PhDr. Jiří Jaroš N., Historicko-dokumentační komise ÚV ČSBS Praha

Rozhodnutí Okresního soudu v Jablonci nad Nisou z letošního roku 2015 stojí v naprostém protikladu k rozhodnutí Okresního soudu v Liberci z roku 2005. Je třeba ocitovat závěr zdůvodnění Okresního soudu v Liberci č. j.24/C 167 2004-188:

„Neprovinění proti státu lze řešit pouze v intencích ústavního dekretu presidenta republiky č.33/1945 Sb. a Výnosu ministerstva vnitra č. 20 uveřejněného ve věstníku č.33/1945 Sb., který je provádějícím předpisem citovaného dekretu. Podle těchto norem pak proviněním podle čs. státu se rozumí i členství v sudetoněmecké straně, příslušnost k německému WEHRMACHTU, nejméně v poddůstojnické hodnosti, jakož i postavení řídící osoby hospodářského podniku, který podporoval značnou měrou nepřátelské úsilí. Jak vyplynulo ze všech listinných důkazů, které byly předloženy správním orgánem, členství K.D.F Walderode, v sudetoněmecké straně, jeho činnost ve Svazu německých velkostatkářů a vedoucí postavení ve Zbrojovce Brno vylučují to, že byla splněna podmínka neprovinění se proti čsl. státu. Nutno uvést, že německou příslušnost nenabyl K.D.F Walderode automaticky, jak tvrdí žalobkyně, ale sám se k této příslušnosti přihlásil, jak bylo předloženo správním orgánem, kdy vyplnil žádost přihlášení se k německé národnosti dne 4. 7. 1939. V dotazníku, jak je doloženo, potvrzuje i svoje členství v sudetoněmecké straně SdP. Tvrzení žalobkyně tyto skutečnosti nevyvrátila a vzhledem k posouzení dekretu č.33/1945 Sb. ,jakož i vzhledem k historickému kontextu, nutno vzít tvrzení správního orgánu za prokázané a podložené listinnými důkazy.

Z výše uvedených důvodu soud postupoval podle par. 250 o. s. ř. a žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že správní orgán rozhodl o tomto sporu správně“., Konec citace.

Jak se mohlo stát, že okresní soud v Jablonci rozhodl opačně?

Jako člen historicko dokumentační komise ČSBS mám za to, že tento druhý soud rozhodl opačně jen a jen na základě nikoli předložených historických reálií, ale pouze na základě jejich reinterpretace, ve prospěch žaloby. Jaké indicie mne vedou k tomuto tvrzení?

Za první, soud vůbec nezpochybnil existenci všech důkazů o zapojení K. D. F. Walderodeho do správní a válečné mašinerie III. říše. Pouze nově reinterpretoval – podle mne „převyprávěl“ výklad těchto historických reálii.

Důkaz: Soud nezpochybnil existenci přihlášky k říši - Fragebogenu. Závažností přihlášky ve smyslu nezrušitelného nálezu III ÚS 107/2004 o Fragebogenu jakožto zradě ČSR se podle toho soud nezabýval.

Soud intepretoval fakt „příslušnosti K.D.F.Walderodeho k SdP“ jako neprokázání členství (!!) údajně proto, že ze „prostředkovaného vyjádření jeho i dalších osob vyplývá, že to bylo proto, aby jako Němec chránil svoji osobu“ (!!) Soud zde vůbec nezvážil skutečnost, že pokud by dr. Walderode byl vskutku loyální k ČSR nesměl by vůbec vyplnit tím méně podepsat Fragebogen ani uvádět jakkoli příslušnost k henleinovské straně, aniž by se stal nepřítelem a zrádcem ČSR ve smyslu dekretálním. Pokud je interpretace, že „Chránil svoji osobu jako Němec“, platná, pak to jen potvrzuje kolaboraci s novou okupační státní moci nehledě na loyalitu k III. říši podle Fragebogenu a zásluhu k říši, kterou získal i pouhou příslušností (resp. i jen zapsaným členstvím). Takže je nezbytné vyvodit závěr, že jeho „skutek na ochranu osobnosti“ byl nevyvratitelně současně i skutkem proříšským a protičeskoslovenským! Obiter dictum k věci, seriózní prokázání zprostředovaných svědectví v tomto smyslu po sedmi dekádách let bude s nejvyšší pravděpodobností neověřitelné.

