Rámcová analýza volebního výsledku a úvahy o dalším postupu

I.

Letošní volby do PS skončily pro KSČM naprostým debaklem, který prokázal pokračování a prohloubení tendencí patrných již po loňských volbách do Senátu a VÚSC. Na rozdíl od porážky v loňských volbách je tentokrát náš volební propad ještě mnohem výraznější, a to navíc v nejdůležitějších volbách na území ČR konaných. Požadavek důsledné analýzy a řady výrazných změn v mnoha oblastech naší činnosti se jeví jako naprosto nezbytný.

II.

Ve volbách uspěly především strany zcela či převážně nesystémové (ANO, SPD a Piráti) a pravicové (seřazeno od pravého kraje SPD, ODS a ANO). Neuspěly menší tradiční strany pravého středu (KDU-ČSL, TOP 09, STAN či SZ) a rovněž tradiční strany levicové (ČSSD a KSČM).

Úspěch nesystémových stran nepřekvapí optikou znechucení občanů z předchozích volebních období, kdy se po listopadu 1989 u nás rychle vyprofilovaly klasické politické strany, které svými vládami této zemi systematicky škodily, zakládaly účelové koalice, stojí za totálním rozkradením státu a nastolení rigidního kapitalistického zákonodárství, s jehož nespravedlivou podstatou se většina občanů doposud nesžila. Tradiční pravice je pak navíc zdiskreditována propojením s mafiánským „podnikatelským“ prostředím, které bylo nejzřetelnější u ODS a bezbřehá arogance této strany vůči občanům vyvrcholila Nečasovo vládou a kauzou Nagyová.

Především Babiš a jeho posléze založené hnutí ANO, které do celostátní politiky naplno vstoupilo v předčasných volbách do PS v roce 2013, se od počátku veřejně profiloval jako mediálně důrazný kritik tehdejší kmotrovské ODS. To byl také jeden z rozhodujících důvodů jeho úspěchu, kdy naplno využil tehdejšího totálního znechucení občanů z (pravicové) politiky u nás.Jeho úspěch gradoval v letošních volbách, kdy přes řadu spolupůsobících faktorů platí nadále ANO u voličů za hlavní antisymbol tradičních politických stran, resp. kmotrovsképravice reprezentované v paměti občanů především topol-nečasovským obdobím ODS a jejich tehdejší koalice s TOP 09 a SZ. To je rovněž důvodem, proč má hnutí ANO takový úspěch i u levicových voličů, ač programově k levici nenáleží.

Letošní úspěch SPD a Pirátů dále potvrzuje trend příklonu našich občanů k tomuto typu politických stran, které nejsou spjaty s érou vládnutí kmotrovské tradiční pravice. Občané díky hnutí ANO zjistili, že model funguje a osmělili se výrazně podpořit i okrajovější subjekty, založené na podobných východiscích a používající podobné metody jako ANO (dominantní „vůdce“, dravá kampaň, populismus a odmítání politického konformismu).

Špatný výsledek ČSSD v letošních volbách má v obecné rovině obdobné příčiny jako špatný výsledek naší strany, který bude rozebírán níže. Stručně lze říci, že levicoví voliči nevnímali tradiční levicové strany jako dostatečně kompetentní a odhodlané k ochraně jejich zájmů. Na rozdíl od ČSSD jsme však stranou protestní a nesystémovou, tj. úspěch především SPD a Pirátů představuje mnohem výraznější odklon potenciálního elektorátu od KSČM než od ČSSD, která byla zároveň poškozena účastí ve vládě, kde byla zcela zastíněná hnutím ANO. Obdobně jako naše strana pak trpí ČSSD po odchodu Paroubka dlouhodobě nevýraznými lídry (Zaorálek neměl čas se jím stát a Sobotka jím nikdy nebyl), resp. nevýrazný a úřednický typ lídra jakým byl Sobotka či mohl být Hašek je pro ČSSD stejný omyl, jakým je pro nás předseda Filip.

Je tak zjevné, že nesystémové protestní strany jsou u nás z důvodů neblahých zkušeností veřejnosti s vládnutím kmotrovské pravice, krizí a vyprázdněností většiny tradičních politických stran na trvalém vzestupu, a v současnosti zcela dominují naší politické scéně. Je proto nutné se podrobně zabývat důvody, proč je v souboji s nimi současná KSČM tolik neúspěšná, když s nimi má do značné míry společný potenciální voličský elektorát a není zdiskreditována účastí na žádné vládě od roku 1989 či velkými politickými aférami.

