Povstání začínalo

Polní maršál wehrmachtu, velící armádě Střed (Mitte) na území protektorátu Čechy a Morava, se pokusil nejdříve osobně, pak i dálnopisem, přesvědčit Hitlera, aby odjel z Berlína k jeho zatím neporažené armádě. „V návaznosti na rozhovor poskytnutý mi dnes v noci,“ psal 23. dubna 1945 Hitlerovi, „dovoluji si … můj Vůdce, požádat Vás, abyste ihned opustil Berlín a převzal vedení Říše a branné moci z jižního válčiště … Jen Vy, můj Vůdce, jste Německo také pro každý nepřátelský stát. S Vámi Německo padá. Milióny německých mužů čekají na to, aby mohly s Vámi, můj Vůdce, znovuvybudovat Říši. Nic není ztraceno, vše se dá ještě zachránit, ale jedině a pouze s Vámi.“

Přes všechna preventivní opatření se však nepodařilo udržet v protektorátu klid a pořádek. V Přerově vypuklo 1. května povstání, které sice nepřekročilo okruh města, ale přesto vyvedlo z míry nejenom K. H. Franka, ale i polního maršála Schörnera. V odpoledních hodinách pak následoval zásah jednotek SS a wehrmachtu z Olomouce a Holešova, které povstání během několika hodin potlačily. V průběhu bojů padlo 31 Čechů a dalších 21, označených za iniciátory nepokojů, bylodruhého dne popraveno na vojenské střelnici v Lazích u Olomouce. Ve středu 2. května, jako bezprostřední odezva na zprávu o smrti Hitlera, vypukla železniční stávka v Nymburce. Ve čtvrtek 3. května došlo k prvním spontánním akcím i v Rakovníku, ale pozornost okupačních úřadů se upínala především k situaci v severovýchodních Čechách.

Skupině armád Střed se sice 4. května podařilo povstání ve městech potlačit, ale tento úspěch byl pouze dočasný. Trvalá pacifikace celé oblasti nepokojů, které se šířily do dalších míst severovýchodních Čech a zachvacovaly i sousední kraje, už nebyla možná. V pátek 4. května se ohnisko napětí přesunulo do Prahy. Z budovy stanice na třídě krále Jiřího byla stržena nacistická vlajka a krátce na to začali lidé odstraňovat německá označení ulic, obchodů i tramvají.

V sobotu, 5. května, přišel generál Kutlvašr na své velitelské stanoviště v půl třetí a po deseti minutách, když se seznámil se zprávami o situaci v Praze, vydal konečně rozkaz k zahájení činnosti velitelství Bartoš. První rozhlasová zpráva, kterou ve velitelství štábu Bartoš připravili po třetí hodině: „ Od 14 hodin působí v Praze Československé vojenské velitelství Velké Prahy ve styku s Národním výborem československým a všemi bezpečnostními sbory. Potřebná opatření byla učiněna a provádějí se. Všechny vojenské osoby z povolání účastní se spontánně osvobozovací akce. Další akce budou vydány“, se do éteru dostala s dvouhodinovým zpožděním, když skončil boj o rozhlasovou budovu … Překotným vývojem událostí byla zaskočena především Česká národní rada. Bylo tedy rychle přijato rozhodnutí obsadit továrny, odzbrojit werkschutz, ustavit závodní rady a čekat na další pokyny. V hromadných sdělovacích prostředcích panovala nepřehledná situace. Změnila se až 5. května večer, patrně pod vlivem pravidelné československé relace BBC. Ve 20 hodin 45 minut v ní ministr Hubert Ripka nejenom pozdravil bojující Prahu, ale oznámil, že Česká národní rada se ujímá moci v českých zemích a bude ji vykonávat až do příchodu prezidenta republiky a československé vlády.

Německé jednotky v Praze rozhodně nestačily na to, aby samy potlačily povstání, které začalo v poledne 5. května. Řada menších se nacházela mimo ubytovací prostory, některé z nich odzbrojili přímo na ulici příslušníci protektorátní policie a první náhodně sestavené povstalecké skupiny. Vážný problém na německé straně vznikl, když krátce před povstáním Schörner převedl velitelské pravomoci na SS-Obergruppenführera Hildebrandta, jenž působil při štábu skupiny armád Střed. Kompenenční problémy mezi ním a velitelem zbraní SS generálporučíkem Karlem von Pücklerem musel proto po telefonu urovnávat polní maršál Schörner.

Jednání s německou stranou se nevyhýbala Česká národní rada, která počítala s tím, že pražská posádka wehrmachtu sama brzy nabídne kapitulaci. Oči jim otevřelo teprve noční jednání s generálem Pücklerem, který jim předložil ultimatum:

„Všichni zajatci budou propuštěni se zbraněmi. Všechny obsazené objekty budou okamžitě uvolněny., Všechny zbraně budou odevzdány na Staroměstském náměstí. Město Prahu obsadí německé jednotky.

V 1 hodinu 45 minut dne 6. května odmítla ČNR Pücklerovo ultimátum a nařídila, aby „byla zahájena palba, jakmile se Němci dají do pohybu“ nebo sami poruší klid zbraní. V 1 hodinu 53 minut začal rozhlas vysílat  relaci, žádající americkou armádu o pomoc. Ve 2 hodiny 15 minut se začala vysílat žádost o pomoc Rudé armády, kterou připravil přítomný sovětský rozvědčík Vitovský.  Před půl pátou ráno vydalo velitelství Bartoš rozkaz: „Německé jednotky nedbají dosavadního vyjednávání, boj pokračuje.Zahajte palbu všude tam, kde nepřítel útočí. Řiďte se nařízením Národní rady české prosloveným v rozhlase a braňte se všemi prostředky. Stavte barikády, zejména z tramvají a jiných prostředků. Spojenecké armády se blíží ku pomoci. V průběhu povstání bylo postaveno 1.583 barikád a zátarasů. Na Vinohradech jich vzniklo 223, v Holešovicích a Bubenči 210, na Žižkově 181, na Novém městě 169 a ve Vršovicích 103.

Výňatky z knihy – Stanislav Kokoška: Praha v květnu 1945 (Historie jednoho povstání), str. 74-140,  vydáno r. 2005 v Nakladatelství Lidové noviny, ISBN 80-7106-740-7