Proces vzájemného porozumění mezi Čechy a tzv. sudetskými Němci byl navržen tak, aby byl nestranický, tvrdí B. Posselt
„Kritici procesu porozumění nyní triumfovali. Sudetští Němci již nemají na české straně partnera. Ale triumfovali marně, protože proces vzájemného porozumění byl navržen tak, aby byl nestranický. Začali jej před pěti lety tehdejší předseda vlády Petr Nečas a tehdejší ministr zahraničí princ Karl Schwarzenberg. TOP 09 ho hnala dopředu a ODS mu nebránila. Totéž platí pro předchozí vládu pod vedením sociálního demokrata Bohuslava Sobotky - za druhé vlády v České republice, která měla úplné volební období. Posselt vyjádřil Sobotkovi poděkování za jeho přínos k porozumění. Navíc je možné, že předchozí vládní strany znovu vytvoří vládu, i když se změní většina. Posselt také zdůraznil, že Babiš není pravicový populista, a že v Evropském parlamentu je ANO součástí liberální skupiny. A pod místopředsedou ANO Petrem Vokřálem byl podporován brněnský „Pochod smíření“. „Měli bychom dát Babišovi šanci." Z článku Budoucnost bude napínavá, Nadira Hurnaus, Sudetendeutsche Zeitung, 19.1.2018, str. 1, pro České národní listy kráceně a volně přeložil P. Rejf
Z uvedené citace však vyplývá, že to by byly vždy určité české politické strany, které se velmi rády s landsmany smiřovaly. Někteří představitelé těchto stran, zejména TOP 09, ODS, KDU a ČSSD, to dopracovali až k přejímání nejen některých termínů, ale dokonce i k akceptaci důležitých programových částí tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL). Uvedeme jeden příklad za všechny. V roce 2016 vystoupil na sjezdu SL ministr vlády ČR, Daniel Herman, který zde zastupoval vládu ČR, nikoliv tedy jen sám sebe nebo pouze KDU. Co řekl? Vyhnali jsme Němce, někteří z nás se dopustili vůči nim trestných činů. Vyhnání byla ve skutečnosti jedna velká etnická čistka, provedená na základě kolektivní viny. B. Sobotka, předseda ČSSD, prohlásil, že sudety nemůžeme považovat za pohrobky nacistů a že sudetští Němci, zjednodušeně řečeno, patří k našim spojencům.
A právě za tuto vysloveně sudetofilní politiku dostaly strany vládní koalice velký výprask od voličů. Nejvíce byla zdecimovaná ČSSD, KDU měla štěstí, že se vůbec do parlamentu dostala. ANO sudety celostátně viditelně nepodporovalo.
Co dělal a dosud vyvádí P. Vokřál (ANO) v Brně, kde je primátorem, je obecně známé. Nyní dal B. Posselt A. Babišovi šanci, aby se ukázal. Když odpovídal předseda vlády na náš dopis, výslovně uvedl, že jeho vláda nebude jednat s landsmany. Pokud toto slovo dodrží, vznikne nová situace. Ale i na tuto je SL zřejmě připraven, jak jsme přesvědčeni. Má další želízko v ohni. V některých tzv. vlasteneckých organizací se již nějakou dobu mluví o tom, že by bylo vhodné jednat se SL. A nějak zvlášť se tímto úmyslem netají.
Tak kdo nakonec bude jednat se SL? Vláda, či některý její ministr nebo některý vlastenecký spolek, či spolky? Nebo nikdo z české strany? Čas nám ukáže.
Jednat však se SL, který jen založen na platných původních programových dokumentech a stanovách, nikoliv těch novelizovaných, o nichž mluví od roku 2015, aniž by však došlo k jejich registraci příslušným rejstříkovým soudem, můžou podle našeho názoru jen lidé, kteří o SL téměř nic neví nebo lidé, kteří o vlastenectví sice mluví, ale v jejich skutcích se neprojevuje.
Pro osvěžení paměti uvádíme dva výňatky ze základních dokumentů SL.
§3 stanov Sudetoněmeckého landsmanšaftu zní takto:
"a) zachovat přes tři miliony sudetských Němců, kteří byli po druhé světové válce vyhnáni ze své vlasti v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku, a rozptýleni po celém světě, a jejich potomky, jako politické, kulturní a sociální společenství, a hájit jejich záležitosti ve vlasti jakož i na územích, kde nyní žijí;'
b) spolupůsobit za spravedlivé národní a státní uspořádání, ve kterém budou celosvětově zažehnána vyhánění, vraždy národa nebo ,etnické čistky' a diskriminace, a kde bude zaručeno zejména právo na vlast, práva národních skupin a právo na sebeurčení pro všechny národy resp. národní skupiny;
c) prosazovat právní nárok na vlast, její znovuzískání a s tím spojené právo národní skupiny na sebeurčení;
d) hájit právo na navrácení resp. plnohodnotnou náhradu nebo odškodnění za zkonfiskovaný majetek sudetských Němců;
e) pečovat o krajany hospodářsky a sociálně;
f) pečovat o kulturní a myšlenkové dědictví vlasti jako součást německé a evropské kultury, toto podporovat a dále rozvíjet;
g) přispívat k porozumění mezi národy v Evropě na základě pravdy a práva, zejména k nastolení partnerských vztahů mezi Němci a Čechy".
