„Hongkong je čínským Hongkongem. Hongkongské záležitosti jsou čistě vnitřními záležitostmi Číny a není možné dovolit žádné cizí zemi, organizaci či jednotlivci, aby do nich jakýmkoliv způsobem zasahovali“, prohlásil velvyslance Čínské lidové republiky Zhanga Jianmina ve svém textu, který nazval „Zítřek bude v Hongkongu lepší“. (Parlamentní listy, 12.8.2019)

Pan velvyslanec Podivínský v Řeznu na 70. sjezdu SL řekl:

„Vážený pane premiére Södere, vážený pane Posselte, vážené dámy a pánové, krajané, milí sousedé a přátelé.

Děkuji za letošní pozvání na vaše setkání, které jsem opětovně rád přijal.

Budiž mi, s pohledem do společné mírové a kooperativní, přátelské sousedské budoucnosti, dovoleno krátké připomenutí těžké cesty, kterou jsme částečně společně a částečně odděleně ušli.

Nelze jinak než začít s nejbolestivější zkušeností dějin, druhou světovou válkou, která způsobila také dlouhotrvající následek v rozštěpení a rozdělení mezi lidmi a národy, v rozdělení Evropy a světa. Na dlouhá desetiletí vytvořila tato válka mezi námi hluboké příkopy, které byly dále prohlubovány také systematicky podporovaným a často masově organizovaným nepřátelstvím mezi lidmi a zeměmi. Teprve po sametové revoluci – pádu Berlínské zdi, před 30 lety – vznikla historicky vůbec první možnost, začít s procesem překonávání těchto následků jak horké tak později i studené války, který byl s jistotou na obou stranách náročný a mnohdy též osobně značně bolestivý.

Překonání tohoto odcizení a nepřátelství těchto „dvou rozličných světů“ vyžadovalo na obou stranách pomalu se ztrácející železné opony nejen mnoho odvahy a síly, nýbrž též mnoho tolerance, sebezapření a daleký, velmi daleký pohled vpřed. Toto vyžadovalo též konfrontovat vlastní, více či méně pokřivené sny, přání a očekávání s nově vzniklou realitou – a nezbytně je korigovat, což v mnoha případech a na obou stranách bylo možná to úplně nejtěžší.

Díky Bohu se během porevoluční doby mohli stále více a více prosazovat ti, kteří tuto novou situaci neuchopili jako bitevní pole minulých časů, nýbrž jako společnou šanci utvářet pozitivní budoucnost. Ti, kteří na obou stranách uměli odložit a překonat četné předsudky, nedůvěru, obavy a reminiscence a také jednostranně viděné se opět otevírající dějinné jizvy.

Díky Bohu uměli tito moudří, světa zkušení, otevření a kooperativní lidé přesvědčit o této své správné cestě i ostatní a také je vzít s sebou na tuto cestu. Za všechny takové si zde dovolím jmenovitě uvést bývalého bavorského premiéra Horsta Seehofera a bývalého českého premiéra Petra Nečase, kteří učinili s odvahou a odpovědností ty veřejně nejviditelnější kroky, stejně tak jako dnešní premiéry Marcuse Södera a Andreje Babiše, kteří jsou připraveni tento trend vzájemného porozumění a sbližování dále rozvíjet.

Tak mohly být vystavěny mosty přes hluboká údolí nedůvěry, následovala stále častější setkání komunálních a regionálních politiků, obchodníků, lidí z kulturní sféry a mnoha, mnoha obyčejných lidí. Následovalo otevření Sudetoněmecké kanceláře a zastoupení Svobodného státu Bavorsko v Praze, a především jsme si byli krok za krokem stále blíž, naše společné sousedství a narůstající přátelství začala být principiálně formována a nesena lidmi, což považuji, vážení přátelé, za zcela nejdůležitější!

Tuto cestu od nedůvěry a nepřátelství k partnerství a přátelství, plnou rozličných ostrých kamenů úrazu, jsme ušli společně, a zvládli jsme ji mistrovsky, dokonce bych řekl příkladně. Na tento společný výkon můžeme být právem nejen hrdi, nýbrž tento výkon může být příkladem i ostatním. Zde mám na mysli především aktuální situaci v Evropě, jež je nyní silně poznamenána erozí důvěry a podepřena pojmy jako brexit, krize, radikalismus nebo terorismus. Dnes je však zapotřebí odvahy, angažovanosti a mnoho síly, také reálně pozitivní myšlení, žádné jednostranné ohlížení se do minulosti, nýbrž společně dopředu, s komunikací na roveň očí – přesně to, co jsme společně dělali v poslední dobu právě zde. Podle mého pevného přesvědčení je zde udělaný společný výkon jednoznačným příkladem pro Evropu dneška a především pro společnou evropskou budoucnost!

V tomto do budoucna orientovaném smyslu ještě jednou děkuji za pozvání a možnost sdělit vám toto první oficiální dobré poselství českého velvyslance, jsem skálopevného přesvědčení, že je před námi dobrá budoucnost, na kterou se těším. Děkuji.

(ps, mzv.cz, Prvnizpravy.cz, foto: ps)

Poznámka redakce:

Připomeňme si, že žijeme v době, kdy B. Posselt na sjezdu SL mluví o tom, že tzv. sudetští Němci jsou jedním ze dvou národů v českých zemích, že mají v úmyslu podílet se dále na výstavbě své bavorské a české vlasti, že plánují v brzké době pořádat svůj sjezd na území ČR

Jaká měla být reakce pana velvyslance Podivínského? Krátká, jasná a zcela jednoznačná. Stačila třeba jen následující slova: „Pohraničí je českým územím. Pohraniční záležitosti jsou čistě vnitřními záležitostmi České republiky. Nedovolíme žádné cizí zemi, organizaci či jednotlivci, aby do nich jakýmkoliv způsobem zasahovali.“

Pokud v tomto smyslu nevystoupil pan velvyslanec Podivínský, měl tak učinit, jak jsme přesvědčeni, pan ministr zahraničních věcí, T. Petříček, a v případě jeho nečinnosti měl promluvit případně i sám premiér A. Babiš.

Nezapomeňme, že na lži, polopravdivé údaje musíme vždy reagovat. Pokud to neděláme delší dobu, v našem případě jde již o nějaké desetiletí, pak se lehce může stát, že lež bude považována za pravdu a pravda za lež. Jestliže některé naše politické elity s touto možností počítají, pak jim důsledným a soustavným uváděním pravdy musíme udělat čáru přes rozpočet. Jinak historická vina, kterou nesou germanofilové a sudetomilové, padne i na nás. Naše státnost může tak i zaniknout, národ se dostane do cizího područí a z našeho rodného jazyka udělají nářečí, ne jedno, ale více. Čím rozdrobenější bude čeština, tím více budou spokojeni.

J. Kovář