III.

V mimořádných volbách do PS po pádu Nečasovy vlády v roce 2013 naše strana s dobrým celkovým výsledkem 14, 91% (posílení oproti 11,27% v roce 2010) a pouhé 4% za hnutím ANO poměrně značnou část protestních voličů oslovila, neboť voliči ji tehdy logicky vybírali jako stranu protestní a protisystémovou, a v odporu proti zdiskreditované pravici si od ní mnohé slibovali.

Naše strana však tato očekávání vůbec nenaplnila, resp. svým defenzivním a vůči systému konformistickým chováním a odideologizovaným formálním vystupováním, kdy s komunismem měla společného asi tolik jako KDU-ČSL s křesťanstvím, ani naplnit nemohla. Protestní voliči byli z vystupování KSČM pochopitelně rozčarováni a pochopili, že strana žádnou skutečnou změnu negarantuje, a snad ani nenabízí. Skutečnost, že strana tyto voliče začala hromadně ztrácet a nedokázala se stát vůdčí silou odporu vůči kmotrovské pravici, se naplno projevila již v loňských krajských a senátních volbách.

Tehdejší koncepčně-kritické vnitrostranické hlasy však byly umlčovány jako „vnitřní štváči a rozvraceči“, namísto identifikace zásadních příčin neúspěchu v tehdejších volbách jsme se zabývali marginalitami a zástupnými problémy, či dokonce byl propad preferencí popírán, anebo naopak svalován na oponenty stranického předsedy. Skutečnost, že v letošních volbách do PS došlo ještě k mnohem dramatičtějšímu propadu výsledků naší strany,tak ve světle výše popsaného dalšího posilování hnutí ANO i úspěchu dalších dvou protestních stran (SPD a Piráti) vlastně není překvapením, neboť vedení strany ani po minulém volebním neúspěchu nedokázalo příčiny tohoto stavu otevřeně ani pojmenovat, natož pak řešit.

Vzhledem k popsané poptávce voličů a politickém profilu KSČM byl proto politický kurz prosazovaný předsedou strany po roce 2013 fatální chybou. To, co mohlo před nástupem ANO naší straně postačovat, již po nástupu tohoto hnutí nestačilo, přičemž strana nedokázala na tyto proměny politické scény nijak reagovat, a místo toho pokračovala v nesmyslné udržovací politice středu. Po volbách v roce 2013 jsme nevyužili historickou šanci stát se vedle hnutí ANO nejsilnější alternativou pro protestní voliče, resp. pro jejich levicovou část.Pokud loňské krajské a senátní volby dopadly naší porážkou, letošní volby do PS pak doslova debaklem, kdy z hnutí ANO se stala absolutně dominantní politická síla u nás, a zcela nás zastínily i dvě další protisystémové strany SPD a Piráti. Skutečnost, že naši voliči hromadně odcházejí už i k pravicové SPD a případně i k Pirátům není důkazem kvality těchto stran, ale naší naprosté sterility

Náš výsledek, kopírující výsledek systémových stran, je pak rovněž důkazem toho, že jsme mezi nimi optikou voličů programově nijak nevyčnívali a nebyli stranou rozdílovou. Je zřejmé, že protestní voliče již téměř neoslovujeme, a to navzdory faktu, že k tomu máme paradoxně mnohem lepší předpoklady než ANO, SPD a Piráti, neboť naše antisystémovost je oproti zmíněným stranám mnohem výraznější, protože odmítáme samotný neoliberální řád coby základ voliči nenáviděného politického mafiánství klaus-topol-nečasovské éry. Vhodnější předpoklady máme i v tom, že nabízíme lepší a předvídatelnější zázemí než neznámí a vystupováním nepříliš seriózní Piráti, anebo již druhé pochybné hnutí kolem Okamury, a i když jsme na rozdíl od těchto subjektů strana tradiční, nebyli jsme účastni za žádné polistopadové vládě.SPD a Piráti jsou navíc „stranami jednoho muže“, jejich ostatní představitelé jsou veřejnosti téměř neznámí. Bohužel ani tyto komparativní výhody jsme v letošních volbách nedokázali nijak využít.

