Povstání henleinovských ordnerů v září 1938 na Sokolovsku IV

Nezapomeňme, že oběťmi zvířecího německého nacismu již v té době byli nejen Češi a Slováci, nýbrž i občané Československa německé národnosti!

Německý antifašista, Jiří John, vypráví

Ve vedlejší Stříbrné byl v té době umístěn vojenský oddíl posílený členy SOS, jemuž velel major četnictva Vája. Ten chtěl proti Bublavě zaútočit a nastolit tam opět pořádek. Velitel divize však Váju odvolal. Nad Kraslickem, Sokolovskem a Loketskem bylo vyhlášeno stanné právo. Mezitím zajatí četníci, celníci i příslušníci SOS byli převezeni do Saska a uvězněni v Saské Kamenici (Chemnitz), ve Freiburgu, v Zeitheimu a v Elsterhorstu. Asi za měsíc, již po zabrání českého pohraničí, byli na nové celnici u Terezína „Na Krétě“ předány čsl. úřadům.

K nepokojům a k henleinovským demonstracím i k násilnému vystoupení ordnerů došlo též v Chodově. I zde bylo přerušeno telefonní spojení na četnickou stanici. Do obléhání a střílení na stanici se kromě ordnerů zapojili i hasiči. Při obraně zdejší pošty byl vážně zraněn příslušník státní policie, povolaný z Karlových Varů, Jaroslav Ježek. Svému těžkému zranění za několik dní podlehl. Při přestřelce byl zastřelen jeden ordner.

17. září 1938 se konal v tělocvičně české menšinové školy v Sokolově státní pohřeb padlých četníků. Na katafalku stálo pět černých rakví a tři rakve bílé. Na Sokolovsku zastřelení vojáci byli pohřbeni ve svých domovech.

Hitlerovým štvavým norimberským projevem byla vlastně vyhlášena válka proti ČSR a jejím důsledkem bylo povstání drtivé většiny občanů německé národnosti proti ČSR. Důsledkem bylo odtržení historického území českého státu a jeho připojení k říši.

Nutno ovšem říci, že ne všichni občané ČSR německé národnosti v pohraničních územích, tedy i na Sokolovsku, se zúčastnili povstání. Řada z nich stála věrně na straně Československa. V Sokolově v té době dožíval svůj život Šimon Stark, poslanec Říšské rady ve Vídni z doby Rakouska-Uherska, který byl zakladatelem strany Svobodných socialistů (Freie Socialisten), jež byla v letech 1902-1918 ve zdejší oblasti velmi úspěšná. Š. Stark v té době spolupracoval s T.G.Masarykem. V r. 1911 se TGM zúčastnil předvolební schůze této strany v Sokolově. Když do tohoto města přišli nacisté, ihned Š. Starka zatkli a při výslechu jej zmlátili tak, že jim ve vězení zemřel. Nenávist nacistů vůči demokraticky smýšlejícím lidem byla bezmezná.

V Sokolově v Hornickém domě měla sídlo německá sociálně demokratická strana. Ta založila, podobně jako sociálně demokratické organizace v dalších oblastech našeho pohraničí, ještě v době před ohrožením republiky organizaci „Rote Wehr“ (Rudá obrana), která původně měla sloužit pouze k ochraně schůzí a dalších akcí sociálních demokratů. V době bezprostředního ohrožení Československa vstupovali do ní i němečtí komunisté. Příslušníci Rote Wehr bojovali se zbraní v ruce po boku čsl. ozbrojených jednotek proti ordnerům a členům nacistického freikorpsu.

Všude v průmyslových centrech okresu byly činné organizace sociálně demokratické i komunistické. Když přišli nacisté v těchto místech k moci a k vládě, zejména po obsazení německým wehrmachtem, nastalo veliké zatýkání a zavírání. Existují z té doby snímky, kdy v Kynšperku nad Ohří nacisté vodili drogistu Viertelmeistra po ulicích města s cedulí na zádech, na níž měl napsáno: „Volksverräder“ (Zrádce národa). Tento pán se provinil tím, že byl funkcionářem sociálně demokratické strany a věrným občanem ČSR. Každý proto mohl na něj beztrestně plivnout.

Největší zatýkání sociálních demokratů a komunistů však proběhlo v Kraslicích a okolních obcích, v Rotavě, Stříbrné a na Bublavě. Ti byli ihned po příchodu wehrmachtu do Kraslic pozatýkáni a se zdviženými rukama voděni městem. Poté byli rozváženi do věznic v Ostrově, Chebu, Sokolova. Odtud vedla jejich cesta do všech možných věznic a koncentračních táborů v Německu. Velmi mnoho z nich se konce války nedočkalo.

Nezapomeňme, že oběťmi zvířecího německého nacismu již v té době byli nejen Češi a Slováci, nýbrž i občané Československa německé národnosti!