Proč tato slepota Západu?

 Zvěrstva v oblastech ovládaných syrskými rebely. Násilí, hromadné popravy, znásilnění ... Jeptišky ze Sýrie napsaly otevřený dopis, z kterého Halík nebude mít radost

Autor: odjinud | Publikováno: 10.3.2018 |

NAZÝVEJME VĚCI PRAVÝM JMÉNEM… TO JE ZAČÁTEK MÍRU...

Kdy umlknou zbraně? A kdy umlkne tolik tendenční žurnalistika?

My, které žijeme v Sýrii, jsme opravdu unavené, zhnusené všeobecným rozhořčením, které se stává taktovkou, pod kterou se odsuzují ti, kteří brání svůj život a vlastní zemi.

V těchto měsících jsme se několikrát vydaly do Damašku; vypravily jsme se tam poté, co bomby vypálené rebely zasáhly jednu školu, byly jsme tam i před několika dny, druhý den po dopadu 90 raket z Ghouty do vládní čtvrti města. Vyslechly jsme si vyprávění dětí o strachu z vycházení z domů a chození do školy, o panickém strachu, že budou muset znovu vidět své spolužáky vyletět do povětří, nebo že vyletí sami, o dětech, které nemohou v noci spát strachem, že na jejich střechu dopadne raketa. Strach, slzy, krev, smrt. Copak si tyto děti také nezaslouží naší pozornost?

Proč nevzkypělo veřejné mínění, proč nebyl nikdo rozhořčen, proč kvůli těmto nevinným lidem nebyly zahájeny žádné humanitární nebo jiné výzvy? A proč jen a pouze tehdy, když syrská vláda intervenuje, a tím vzbuzuje vděčnost syrských občanům, kteří se cítí být chráněni před takovou hrůzou (o které jsme psaly a o níž nám vyprávěli), jsme rozhněváni krutostí války?

Samozřejmě, když syrská armáda bombarduje, také jsou tam ženy, děti, civilisté, zranění nebo mrtví. A my se za ně modlíme. A nejen za civilisty: modlíme se též za džihádisty, protože každý člověk, který se rozhodne pro zlo, je ztracený syn, je to tajemství skryté v Božím srdci. A je to Bůh, kterému se musí přenechat soud. Bůh, který nechce smrt hříšníka, ale aby se obrátil a byl živ.

Ale to neznamená, že se nemusí věci nazývat pravým jménem. A nemůžete zaměňovat ty, kteří útočí s těmi, kteří se brání.

V Damašku, právě z oblasti Ghoutha začaly útoky na civilisty žijící v části města kontrolované vládou a nikoli naopak. Je to ta samá Ghouta, kde – je to třeba připomínat? - civilisté, kteří nepodporovali džihádisty, byli umístěni do železných klecí: muži, ženy, vystavené venku a používané jako živé štíty. Ghouta, městský okrsek, kde dnes civilisté, kteří chtějí utéct a najít útočiště v části města pod vládní kontrolou a využívají dohodnuté příměří, se stávají terčem pro rebelské odstřelovače ...

Proč tato slepota Západu? Jak je možné, aby ti, kdo informují, dokonce i v církevním prostředí, byli tak jednostranní?

Válka je ošklivá, ach ano, ano, ona je ošklivá! Nechoďte to ale říkat Syřanům, kterým již sedmi let onu ošklivost přináší až do jejich domovů... Ale nelze být šokován brutalitou války a mlčet o tom, kdo válku chtěl a stále chce, o vládách, které v posledních letech nalily do Sýrie stále více jejich účinných zbraně, jejich poradenství ... nemluvě o žoldácích, které nechali úmyslně projít do Sýrie ze sousedních zemí (je třeba připomenout Západu, že mnozí z nich se později stali bojovníky ISIS, Západu, který ví, co tato značka znamená). Mlčet o vládách, které z této války získaly a získávají. Jen se podívejte, co se stalo s nejdůležitějšími syrskými ropnými vrty. Ale je to jen detail, v sázce je mnohem důležitější.

Válka je špatná. Ale dosud jsme nedospěli k cíli, kde budou vlk a jehně společně přebývat, a věřícím je třeba připomenout, že církev neodsuzuje legitimní obranu. A i když určitě netouží po zbraních a válce, víra neodsuzuje ty, kteří brání svou zemi, ani svou rodinu, ani vlastní život. Je možné si zvolit nenásilí, i když naň zemřete. Ale je to osobní volba, která může dát v sázku jen život těch, kteří si ji zvolí, nemůžeme to požadovat po celém národu, po všech občanech.

Žádný člověk, který má minimum opravdové lidskosti, si nemůže přát válku. Ale říkat dnes Sýrii, syrské vládě, aby se nebránila, je proti veškeré spravedlnosti: příliš často je to jen způsob, jak usnadnit práci těm, kteří chtějí zpustošit zemi masakrem svých lidí, jak se to stalo v těchto dlouhých letech, ve kterých se příměří využívala především k opětovnému vyzbrojení rebelů a humanitární koridory posloužily k tomu, aby se staly cestou pro nové zbraně a nové žoldnéře... A jak zapomenout na zvěrstva. která se v posledních letech stala v oblastech ovládaných džihádisty? Násilí, hromadné popravy, znásilnění ... Příběhy zanechané těmi, kterým se nakonec podařilo uniknout?

