Poučil se A. Babiš, předseda vlády ČR, ze špatných příkladů svých předchůdců?
Pamatujeme si ještě dobře, jak pan premiér M. Topolánek mluvil o noci dlouhých nožů, jak premiér P. Nečas z nás a Bavorů udělal div ne bratrance a sestřenice. Pamatujeme si, jak premiér B. Sobotka vykřikoval, že sudetské Němce nemůžeme považovat za pohrobky nacistů a cosi o tom, že i je můžeme považovat za naše přátele.
Pan ministr D. Herman proléval verbální slzy nad trestnými činy, jichž se někteří z nás na Němcích při jejich vyhnání dopustili, plakal nad jejich okradením před etnickými čistkami, jež jsme údajně prováděli na základě principu kolektivní viny. Jeho stranický šéf, předseda KDU a místopředseda vlády ČR, Pavel Bělobrádek, se dokonce prohlásil za sudetského Němce a na základě vlastního rozhodnutí rozšířil území tzv. politických Sudet o Šumavu a město Brno. Když jsme mu položili, a to opakovaně otázku, co z území ČR tedy zbývá, když tak územně zmnožil politické Sudety, jsme dosud odpověď nedostali.
Bylo i zajímavé, že položil i květiny v tzv. Sudetoněmeckém domě v Mnichově na památku obětí vyhnání. Ostatně tento dům byl pro něj především místem, kde se scházeli bavorští politici, nikoliv tedy sídlem orgánů „sudetoněmeckého landsmanšaftu“. V Posseltovi viděl pan Bělobrádek předního bavorského politika.
A tak bychom mohli uvést další slavné činy, jichž se dopustili i jiní členové sobotkovského týmu. Při té příležitosti nesmíme v žádném případě zapomenout na paní ministryni M. Marksovou, dr. Ročka a dr. Zaorálka. Byla to hvězdná soustava, jejíž sláva nebe pokrývala. A kde tito a další jim podobní nyní jsou? Patří mezi politické zkrachovalce, kteří si vylepšují profil pobytem na politickém ošklivci.
Otázkou nyní je, co nás v česko-„sudeto“-německých vztazích čeká v blízké budoucnosti? Budeme se dále nořit do bažin uvedených vztahů nebo si konečně uvědomíme, jaké jsou naše národně-státní zájmy a v souladu s nimi budeme i důsledně jednat. Počkejme ještě trochu času a uvidíme, jaké karty jsme si při posledních parlamentních volbách rozdali. Nelze však jen trpně čekat! Vlastenectví bychom měli denně prokazovat svými činy.
J. Skalský