Za druhé, soud nezpochybnil činnost K. D. F. Walderode ve WEHRMACHTU s tím, že na rozdíl od rozsudku libereckého soudu mu přiřkl hodnost vojína nikoli nejméně poddůstojnickou. Soud potvrdil jeho vojenské působení jako tlumočníka (Dolmetscher, pro něž platily speciální předpisy, tyto osoby musely být prověřovány z loyality k říši, viz Mimořádné lidové soudy v Brně s tlumočníky 28.ZbV komanda SS Herberta Kuky z Letovic) u říšského Vojenského soudu v Praze. Z historického hlediska je nutno zdůraznit,že nešlo o protektorátní soud, ale o soud pod gescí III.říše. Tudíž je téměř vyloučeno partyzánské působení dr. Walderodeho ve prospěch stíhaných osob, aniž by to nevyvolalo kontrolu a sankce nadřízeného nacistického orgánu. Je obecně známo z reálií působení říšských orgánů v protektorátu, že všechny takové služebny měly obzvláštní ostrahu proti vnitřnímu nepříteli. Je téměř neověřitelné, aby bylo prokázáno působení dr. Walderodeho „křivým tlumočením“ bez zjištění těchto skutečností jeho kontrolními orgány. Co se týče výpovědí zaměstnanců brněnské Zbrojovky šlo o funkcionáře v závodě za okupace a jejich svědectví není ověřeno žádnými jinými orgány MNO, MV a jinými orgány k tomu určenými. Jejich věrohodnost lze zpochybnit a v pochybnostech by neměly být brány jako věrohodné důkazy. Tvrzení o neoblíbenosti u Němců nemusejí ještě prokazovat jeho skutečný pravý poměr k III. říši. Neoblíbenost a rivalita vládla i mezi samotnými funkcionáři okupantské správy, gestapa, Abwehru, atd., a nemůže být z historicko vojenského hlediska pokládána za podpůrný argument k posuzování provinění proti čsl. státu.

Za třetí, z vojensko historického hlediska je k interpretaci činnosti K.D.F. Walderodeho ve WEHRMACHTU třeba vyslovit zásadní stanovisko.

Dr. Walderode již tím, že složil vojenskou přísahu jako příslušník WEHRMACHTU Adolfu Hitlerovi, jak to vyžadoval vojenský řád III. říše, se dle legionářského názoru dopustil z hlediska čsl. státu vojenské velezrady a vlastizrady, a dále zločinu služby v cizím vojsku, což je zločin trestaný i současným trestním řádem republiky.

Nic na tom nemůže změnit intepretace jeho „křivých tlumočení ve prospěch některých stíhaných“, neboť i tento údajně humanistický skutek nebyl odbojovou činností, nespadal do kritérií zákona č.255/1946 Sb, o odbojářské činnosti, a konal i v těchto případech (?) jako manifestní nepřítel a vojenský velezrádce čsl. státu. Jak jsem zdůraznil již u případu Schoeller, službu WEHRMACHTU nutno hodnotit jako službu vojsku agresora, který rozvrátil a zničil demokratický stát ČSR, v němž ani několik skutků lidskosti nepopírá kolaboraci s nepřítelem republiky.

I v tomto ohledu z hlediska hodnocení vojenské dráhy K. D. F. Walderode je nutno připojit se k původnímu odůvodnění libereckého okresního soudu ve věci, neboť toto odpovídá plně vojensko historické analýze podle řádů ČSR. Lze se tudíž domnívat, že toto vše Okresní soud v Jablonci n. Nisou z neznámých důvodů vytěsnil ze zorného pole svého zkoumáni.

Dr. Jiří Jaroš Nickelli, člen HDK ÚV ČSBS Praha, člen výboru ČSOL Brno I

Brno 16. října 2015.