Oproti ANO, SPD a Pirátům nám chybí rovněž charismatický, důrazný, dominantní, jasně profilovaný a názorově vyhraněný lídr, který dokáže vzbudit u voličů důvěru, že jeho slova nejsou jen prázdné sliby. Současný předseda KSČM je nepochybně silným zákulisním hráčem a zkušeným parlamentaristou, avšak jeho salónní vystupování a defenzivní rétorika nejsou (obdobně jako v případě Sobotky v ČSSD, ale i dřívější propad preferencí ČSSD za nevýrazných Špidly a Grosse a naopak jejich raketový vzestup po nástupu „buldozera“ Paroubka) dle názoru autora této analýzy vhodné pro pozici lídra protisystémové, levicové a programově radikální strany, jakou je KSČM. Nejde tak o objektivní charakteristiku současného stranického předsedy, ale o nedostatečný průnik u této charakteristiky s představou vhodného lídra naší strany, a to zejména v českém politickém prostředí, kde výrazný lídr je dle volebních výsledků zjevně jedním z předpokladů úspěchu politické strany.Obecně totiž bohužel platí, že ani kvalitní regionální kandidáti nedokážou eliminovat špatné vystupování vedoucích funkcionářů strany, kteří jsou mediálně zdaleka nejviditelnější. Preference jednotlivých kandidátů se totiž do určité míry skutečně rozhodují v jednotlivých krajích, ale výsledek strany jako celku je dán především jejím vystupováním na celostátní úrovni.

IV.

Dalším dlouhodobým a naprosto fatálním nedostatkem je cílení našeho programu mimo náš přirozený voličský elektorát. Jako krajní nesystémová levicová strana musíme primárně cílit na vyhraněnější levicové voliče v kombinaci s voliči protestními, neboť to je naše politická role a místo v politickém systému. Působit samozřejmě můžeme i do mírněji vyhraněných levicových pásem, ale vždy to mohou být pouze přesahy našeho primárního působení, a nikoliv primární působení samo o sobě. Náš přirozený voličský potenciál je v současnosti cca 40%(tj. voliči jasně levicového zaměření spolu s protestními a nesystémovými hlasy nevyhraněnými pravicově a odmítajícími středové strany) - samotný levicový potenciál je u nás ještě vyšší, ale část levicově smýšlejících občanů naší země je v tomto přesvědčení natolik blízká středu, názorově nevyhraněná a současně prosystémová, že stojí mimo reálný dosah našeho programu.

Naším cílem tak musí být onen cca 40% voličský potenciál oslovit a zároveň natolik zaujmout, aby přisel v co největším počtu k volbám. Programový posun strany směrem do středu traktovaný s. Filipem, Dolejšem a jejich názorovým křídlem vede k tomu, že se tohoto potenciálu z velké části dobrovolně zříkáme a pokud nás někteří voliči z této skupiny nadále volí, pak převážně ze setrvačnosti, z očekávání že budeme dělat i to co v programu nepíšeme, anebo proto, že jsme pro ně nejmenší zlem. Aspirativních výběrů voličů, kteří se s naším programem ztotožňují a připadá jim dostatečně levicový, je velmi málo a jejich počet dále klesá.

Posun strany do programového středu s proklamovaným heslem předsedy Filipa, že KSČM je stranou „pro většinu občanů“, působí navíc programové rozmělnění. Jsme v absurdní roli komunistické strany bez reálného komunistického obsahu či strany, kde je slovo „socialismus“ částí vedení připuštěno nanejvýš k opatrnému šeptání na chodbách. Příliš široké programové rozkročení si může dovolit strana usilující o voliče středové, nikoliv však strana založená na voličích z krajního politického spektra.

V důsledku posunu strany doprava tak dosavadní voliče postupně ztrácíme, a nové nezískáváme. Důvodem je to, že pro náš přirozený elektorát ztrácíme programovou atraktivitu, a ve voličských skupinách nevyhraněné levice směrem k politickému středu, kam programově směřujeme, jsme zcela bez šance, neboť zde jsou pevně etablovány jiné politické strany (především ČSSD a nyní i ANO) se svým přirozeným elektorátem voličů. Ti se hlásí k různým formám sociokapitalismu, s nímž si naši stranu nespojují a pro větší výběr jiných, v tomto pásmu přirozenějších stran, se o ni ani blíže nezajímají. To přirozeně není chyba těchto voličů, ale náš strategický omyl, že se o tyto kategorie chceme primárně ucházet.

