Vymáhat reparace je prý otázkou politického rozhodnutí vlády, "která by takový postup v žádném případě nepovažovala za šťastný s ohledem na jeho nepředvídatelné důsledky a na skutečnost, že by to narušilo celkové klima vzájemné důvěry panující v Evropě v posledním desetiletí", jsme se dozvěděli.

Takže právo na reparace, pokud bychom je na Německu vymáhali, by "narušilo celkové klima vzájemné důvěry panující v Evropě v posledním desetiletí", tvrdí naši rozumbradové. Zastáváme stanovisko, že je tomu právě naopak. Pokud někdo vymáhá na svém dlužníkovi peníze, na něž má bez jakýchkoliv pochybností nárok, a ten je nehodlá nebo dokonce odmítá zaplatit, pak v tomto počínání spatřujeme narušení důvěry panující v Evropě, hrubé porušení mezinárodního práva a vkročení do "nové Evropy", kde právo je služkou hrubé moci a síly, před níž se oprávnění sklání a ustupují, přičemž si vymýšlí různé "argumenty" zdůvodňující ušlechtilost jejich postojů, které mají ve skutečnosti zakrýt jejich malost, ubohost, možná i zcela obyčejnou zbabělost.

Takovouto Evropu nechceme! Měli by jí též odmítnout i naši poslanci, samozřejmě ti, kteří hlasovali proti návrhu o vymáhání německých reparací. A těch byla velká většina. Měli by si však také uvědomit, kdo je zvolil. Byli to občané ČR. Ti očekávají, že jimi zvolení poslanci budou hájit zájmy čs. republiky a našeho národa. A zatím nám ukazují, když přijde na lámání chleba, dojde ke konfliktů různých zájmů, že hledají, jak jsme přesvědčeni, pro sebe tu nejschůdnější, nejméně rizikovou cestu, aniž by dbali svých povinností.

Ač to zpravidla neděláme, chováme se zásadně stranicky neutrálně, musíme pochválit poslanecké kluby SPD a KSČM, že hlasovaly pro návrh zákona o vymáhání německých reparací. Rádi chválíme i jednotlivce z jiných klubů, kteří vztáhli ruku pro předložený návrh zákona. Škoda, že jich bylo tak málo!

A slovo závěrem. Uvědomují si páni poslanci, že hlasovali o náhradách škod, které vznikly v době, kdy žily dřívější generace. Dodnes z nich, kteří trpěli v době protektorátu, kteří svou usilovnou prací celá léta odstraňovali válečné škody, a museli se dlouhodobě uskromňovat ve svých nárocích, žije značná část. Tito lidé, kteří prožili léta plné krve, bezpráví, hladu a bídy, si jistě ve své většině nepřejí, abychom se vzdávali toho, co nám patří, co jsme si protrpěli, co jsme si odpracovali. Co nám bylo ukradeno, co nám bylo zničeno, musí nám být v plném rozsahu uhrazeno. Hrátky pánů poslanců, vlády i pana prezidenta jsou nám cizí. Požadujeme jen to, na co máme nárok. To nám nesmí odepírat naši poslanci, ani vláda!

Nedůvěru v Evropě, a zesílit ji, může vzbudit pouze neochota nástupnických států agresorů zaplatit škody, které jejich obětem agresí vznikly. A že tato neochota existuje, je neoddiskutovatelným faktem. Pokud státy-dlužníci zaplatí státům-věřitelům, atmosféra v Evropě se zásadním způsobem změní k lepšímu. Jestliže nám chce někdo tvrdit opak, dělá sám sobě velkou ostudu, hanbu, a proto by měl z politiky dobrovolně odejít. Tak pomůže vytvořit podmínky, aby mezinárodní dohody a principy, normy mezinárodního práva byly naplněny.

J. Skalský