Současné restituční spory mají svou historii. Neměli bychom na ni zapomínat.

Pan Posselt se nedávno podílel na oslavách pana H.A.Lichtensteina, který by měl podle něj obdržet i nějakou evropskou cenu, třeba cenu Karla IV. Zmínil se i o tom, jak je významná historie Lichtensteinského rodu ve střední Evropě (včetně českých zemí). Lituji, že to hodnocení pan Posselt nekonkretizoval, nepřiblížil. Učiníme to za něho.

Historicky nejvýznamnější představitel rodu, rakouský šlechtic Karel Lichtenstein, vstoupil do našich dějin po nešťastné bitvě na Bílé hoře (8. 11. 1620). Po nezdařeném boji českých stavů proti bezohlednému útlaku ze strany habsburského panovníka, císaře Ferdinanda II., pověřen násilnou správou šlechtického majetku v Čechách. Stal se císařským místodržitelem a vůdcem násilné rekatolizace v české zemi. Na Moravě získal tuto funkci od vítězného panovníka kardinál František Dietrichstein. Vítězný Ferdinand II. se rebelům a celému českému království krutě za povstání pomstil. A oba správcové jako představitelé vítězné moci mu v tom vydatně pomáhali. Slavnostně a bezohledně se zúčastnili nelidsky kruté popravy vůdců povstání na Staroměstském náměstí nešťastného dne 21. června 1921. Byla to tragédie národa. Oni však byli nejvýš spokojeni. Získali příležitost neobyčejně se obohatit. Z pověření panovníka organizovali loupežné konfiskace majetku domácí protestantské šlechty. Zabavená panství si sami ponechávali nebo jimi obdarovávali hejna cizinců a válečných dobrodruhů. Rozsah konfiskací byl nevídaný. Dvě třetiny domácí půdy padly do cizích rukou. Sám Lichtenstein získal mnohé statky, např. Lednice a Valtice na jižní Moravě, Krnovsko a Opavsko na severu. Rozsah takto získaných panství na našem území byl mnohonásobně větší než vlastní území jeho rodného Lichtensteinska s hlavním městem Vaduzem na pravém břehu Rýna. Náboženská svoboda byla zrušena, kdo nepřestoupil na katolickou víru, musel odejít ze země. Vypovězeni byli nekatoličtí kněží, učitelé, vzdělaná vrstva národa. Odejít musel i Jan Amos Komenský. Němčina se stala úředním jazykem. Dalimilova kronika byla veřejně katem spálena. Nastal konec samostatnosti české a na dlouho, až do slavného obrození, i konec národa českého. Před druhou světovou válkou patřil Lichtensteinský rod k antičeskoslovenské německé menšině, která přispěla k zničení demokratické republiky. Po válce a vítězství nad fašismem r. 1945 byla Lichtensteinská panství podle Postupimských a Pařížských dohod postátněna. Dnes by je chtěli příslušníci rodu zase restituovat.

našich dějin po nešťastné bitvě na Bílé hoře (8. 11. 1620). Po nezdařeném boji českých stavů proti bezohlednému útlaku ze strany habsburského panovníka, císaře Ferdinanda II., pověřen násilnou správou šlechtického majetku v Čechách. Stal se císařským místodržitelem a vůdcem násilné rekatolizace v české zemi. Na Moravě získal tuto funkci od vítězného panovníka kardinál František Dietrichstein. Vítězný Ferdinand II. se rebelům a celému českému království krutě za povstání pomstil. A oba správcové jako představitelé vítězné moci mu v tom vydatně pomáhali. Slavnostně a bezohledně se zúčastnili nelidsky kruté popravy vůdců povstání na Staroměstském náměstí nešťastného dne 21. června 1921. Byla to tragédie národa. Oni však byli nejvýš spokojeni. Získali příležitost neobyčejně se obohatit. Z pověření panovníka organizovali loupežné konfiskace majetku domácí protestantské šlechty. Zabavená panství si sami ponechávali nebo jimi obdarovávali hejna cizinců a válečných dobrodruhů. Rozsah konfiskací byl nevídaný. Dvě třetiny domácí půdy padly do cizích rukou. Sám Lichtenstein získal mnohé statky, např. Lednice a Valtice na jižní Moravě, Krnovsko a Opavsko na severu. Rozsah takto získaných panství na našem území byl mnohonásobně větší než vlastní území jeho rodného Lichtensteinska s hlavním městem Vaduzem na pravém břehu Rýna. Náboženská svoboda byla zrušena, kdo nepřestoupil na katolickou víru, musel odejít ze země. Vypovězeni byli nekatoličtí kněží, učitelé, vzdělaná vrstva národa. Odejít musel i Jan Amos Komenský. Němčina se stala úředním jazykem. Dalimilova kronika byla veřejně katem spálena. Nastal konec samostatnosti české a na dlouho, až do slavného obrození, i konec národa českého. Před druhou světovou válkou patřil Lichtensteinský rod k antičeskoslovenské německé menšině, která přispěla k zničení demokratické republiky. Po válce a vítězství nad fašismem r. 1945 byla Lichtensteinská panství podle Postupimských a Pařížských dohod postátněna. Dnes by je chtěli příslušníci rodu zase restituovat.

Pan Posselt by měl ve svých projevech lépe znát historii. A restituční spory by měly dát vítězství spravedlnosti a lidskosti. Nikoli bezohlednému nepřátelskému uchvatitelství.

Prof.. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.