Z uvedeného vyplývá, že v pozici krajní parlamentní levice máme exkluzivní postavení a v kombinaci s množstvím protestních hlasů i ohromný voličský potenciál. Posun vpravo však znamená dobrovolné vplutí do mnohem konkurenčnějších vod, k voličským skupinám které nesdílí naše hodnoty a naším programem je nemůžeme oslovit. Je zcela vyloučeno, abychom v této části politického spektra byli úspěšní a můžeme zde nanejvýš paběrkovat, což v současnosti také činíme. Naše profilace coby důsledné a programově vyhraněné levicové strany tak není pouze požadavek ideologický, ale i pragmatický.

Bohužel kritické hlasy poukazující dlouhodobě na tyto skutečnosti nebyly v přípravě volebního programu ani tentokrát vyslyšeny. V letošních volbách jsme nabídli opět nedostatečně levicově akcentovaný program, kdy splýváme se systémovými stranami, nevymezujeme se dostatečně důrazně proti zločinnostem polistopadového kapitalismu, nemáme téměř žádná rozdílová témata a zcela se vytrácí náš revoluční a lidově demokratický charakter.Pokračovali jsme v trendu posledních let, kdy opouštíme postavení důsledné a komplexní socialistické strany, která nemá být vazalem či pasivním statistou vládnoucího kapitalismu, ale jeho systémovou náhradou. V naší politice systémové levicové myšlení založené na socialismu a prosazování tradičních levicových témat ustupuje (levicovému) formalismu, naše vystupování je nekomplexní, fragmentární, ideologicky nekonzistentní a příliš často kompromisní či dokonce defenzivní vůči kapitalistickému řádu.Kauza lithium a naše role v ní byla jednou z mála věcí, která se nám v kampani podařila a vzhledem k načasování získala patrně i několik desetin volebního zisku na úkor ČSSD, na zvrat volebních preferencí ale samozřejmě stačit nemohla.

Našemu projevu v kampani opět dominovala nevýrazná, úřednická a bezbarvá rétorika, která není jazykem našeho přirozeného elektorátu současného ani potenciálního.Takováto forma kampaně jen těžko může konkurovat Okamurově dravosti, neotřelosti Pirátů či mediálním možnostem hnutí ANO. SPD a Piráti mají možnosti srovnatelné s našimi, a přesto je využili mnohem efektivněji než my. V našem projevu chybí ambice a potřebný „tah na branku“. Strana se stylizuje rovnou do role poraženého a trpěného statisty dominantních protivníků, a přijímá roli menší opoziční strany, čemuž odpovídá i podoba kampaně.

Zároveň jsme ani tentokrát nedokázali patřičně identifikovat klíčová témata, či je patřičně akcentovat v případě, že se v našem programu objevily.Obzvláště výrazné to bylo u dvou hlavních témat kampaně SPD, a sice prosazování přímé demokracie a odmítání hrozeb islamizace u nás.Obojí mělo být jedním z materiálních ohnisek našeho programového základu a zejména pak vyvrcholením kampaně (což jsem mj. navrhoval i na půdě IK). To se bohužel nestalo a k těmto tématům jsme přistoupili natolik vlažně, že nás zcela zastínila SPD, a její důrazný a mediálně efektivní odpor vůči islámské migraci sklidil značný volební úspěch k naší tíži.Obdobně pak tématika přímé demokracie, která se již v přípravě našeho volebního programu s každou jeho další verzí postupně vytrácela, až se z ní nakonec stal bezvýznamný a snadno přehlédnutelný supplement. O to paradoxnější je, že naše strana se v minulosti skutečně opakovaně zasazovala o přijetí kupř. zákona o obecném referendu, ale její snaha zůstává velké části veřejnosti skryta za zdmi Poslanecké sněmovny.

