„Populistické skupiny snáze šířily a umocňovaly své zprávy na internetu ve Francii, Německu a ve Španělsku, kde protestní a krajně pravicové strany za posledních 18 měsíců posílily.“

Píší Novinky.cz ve svém článku „Populisté před volbami do EP zaplavují sociální média“ ze dne 14.4.2019

Jsme přesvědčeni, že opoziční politické strany, v jejichž programu je zásadní reforma EU, její transformace ve svobodné společenství rovnoprávných a svrchovaných národních států, odmítání požadavků EU na další migraci a tzv.politickou korektnost , odmítání přeměny EU na centralizovaný stát, a prosazováním reálných pohledů na současný vývoj i na historickou pravdu, mají v některých státech Evropy velkou šanci zvítězit ve volbách do Evropského parlamentu, či alespoň značně posílit.

Současné vládnoucí strany v řadě evropských států již delší dobu ztrácejí svůj vliv a mizí jim i voličská základna. Kde dříve např. byla CDU/CSU v Německu, kde byli němečtí sociální demokraté a kde jsou dnes? Podobně je tomu ve Francii i jinde. Vládní strany jsou na dalším sestupu a hrozí jim volební porážka.

Pokud by volební boj byl veden demokratickým způsobem, dosud vládnoucí strany by prohrály. Jsou si toho vědomy a proto se snaží nejrůznějšími způsoby odvrátit vlastní prohru. Ta je velmi pravděpodobná, pokud by všechny politické strany měly alespoň přibližně stejné podmínky ve volební kampani. Signalizují ji i nejrůznější průzkumy volebních preferencí. Ani televize či média hlavního proudu, i když se snaží sebevíce, je nezachrání. Tuto skutečnost již potvrdil dosavadní vývoj.

A tak političtí bankrotáři sáhli k mimořádným opatřením. Evropská komise, která se v květnu 2016 dohodla se společnostmi Facebook, Twitter, YouTube a Microsoft na "Kodexu chování v boji proti on-line šíření nenávistných projevů" (Gogole + a Instagram se ke Kodexu připojili v lednu 2018), udělala první krok na záchranu vládnoucích bruselských a dalších spřízněných elit. (Z článku EU - Orwell na plný plyn, napsal(a) Judith Bergman, 17. února 2019, Gatestone Institute)

Upadajícím a pomalu odcházejícím stranám na politický ošklivec hodilo záchranné lano uvedené společenství gigantických hráčů na elektronickém poli již na podzim r. 2018. Tehdy vznikl Unijní kodex zásad boje proti dezinformacím. „Společnosti Twitter,“ píší ve svém článku Novinky.cz, “Facebook (vlastní také Instagram) a Google (majitel platformy YouTube) se zavázaly dodržovat unijní kodex zásad boje proti dezinformacím. Ten je zavazuje k tomu, aby omezovaly dosah a vliv uživatelů, kteří se snaží nekalým způsobem politickou debatu ovlivnit. Jako příklad Politico uvádí falešné účty, dále účty automatizované čili takzvané internetové boty, anebo aktivitu trollů.“ O něco později se objevil „Akční plán proti dezinformacím EU“.

A tak se nám zrodila cenzura, která se tváří jako jediná správná platforma boje proti dezinformacím. Jak je to tedy s tím "plným respektováním základních evropských zásad svobody projevu, svobodného tisku a plurality názorů"? Co může Evropa očekávat teď, když byl tento nový Akční plán proti dezinformacím již představen? – Ještě více cenzury.“( (Z článku EU - Orwell na plný plyn, napsal(a) Judith Bergman, 17. února 2019, Gatestone Institute)

Co to znamená v předvolební kampani? Nikdo jistě nebude nic namítat proti omezování skutečných dezinformací. Spíše naopak. Jsme všemi deseti pro. Problém je však v tom, jak jsme přesvědčeni, že za dezinformace jsou výše uvedenými subjekty, počínaje Facebookem a konče Gogolem, začasté považovány objektivní informace, které lidem pomáhají rozhodovat se mezi konkurenčními politickými stranami a hnutími a volit si na základě pravdivých informací a vlastní zkušenosti stranu, jíž považují za nejlepší. Ale tento proces rozhodování voličů je „tříděním“ informací narušen. Z rozhodnutí výše uvedených velkých hráčů na elektronickém hřišti voliči přestávají dostávat určité informace, označené za dezinformace. Kdežto dezinformace ne ojediněle jsou šířeny jako informace. Co je na uvedeném ještě demokratického? Ale ani tak nelze zabránit silným a někdy i rozhodujícím vlivům na voliče, které jsou vyvolány zcela viditelně negativními a někdy i rozkladnými prohlášeními i skutky „Svaté evrounijní trojice“, k níž bezesporu patří pan Jean-Claude Juncker, paní Angela Merkelová a pan Emmanuel Macron. Jejich skandálů bylo již více než dost. Lidé si je pamatují. Cenzura má zabránit i opakování některých jejich „velkých myšlenek“ a nechat je tak zapadnout? Kam až jsme to dospěli?

Strany vládnoucích politických ztroskotanců, místo aby respektovaly vůli většiny voličů a v souladu s ní jednaly, sahají kvůli vlastní záchraně k cenzuře, která je nepřípustná, pokud nejsou svoboda projevu, vyhledávání a šíření informací omezeny zvláštním zákonem. Nikde jsme zatím ani v našem národním, ani v evropském měřítku takový zákon nenašli. Jsme přesvědčení, že ani neexistuje. Proto veškeré cenzurní zásahy, prováděné kýmkoliv, považujeme za protiústavní. Slouží pozici pouze jako klacek proti konkurenci opozičních stran, která ohrožuje jejich vládu a panství nad společností. Tak končí „zastánci demokracie, svobody a právního státu“. Sami se v politické praxi staví proti těmto a dalším hodnotám, na kterých je zbudovaná naše civilizace, byť je ještě verbálně vlažně obhajují.

Dr. O. Tuleškov