čáslavi vozit. Vše se na jednání mimořádného zastupitelstva točilo kolem kalů a na místě byli jak zástupci ministerstva, tak AVE i jiní odborníci. Já pozvánku nedostal, a pak se po mně sháněli. To je také docela tristní. Pozvánku jsem nedostal a poté vás někdo najednání hledá. Chodím tam, kam jsem pozván.

Moc věcí se na zastupitelstvu nevyřešilo. Až pod obrovským tlakem veřejného mínění firma AVE přiznala, že již navezla do Čáslavi 13 tisíc tun oněch nebezpečných hlinek, kterých měly být jen tři tisíce tun. S ledovým klidem bylo obyvatelům oznámeno, že na skládku bude uloženo několik dalších desítek tisíc ostravských nebezpečných odpadů s jiným katalogovým číslem. Usnesení o lepší informovanosti obyvatelstva ze strany AVE nelze brát vážně po tom, co AVE vydává jen matoucí tiskové zprávy. Inspekce stále šetří a její závěry nemám k dispozici. Zároveň jsem prostřednictvím našich zástupců ve Sněmovně poslal písemnou interpelaci na dotčená ministerstva, tedy průmyslu a obchodu a také životního prostředí, aby mně byly objasněny některé nesrovnalosti. Jsem velice zvědavý, jaké budou odpovědi, ale předpokládám, že se asi bude hrát na kličkovanou, pokud bych použil příměr jedné písničky od Dalibora Jandy.

Tomáš Cinka, Haló noviny, 2.5. 2018, str. 3