Přestaňme Beneše šetřit a nemlčme o jeho roli v roce 1948 i 1938.

Je nejvyšší čas, varuje Pithart. My si myslíme naopak, že je nevyšší čas varovat český lid před panem P. Pihartem. Dílo „Podiven“, jehož je spoluautorem, patří k prvním velkým hanlivým přepisům českých dějin.  A v současnosti pan Pithart hodlá zřejmě ve své práci „historika“ pokračovat. Tentokrát se stal jeho terčem, jako již nejednou dříve,  pan prezident dr. E. Beneš.

Je zajímavé, koho osobnost pana prezidenta Beneše přitahuje. Nemluvme o  jen henleinovcích, ale především o nacistických bonzích, především o A. Hitlerovi. Ten, když mluvil o prezidentu Benešovi, tak nenávistí přímo soptil. A volal E. Beneše před soud dějin.  A ty vyslovily své rozhodnutí. Hitler skončil sebevraždou v obavách před trestem, který by jej jinak čekal. E. Beneš byl v osvobozeném Československé republice opět zvolen prezidentem.

Tím však samozřejmě bohužel nemůžeme končit. Landsmani, jak nám zcela otevřeně a pravdivě řekla dr. E. Hahnová, jsou nositeli henleinovských tradic. A k tomu zřejmě ještě zdědili Hitlerovu nenávist k prezidentu Benešovi. On a, jak říkají, Benešovy dekrety, jsou v popředí jejich chorobného a nenávistného zájmu. Jeho dehonestace landsmany a jejich „českými“ souputníky probíhá všemi možnými způsoby, samozřejmě i těmi nekalými.

Takže když nyní se dr. Pithart strefuje do prezidenta Beneše, nemůžeme to považovat za nic mimořádného, ale naopak za pokračování již dlouhé tradice, na jejímž počátku můžeme nalézt samého A. Hitlera a jeho smečku. V uplynulých desetiletích po druhé světové válce prodělal vztah k dr. E. Benešovi přece jenom určité změny. Bezbřehá nenávist nacistů k němu má sice kultivovanější formy, ale nenávistí stále zůstává. Vždyť ten Beneš má na svědomí vyhnání Němců z Československa, šlo o etnické čistky, prováděné na základě principů kolektivní viny, má na svědomí jejich okradení, diskriminaci. A za válečné zločiny, zločiny proti lidskosti, genocidu Němců, nesou Češi odpovědnost. Vždyť i prezident Beneš mluvil o vylikvidování Němců. Takto o Benešovi  a nějak podobně promlouvají někteří landsmani a němečtí politici jim blízcí.

Nyní jde tedy o to, aby vše toto a případně ještě více, řekl opět někdo z Čechů, byť by byl známým přítelem „sudetoněmecké věci“. Že by tohoto úkolu, samozřejmě zcela jen a jen na základně vlastního rozhodnutí, se ujal třeba i Petr Pithart, známý odpůrce „českého plebejství  a nacionalismu“, bojující o stále větší a větší česko-německé „pochopení“?   Češi konečně musí  si „uvědomit“ své hluboké nedostatky, nedokáží si ani sami vládnout, a uznat přednosti Germánů, zejména jejich tvořivou státotvornost. Počkejme, a uvidíme!

J. Skalský