Bod 16 z Programu dvaceti bodů SL:
Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.
Podle našeho názoru je zcela vyloučené, aby někdo z českých vlastenců se SL skutečně jednal, pokud vychází z uvedených základních dokument. Snad bychom mohli ještě připomenout, že na podzim 2015 mluvil B. Posselt ve Vídni v „Domě vlasti“ a zde přítomným členům a funkcionářů rakouského SL slíbil, opět zjednodušeně řečeno, že restituce i náhrady škod budou. Jen se na Čechy musí diplomaticky a postupně na ně působit a vznášet požadavky.
Na sjezdu SL v r. 2015 B. Posselt ze sjezdové tribuny prohlásil, že vyhnáním německého obyvatelstva z Československa jsme se dopustili válečných zločinů. Patron SL, Horst Seehofer šel ještě dál. Několik vět z jeho projevu citujeme.
„…70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti.
Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností.
Krátce po válce přijely první vlaky ze sudet do Bavorska. Náhodní ztroskotanci, bez bytu, bez práce, domov jim byl ukraden.
Ale přinesli věci, které jim nemohli vzít: podnikatelské dovednosti, odvahu a tvůrčí sílu. A především: Vzali jim domov, ale ne jejich identitu, ne jejich hrdost…“
A o několik měsíců později ve Vídni na Dni vlasti byla řeč i o genocidě, jíž jsme se měli dopustit na přesídlovaných Němcích.
Co k tomu říci? Opakovaně a s důrazem říkáme, že žádný skutečný český vlastenec nemůže se SL jednat, pokud jeho základní dokumenty jsou beze změny. Dosud obsahují původní znění, nikoliv zásadním způsobem novelizované. A i některé projevy funkcionářů SL jsou pro nás zcela nepřijatelné.
Dále nevidíme žádný důvod, proč bychom se SL měli jednat. Sám SL prožívá již několik let trvající vnitřní krizi. Saský SL opustil mnichovský SL a od 1.1.2018 působí samostatně. Jednotlivé složky SL se soudí. Žádný efekt však soudní spory dosud nemají. Nejde jen o novelizaci stanov. Některé skupiny SL tvrdí, že určitá zasedání Spolkového shromáždění SL, rozhodla o některých otázkách v rozporu se stanovami, že Posselt nemůže být mluvčím sudetoněmecké národnostní skupiny atd. Členská základna SL taje. Snad bychom si měli připomenout, že to není ani tak dávno, co zanikl dříve silný a sebevědomý „Slezský landsmanšaft“. Na sjezdy SL, jak tvrdí Witikobund, jsou lidé, zvláště mládež, sváženi i autobusy. Přesto účast na sjezdech se již nepočítá na desítky tisíc lidí, ale na jednotlivé tisíce, mezi nimi bývá v poslední době i více než 100 Čechů, stoupenců „sudetoněmecké věci“.
Uvědomme si též, že B. Posselt je předsedou německého Panevropského hnutí, založeného na myšlenkách pana Calargiho. Ale nejde mu jen o federální Evropu, ale i o svět. V jedné besedě, jíž uspořádalo zahraniční vysílání Čs. rozhlasu, Posselt prohlásil, že Evropa by měla hrát vedoucí úlohu ve světě. Představy o novém německém impériu, jak vyplývá i z uvedeného, se již sní veřejně a nahlas.
Kdysi pan prezident E. Beneš prohlásil, že můžeme s Němci žít v poklidu jako sousedé, ale každý na svém. My v republice a oni v Německu. Myslíme si, že to řekl naprosto správně. My dodáváme, že s Německem můžeme mít dobré vztahy, pokud budou založeny na principu rovnosti a dodržování dalších zásad mezinárodního práva. Jakékoliv představy, že bychom se stali německým protektorátem, či dokonce 17. zemí SRN, nebo polokolonii či německou kolonií, třeba jen fakticky působením ekonomiky, jednoznačně odmítáme. Odsuzujeme dřívější prohlášení dr. V. Špidly a nedávné Mgr. D. Hermana, že bychom se mohli stát jednou ze zemí SRN. J. Skalský