V těchto týdnech jsme mohly číst skutečně neuvěřitelný článek, mnoho slov, která předkládají jediné tvrzení, že všechny východní církve jsou pouhými služkami moci... kvůli pohodlí ... Jakási krásná věta ve smyslu, že biskupů a křesťanů jsou uctiví vůči syrskému despotovi ... Což je způsob, jak znevěrohodnit jakékoliv prohlášení syrské církve odhalující druhou stranu válečné mince, o které se nemluví.

Místo jakékoli zbytečné obhajoby a polemiky uděláme jednoduchou úvahu, počínaje důležitou skutečností. A to je, že Kristus - který dobře zná srdce člověka, to znamená, že ví, že dobro a zlo přebývají pospolu v každém z nás, chce, aby ti, kteří jsou jeho, byli kvasem v těstě, to je, aby působili pomalu zevnitř, aby situace rostla a směřovala směrem k pravdě a dobru. Kvas, který podporuje tam, kde je zapotřebí podpory a mění tam, kde je třeba změny. S odvahou, ne neupřímně, ale opravdově. Ježíš nepodporoval syny hromu, kteří volali po trestu ohněm.

Samozřejmě, že v syrské politice je korupce (stejně jako ve všech zemích světa) a v církvi je hřích (stejně jako ve všech církvích, jak si i papež již tolikrát stěžoval)

Budeme-li apelovat na zdravý rozum všech, i nevěřících: jaká je skutečná alternativa, kterou Západ žádá pro Sýrii? Islámský stát, šaría? A to ve jménu svobody a demokracie syrského lidu? Nechtějte nás rozesmát, ba ani rozplakat…

Pokud si však myslíte, že v žádném případě není nikdy legitimní kompromis, pak pro důslednost připomínáme, jen pro malý příklad, že nemůžete vyrábět benzín "bez kompromisů se silnými", protože většina společností kupovala levnější ropu od ISIS přes Turecko: takže když jedete několik kilometrů, je to i díky smrti někoho, komu byla tato ropa ukradena, a spotřebováváte naftu, která měla vytápět domov nějakého dítěte v Sýrii...

Pokud opravdu chcete přinést demokracii do světa, ujistěte se, že máte svobodu od despocií na Západě a starejte se o vaši zásadovost dříve, než se začnete starat o zásadovost těch druhých.

V neposlední řadě nemůžeme nezmínit alespoň jakousi podezřelou skutečnost, že pokud křesťan nebo muslim vypovídá o zvěrstvech džihádistických skupin, přejde se to mlčením jako marginální informace a najde jen vzácnou mediální ozvěnu. Zatímco ti, kteří kritizují syrskou vládu získávají přední strany velkých sdělovacích prostředků. Kdo si vzpomene na rozhovor nebo výzvu syrského biskupa v některých významných novinách Západu? Člověk může samozřejmě nesouhlasit, ale opravdová informace předkládá různé pohledy.

Navíc ti, kteří hovoří o zájmovém slibu syrské církve vůči prezidentovi Assadovi jako o obraně krátkozrakých zájmů křesťanů, dokazují, že Sýrii neznají, protože v této zemi žijí společně křesťané a muslimové. Jen tato válka může za zranění soužití v mnoha částech, ale v oblastech zajištěných armádou (na rozdíl od těch, které řídí "jiní"), stále žijeme společně. S hlubokými ranami k vyléčení a dnes, bohužel, i s velkou obtížností odpouštět, ale pořád spolu. A dobro je dobro pro každého: o tom svědčí mnohá díla charity, pomoci a rozvoje, která společně vedou křesťané a muslimové.

Jistě, toto ví ten, kdo zde žije, i když uprostřed tolika rozporů, ne ti, kteří píší zpoza psacích stolů za použití mnoha stereotypů o nepřátelství mezi křesťany a muslimy.

„Osvoboď nás Páne od války ... a osvoboď nás od špatného tisku ...".

S veškerou úctou k novinářům, kteří se opravdu snaží pochopit situaci a pravdivě nás informovat. Ale určitě to nebudou oni, kteří na nás budou mít zlost pro to, co píšeme ...

Sestry Trapistky – Sýrie

Pozn.: Sestry trapistky přišli do Sýrie v roce 2005. Tato komunita několika sester pochází z italského kláštera ve Valsereně. Časem získávají pozemek severně od libanonských hranic v tzv. Údolí křesťanů v malé vesnici Azeir na půl cestě mezi městy Tartús a Homs., kde vybudovaly malý klášter.

I když jsou všechny Italky a měly možnost po vypuknutí války Sýrii opustit a vrátit se do Itálie, přesto zůstávají, aby byly blízko těm, kteří by mohli potřebovat jejich pomoc.
Tato jejich reakce na situaci v Sýrii není zdaleka první, ale vzhledem k současné mediální masáži o masakrech a násilí, kterého se dopouští syrská armáda se svými spojenci (především Ruskem) v syrské Ghoutě a kterou můžeme (tu masáž) pocítit i z našich médií, myslím, že i český čtenář si zaslouží slyšet hlas těch, které v Sýrii žijí a tudíž, ač cizinky, znají tamní situaci lépe než kdekterý pisálek, který si opotřebovává svůj brk tak, aby zapadl do hlavního proudu.