Rozdírání starých a palčivost nových ran

Mezinárodní tribunál v Haagu ICTY (Mezinárodní soudní tribunál pro bývalou Jugoslávii) konečně ukončil svoji činnost Cíl srazit jeden národ na kolena se nezdařil.

A poslouží nám statistika. Bylo vzneseno obvinění proti 145 osobám, z toho bylo 94 Srbů, 29 Chorvatů, devět Bosňanů a stejný počet kosovských Albánců, dva byli Makedonci a dva Černohorci. Z tohoto počtu bylo nakonec odsouzeno 90 osob, z nichž 17 zemřelo před soudním procesem nebo v jeho průběhu a devět během výkonu trestu - tři z toho sebevraždou.

Haagský tribunál zakončil svoji činnost odvolacím rozhodováním nad šesticí chorvatských obviněných. Tak jak celé roky soudil, tak končil. Obžaloba z porušování lidských práv a válečných zločinů v bývalé Jugoslávii za léta 1991 až 2001 vrcholila dramatem. V přímém přenosu, jak na divadle spáchal sebevraždu generál Slobodan Praljak. Divadelní zápletka, pokud by nešlo skutečně o život, byť odsouzeného. Sebevražda Praljaka nebyla jediná sebevražda v Haagu. Došlo k dalším dvěma sebevraždám Srbů. Milan Babic a Slávko Dokmanovič se v cele oběsili (bez mimořádné pozornosti médií).

Celé roky existence a rozhodování tribunálu bylo provázeno poměrně kontroverzním prostředím. Evidentně politická zadání v rozhodování tribunálu vyvolávalo ostrou kritiku na všech stranách. Emoce mimořádně pozvedlo obvinění prezidenta Slobodana Miloševiče a jeho nečekané úmrtí v průběhu vazby v Haagu. Bez vlny emocí nezůstalo ani mnohaleté věznění Vojislava Šešelje a jeho propuštění. Na druhé straně pak byla s údivem přijímána osvobození některých osob, kde bylo dokazování zjevně mimořádně nedokonalé.

Činnost tribunálu bezesporu sledoval a podle své příslušnosti hodnotil celý Balkán. Zejména rozhodující zůstávají kritéria, zda ICTY přispěl k uklidnění situace, která následovala po rozpadu bývalé Jugoslávie. Či do jaké míry bylo rozhodování nestranné, spravedlivé podle hesla "padni komu padni". Právě političnost ve vyšetřování a rozhodování zanechala v hodnocení činnosti tribunálu ostrou pachuť. Rozhodně nejvíc bylo rozhodováním postiženo Srbsko. Ať již se jednalo o počet souzených či o rozhodování více než zjevně protisrbsky, kdy jen Srbové byli označováni za největšího pachatele zla v odehraných válečných konfliktech.

Obdobně k jednání tribunálu přistupuje i druhý nejsilnější hráč v regionu - Chorvatsko. Právě zde je političnost jeho jednání podtržena poslední kauzou s tragickým koncem. Rovněž ale nekriticky je hodnoceno Chorvatskem osvobození jejich generálů Gotoviny či Markače.

Za činností ICTY zůstávají další nespravedlnosti

V případě Bosňanů (Muslimů) lze kontroverzně přistupovat k osvobození generála Halilovice či vyšetřování a jeho výsledek v případě Nasera Oriče, za nímž zůstalo mučení a následně prokázané vraždy Srbů.

Samostatnou otázkou zůstává Kosovo a přístup k postihu bývalého vůdce UCK Ramusha Haradinaje a některých dalších osob mezi veliteli Osvobozenecké armády. Vedle vražd a válečných zločinů zůstalo zde i podezření z obchodu s lidskými orgány, které záhadně vyšumělo.

Rozpad bývalé Jugoslávie přinesl ve svém důsledku nestabilitu v celém regionu. Po neslavné a zpolitizované činnosti haagského tribunálu zůstává zúčastněným pouze pohár hořkosti a vyhledávání vlastní pravdy. To nelze považovat za objektivní východisko z válečného konfliktu, který Evropě opětovně od roku 1945 ukázal, jak chutná válka. Staré rány jsou rozdírány a nové se objevují ve své palčivosti.

Válka na Balkáně postavila souseda proti sousedovi, přítele proti příteli, ale nepřispěla k jejich usmíření!       

(sh) , Slovanská vzájemnost, č. 217/ únor 2018, str. 5