Můžeme si rovněž všimnout, jak na mediálně důrazně prezentované myšlence přímé demokracie Okamura profitoval již podruhé, a přesvědčil voliče i přesto, že jeho první politický projekt „Úsvit PD“ skončil krachem.Z předchozího úspěchu Úsvitu jsme se bohužel nepoučili a téma v kampani nijak neakcentovali, zatímco Okamura touto sázkou na osvědčené nejen že znovu pronikl do PS, ale dokonce ještě úspěšněji než v minulých volbách. SPD coby pravicová strana nás tak porazila tématy, které mohly a měly být našimi trumfy.

Rovněž tak po stránce programové jsme setrvali ve stejných chybách jako v loňských volbách, špatně odhadli a prezentovali klíčové programové body, jakož i vhodná tematická vyvrcholení závěrečné fáze kampaně s výjimkou kauzy lithium, která byla obsahově i výrazově pojatá správně a vhodně načasovaná, avšak i zde chyběla důraznější mediální prezentace.

V.

V rámci vnitrostranického hodnocení kampaně již nyní zaznívá též řada dalších stanovisek, které je nutno zhodnotit.

Za nesporně irelevantní nutno považovat obviňování stranických oponentů předsedy ze stalinismu. Pouhým rozborem projevů jednotlivých kandidujících je zřejmé, že nikdo z nich argumenty stalinismu nepoužíval. Obdobně zcela irelevantní důvody neúspěchu jsou předsedou strany prezentované „neshody ve vedení“, resp. odpor Skály proti hlavnímu proudu ve vedení. Jednak je běžné, že i v jiných stranách existují různé názory a pluralita, přičemž nyní např. zřetelná tenze v ODS mezi „Fialovci“ a „Klausovci“ také patrně ODS neuškodila, zvláště ve srovnání s výsledkem minulých voleb či nynějším výsledkem jiných pravicových tradičních stran. Navíc vzhledem k velmi omezenému přístupu místopředsedy Skály do médií je otázkou, nakolik jsou tyto neshody našimi voliči-nestraníky vůbec vnímány.

Relevantní není ani vyvozovat z preferenčních hlasů obdržených Filipem, Dolejšem a Skálou, kdo z nich má (resp. který názorový směr) u našich voličů jak silnou podporu. Především nutno si všimnout, že Filip kandidoval v jiném kraji než Dolejš se Skálou, což samo o sobě vylučuje relevanci přímého srovnání. Dolejš a Skála navíc kandidovali v Praze, která je z hlediska volebních preferencí naprosto specifická a výrazně pravicovější než zbytek republiky. Z toho důvodu lze očekávat, že i voličům zde více vyhovoval výrazně pravicovější Dolejš, z čehož v žádném případě nelze generalizovat, že by to obdobně dopadlo i v rámci hlasování celorepublikového. Velmi důležitá je rovněž skutečnost, že Skála měl a dlouhodobě má jen minimální prostor v médiích, kde naprosto dominovali Filip a Dolejš.

Za další příčinu bývá označován ústup tradičních politických stran a nástup nových protestních hnutí. K tomu především nutno rekapitulovat, že my samy náležíme rovněž ke stranám protestním (jakkoliv zároveň tradičním), takže tento vývoj by nám měl vyhovovat a měli bychom jasně aspirovat na pozici dominantní protestní síly v levé části politického spektra. Ústup stran tradičních je pak spojen s tím, že kromě nás jsou všechny tradiční strany systémové, přičemž výsledek voleb ukazuje, že nás voliči vnímají rovněž jako stranu systémovou, což je již výše popsaná obrovská chyba politického kurzu, kterým je strana vedena. Fakt, že na nás tento fenomén negativně dopadá, je tak způsoben především tím, že se sami svým vystupováním stylizujeme jako součást systému, proti kterému bychom měli bojovat. Pouze na okraj pak lze doplnit, že ani regresní trend tradičních stran nebyl zjevně fatalistickým činitelem, podíváme-li se na výsledek ODS.

