Posselt prosazuje nový plán pro Evropu II
49. Andechský Den Evropy Panevropské unie Německa
Závěrečný panel moderoval Christian Hoferer, zemský předseda Panevropské mládeže Bavorska. Stěžoval si na snahy o rozpad národních států, lépe je vystoupit a stát se členem EU přímo, k tomu je třeba požadovat celoevropskou diskusi o právech menšin.
Gösta Toft z německé menšiny v dnešním dánském Nordschleswigu, se vyslovil pro Federální unii evropských národností (Fuen), která představuje největší organizaci 93 menšin v 37 evropských zemích. Byl optimistický v tom, že občanská iniciativa „Minority Safepack“ bude úspěšná ve vytvoření EU přátelské k menšinám. Přeshraniční instituce jsou klíčové pro vytvoření menšinově přátelského prostředí, v jeho regionu z něj mají prospěch Frísové a Romové. Díky prohlášení loajality Němců v Severním Šlesvicku k dánskému Královskému domu po roce 1945 a Bonnsko-kodaňská deklaraci z roku 1955, byly odstraněny dřívější hraniční kontroly.
Meinolf Arens, ředitel Mezinárodního institutu pro národnostní právo a regionalismus (INTEREG) kritizoval, že tradičně usazené menšiny ztratily v posledních letech ve veřejné diskusi na významu. K tomu ještě se mnoho politiků stalo opatrnějšími vůči autochtonním menšinám, protože si je zaměňuje s přistěhovaleckými skupinami. Na druhou stranu se zlepšil právní a politický rámec v důsledku demokratické svobody ve střední a východní Evropě a otevření hranic v EU. Po pádu komunismu v roce 1989 Maďarsko našlo téměř čtyři miliony Maďarů v sousedních státech. Jazyk, škola a sdružení se v mnoha případech začínají svobodně rozvíjet.
Gregor Henckel von Donnersmarck přednesl své všeobsáhlé katolické poznámky. Zná problémy národnostních menšin jako syn hornoslezské rodiny. Vyrostl v Korutanech a setkal se s konflikty mezi slovinskými a německými národnostními skupinami. Biskupové Joseph Köstner a Egon Kapellari z Gurk-Klagenfurtu velmi podporovali příležitosti k diskusi, zvláště učili Slovince. Při konfliktech Henckel-Donnersmarck prosazoval dva prostředky pomoci: respektovat relativitu názorů a uplatňovat „dialog, dialog a opět dialog".
Mimochodem, toto platí i pro islám – „i kdybychom neměli úspěch po čtyři generace a měli mučedníky." Učení je darem k tomu, abychom si osvojili a procvičili jazyk jiné etnické skupiny. Je důležité, aby větší národnostní skupina pečovala o menšinu.
Franjo Topic ze Sarajeva, člen předsednictva Mezinárodní Panevropské unie a zakladatel Panevropské unie v Bosně a Hercegovině, použil příklad své země aby ukázal, jak rychle vede národnostní střet k válce: „Obecně lze říci, že je velmi snadné dělat zlo, pro dobro se musí vyvinout úsilí". Abychom předešli konfliktům, musíme především „umožnit lidem, aby byli tím, čím chtějí být“. Vnucování identity je totalitní přístup a také důvod, proč v Jugoslávii byla možná taková krutá válka, i když Tito neustále volal po bratrství a jednotě. Etnické čistky, jako pokus prosadit pro Srby, Chorvaty a muslimy etnicky sjednocené obytné oblasti, jsou proti Bohu, rozdíly mezi lidmi to nedovolují, lidé to vůbec nechtějí. Topic informoval o práci celosvětového chorvatského kulturního Sdružení Napredak, které také ve válce pomáhalo příslušníkům všech tří etnických skupin. Ptát se někoho, kdo umírá hladem, na náboženství nebo národnost, není lidské ani zbožné. Nacionální strany rozdmýchávají konflikty. Je zbytečné se zlobit, že je třeba usilovat o harmonii namísto svárů.
Pro historika Konrada Clewinga z řezenského Regensburger Südosteuropa-Institutu je Evropa různorodější, než se všeobecně předpokládá, v každém případě více Spojené státy. Západothráčtí Turci v Řecku žili za zcela odlišných podmínek, než Jihošlesvičští Dánové. Pro Řeky je to jen náboženská menšina, podle smlouvy z Lausanne - jen muslimové. Nemají pak žádná národnostní menšinová práva. Jiné etnické skupiny, jako například na německo-dánské hranici, nebo v Jižním Tyrolsku, byly bilaterálně, a i ve vlastním státě, zajištěny. Stát musí loajalitu svých občanů a tedy i menšin „získat“. Silnější by se měli zajímat o slabší a pomáhat jim. V německo-dánském případě bylo pozitivní, že obě jazykové skupiny dodržovaly ústavní závazky. Ohradil se proti vnucenému statusu Kosova jako multietnického státu: „Žijí zde téměř výhradně Albánci a některé malé etnické skupiny se mohou samozřejmě těšit na ochranu menšin. Vše ostatní je však nepřirozené."
Ulrich Bohner naopak vidí v Alsasku, kde žije, hmatatelný pokrok. Mezitím existují ve Francii vícejazykové místní značky. Dvě z jeho vnoučat navštěvují rozšiřující se dvojjazyčné školy, které poskytuje francouzský stát v Alsasku, s 13 hodinami německého a 13 hodinami francouzského vyučování týdně. Bývalý premiér Sárska Annegret Kramp-Karrenbauer chcel, aby se Sársko stalo dvojjazyčnou zemí. Rada Evropy v současné době bojuje proti „nenávistným řečím (Hate Speech)", jazyku radikálních nenávistných skupin. Pro ně je užitečné zveřejňovat pozitivní příklady toho, co Bohner považuje za zlepšení vztahů, jako jsou „sudetoněmecko“-české vztahy.
Anton Beck, ředitel Dunajskošvábského kulturního centra Sankt Gerhard v srbském Somboru připomenul, že jeho etnické skupině bylo po Druhé světové válce zakázáno mluvit německy. Jeho sdružení nyní otevřeně kultivuje německý jazyk, dunajskou švábskou kulturu a také hřbitovy a masové hroby Němců v Srbsku. Urážky přicházejí stále čas od času od extrémistických Srbů. Mnozí si však stále kladou otázku: „Co přijde zítra nebo pozítří?“ Ti, kteří mají strach z budoucnosti, si bohužel často berou „maďarský pas a odcházejí do Německa, ale v tuto chvíli to u nás funguje docela dobře ..“ V Somboru, který dnes patří k hlavním oblastem soustředění Dunajských Švábů, byly založeny dvojjazyčná mateřská škola, základní škola a gymnázium. Užitečné je, že zájem Srbů o Německo je velký.
Sudetendeutsche Zeitung, 23.3. 2018, str. 3, bez autora a značky
Pro České národní listy kráceně a volně přeložil P. Rejf