Objevily se i názory, že příčinou je skutečnost, že k letošním volbám přišel údajně jiný voličský elektorát než ve volbách předchozích. Pomineme-li, že toto tvrzení je ryze spekulativní a arbitrární, je nutno uvažovat, zda by vůbec byl patřičným vysvětlením naší porážky, resp. omluvným důvodem liberujícím vedení.Autor této analýzy to považuje za vyloučené,neboť důležité je, že protestní voliči přišli a před námi upřednostnili jiné strany, což je naše chyba, jak výše popsáno. Obdobným důsledkem našich chyb je, pokud naši potenciální voliči k volbám vůbec nepřijdou, protože naším prostřednictvím nevidí řešení svých problémů. Rovněž volební účast byla standardní, tudíž ani z toho nelze dovozovat legitimitu tvrzení nějakého nečekaného výsledku. Dokud tedy existuje náš potenciální voličský elektorát, a dokonce zjevně přijde ve standardním počtu k volbám, je jeho odklon k jiným stranám naším neúspěchem, bez ohledu na to, jestli místo protestního voliče Petra tentokrát přišel k volbám protestní volič Pavel.

Jedním z argumentů „nutnosti“ defenzivního vystupování jsou též nejrůznější reminiscence na období před listopadem 1989. K tomu nutno podotknout, že KSČM není nástupnickou stranou předlistopadové KSČ, a navíc před listopadem 1989 nechybovala ideologie, ale mocenský aparát, který se touto ideologií v určitém čase na určitém území zaštiťoval s tím, že jeho chyby samozřejmě opakovat nemíníme. Navíc nelze opominout, že byla-li nějaká selhání v období před listopadem 1989, ta polistopadová je mnohonásobně překonala. Současná KSČM navíc funguje plně v souladu s našimi ústavními normami i zákonem o politických stranách, takže je z tohoto pohledu zcela standardní politickou stranou. Vysvětlovat tyto skutečnosti je pro přiblížení současné podstaty naší strany mnohem přínosnější než trvalá defenzíva a samoúčelné sebemrskačství.

Zcela nutno odhlédnout i od závěrů, že příčinnou bylo málo či moc těch či oněch volebních materiálů, více či méně podařená grafika na billboardech, roznos či neroznos letáků do těch či oněch míst apod. Veškeré tyto poznatky nedosahují z pohledu příčin volebního neúspěchu ani hodnotu marginálií a diskuse o nich nás opět jen odvádí od skutečných příčin.Z hlediska dosavadních připomínek k „technickým“ chybám kampaně za další zkoumání stojí snad jen názor, že bychom kampaň měli realizovat alespoň částečně s pomocí profesionálů, kteří by nám mohli lépe pomoci v oblasti politického marketingu. Tato problematika je však velmi složitá a multikriteriální, a proto musí být předmětem dalšího podrobného zkoumání.

VI.

Na základě výše provedené rámcové analýzy lze formulovat pracovní hypotézu, dle které jsou příčiny výsledku letošních voleb dlouhodobé a z důvodu jejich špatného či nedostatečného řešení se nadále prohlubující, spočívají primárně v systémových chybách centrálního nastavené stranické politiky a rozhodně nikoliv v kvalitě či neodstranitelných komparativních výhodách ostatních stran. Fundamentem těchto systémových chyb je především dlouhodobě nevhodné zacílení našeho programu vůči našemu přirozenému voličskému elektorátu, neviditelná kampaň nezpůsobilá oslovit protestní voliče, jakož i nevýrazné vystupování předsedy strany a místopředsedy odpovědného za volby coby hlavních mediálních tváří strany.

Z těchto závěrů vyplývá především potřeba následujících změn:

1) Personální obměna v té části vedení strany, která je odpovědná za politický kurz posledních let

Vzhledem k tomu, že rozhodující vliv na výše identifikované směřování strany v popsaném období úpadku voličských preferencí měli s. předseda Filip a s. místopředseda Dolejš, je nepochybně správné, že s. Filip oznámil úmysl na mimořádném sjezdu již neobhajovat pozici předsedy, přičemž ze stejných důvodů by se o dosavadní funkci neměl ucházet ani s. Dolejš. Autor této analýzy nezpochybňuje přínos s. Filipa pro KSČM především v první fázi výkonu jeho funkce, avšak je zřejmé, že zejména na nástup nových protestních stran předseda nedokázal ve formulaci stranického kurzu patřičně reagovat, a to ani po loňské výstražné porážce v senátních a krajských volbách. Současný předseda naší strany není ani vhodným lídrem protisystémové a programově radikální strany, což je ještě zvýrazněno při srovnání s výraznými lídry ANO, SPD a Pirátů. Hledání nového vedení, kterému nebude kromě odborných a ideologických kompetencí chybět ani odpovídající průraznost, podmanivá rétorika a charisma je pak dalším nutným krokem, stejně jako úkol důsledněji budovat kádrovou politiku a ve vnitrostranické kádrové politice se nezatěžovat genderovými kritérii či jinými formálními kritérii, ale dávat šanci schopným bez kvót pohlaví či věku

2) Změny programové

Náš program musí být založen na důsledné moderní levicové politice, otevřeně deklarovaném socialismu a maximalizaci demokratické doktríny s ústavní zásadou suverenity lidu, jasně se vymezovat proti kapitalismu, diktatuře individualismu či síly hypertrofované doktrínou „volného trhu“. Je nutno zdůraznit, že komunistická ideologie je ideologií silných mravních a sociálních postojů, a navíc ideologií antropocentrickou. Naši ideologii musíme hájit sebevědomě se zdůrazněním, že naše koncepce socialismu je moderní systém poučený z veškerých dřívějších i soudobých chyb kapitalismu, jakož i z vlastních chyb v minulosti, založený na morálce, rovnosti ve svobodě, sociální spravedlnosti, vzájemné toleranci, úctě a solidaritě, který vylučuje vykořisťování člověka člověkem typického pro kapitalistický řád. Náš program musí být jasně odlišitelný od kapitalistických stran a být z něj patrné, že jsme skutečným nositelem systémové změny, jsme v tomto úmyslu důvěryhodní a skutečně odhodlaní. Revize Kladenského volebního programu je nezbytností, neboť výše zmíněným požadavkům nevyhovuje, a po 25 letech od svého vzniku a jeho okolnostem ani vyhovovat nemůže.

3) Změny v projevu strany navenek včetně vedení kampaně

Kampaň je třeba vést v inspiraci nyní úspěšných protestních hnutí jako ofenzivní, dravou, vyhraněnou, ostře akcentující naše programové priority, a kombinující tradiční formy s formami novými, včetně mnohem lepšího využití sociálních sítí, přičemž z každé naší veřejné reakce či vystoupení v období volební kampaně i mezivolebním musí být výše uvedené vlastnosti zjevné. Důležitá je rovněž permanentní kampaň a její důsledná orientace na společenské problémy v předmětném období vnímané našimi potenciálními voliči jako závažné namísto vnucování témat, s nimiž se naši voliči neztotožňují. Samostatnou kapitolou by pak mohlo být zvážení zmíněného zapojení profesionálů pro vedení kampaně, resp. jejich částí či jednotlivých úkolů. Věc je však složitá i pro poměr finančních nákladů vs. potenciálních přínosů a vyžaduje pečlivou analýzu.

4) Změny v cílové věkové skupině našich voličů

Vzhledem k vysokému věku naší voličské základny musíme cílit na mladší voličské skupiny, avšak zároveň si nedávat prozatím nesplnitelné cle, kupř. že ihned učiníme průlom u voličů do 30 let. Měli bychom se zaměřit na mnohem účinnější průnik do věkové kategorie nad 40 let, neboť je důležité využít všech věkových pásem voličů, kteří mají delší než raně dětskou vlastní zkušenost se životem před r. 1989, neboť ti jsou přirozeně odolnější proti masivním indoktrinacím o tomto období.Samostatnou kapitolou je pak snaha o oslovení mladých voličů do 30let a prvovoličů. Zde se jedná o úkol dlouhodobý a měli bychom se inspirovat těmi zahraničními státy, kde levice je spjata naopak především s protestními hlasy mladých, o které se opírá (viz např. komunistický kandidát v prezidentských volbách ve Francii). V této souvislosti by bylo vhodné navázat intenzivnější spolupráci s KSM a využít tuto organizaci v naší kampani právě s cílem oslovit nejmladší voličské skupiny – alarmující a výmluvný je současný vývoj, kdy naše strana (resp. část jejího vedení a dalších funkcionářů) začíná být ostře kritizována jako příliš systémová i z řad naší mládeže v KSM. Právě KSM by měla být zároveň využívaná jako trvalý zdroj přípravy našich kádrových rezerv.

Zdroj: KV Plzeň

Publikoval(a) TOP Týdeník Občanské Právo 24th November 2017