Politika Německa a Rakousko-Uherska spočívá jen na zničení Čechoslováků

Leden 1918

Češi za hranicemi. Prof. Ed. Wertheimer píše v „Pester Lloydu“ o knize docenta dra. E. Beneše, vydané v Londýně pod titulem „Záležitost české nezávislosti“. Při tom praví: „Beneš odhaluje s překvapující otevřeností celé spiknutí, které vyvoláno bylo proti monarchii ihned po vypuknutí války, aby jí a Německu ve spolku s našimi nepřáteli připravilo zničující porážku. Dle něho bylo vůdcům Čechů ihned zřejmo, že politika Německa a Rakousko-Uherska spočívá jen na zničení Čechoslováků a že by vítězství ústředních mocností znamenalo jejich konečný zánik.

Všeobecné nepřátelské smýšlení zachvátilo český národ. Neschopen, pro nedostatek dostatečné přípravy, vyvolati pravidelnou revoluci, musil se český národ chopiti pomocného prostředku pasivního odporu. K tomu náleželo, že všecky politické strany byly odhodlány, nezachovati Rakousku žádné věrnosti více, že časopisy přes censuru přinášely nepřátelské články, že občanstvo neupisovalo žádné válečné půjčky a opomíjelo dodávati vládě potraviny, aby, jak Beneš dosti jasně se vyjadřuje, přivedlo finanční a hospodářský úpadek monarchie. Čeští Vojáci pak - a to označuje spisovatel jako nejdůležitější službu pro dohodu - zpěčovali se soustavně táhnouti do boje a i za monarchii bojovatí. S důrazem upozorňují se dohodové mocnosti, jak účinným zipůsobem tím v prvním roce války bylo přispěno k porážkám rakousko-uherských zbraní a že tak dán byl prostředek, aby zvolna oelá armáda byla desorganisována. „Jest třeba míti na paměti - praví Beneš – dopodrobna chování českých vojáků od prvého okamžiku války, aby se pochopilo, jakou účast měli na ztroskotání rakousko-uhersko- německých plánů.“ Dále velebí, že záložníci malých měst a venkova od prvého dne mobilisace otevřeně projevovali odbojného ducha a prohlašovali, že by své zbraně obrátili proti důstojníkům a Němcům. Všecky tresty na ně uvalené měly jen ten jediný výsledek, že při nejbližší příležitosti na bojišti přešli

k Rusům! S pýchou jmenuje Beneš 11., 28., 35., 36. a 88. pluk, jenž ale při pokusu přejiti byl pruskou gardou a uherskými honvédy vzat db křížového ohně. Dle jeho výpočtů vzdalo se až do počátku r. 1916 ze 600.000 Čechoslováků Rusům a Srbům na 350.000 mužů. Zmiňuje se též o tom, že tito věrolomní vojáci svou zradou učinili Rusům ústup z Haliče méně osudným a vedli konečně k porážce našich u Tomašova.“

Mezi p. Masarykemi a Dürichem nastalo rozladění v Rusku, neboť poslední byl obviněn po revoluci, že přeje carismu, načež Masaryk svolal národní soud, jenž Düricha odstavil do ústraní.

K podnětu chéfredaktora Síse organisuje se od počátku r. 1918 též vojenská Maffie, aby ničila odolnost rakouskou, informovala české vojáky o stavu věci, podporovala pasivní resistenci a připravovala vojsko pro případ převratu. Pomocí seznamu předplatitelů Nár. Listů získány adresy důstojníků v poli, v Praze zřízena kancelář, utvořen sbor důvěrníků důstojníků se setníkem Rosickým včele, byli tu zprvu: nadp. Vladimír Žentel, pak následoval setník pilot Jindřich Kostrba, setník Miroslav Hajný, zál. rytmistr autosboru ing. Frant. Straka, zál. nadp. revident státních drah Oskar Škorpil, setník Hugo Betka, zál. nadp. Hanuš Tolar, domobranecký por. sochař Jindřich Čapek, oficiál zásobovacího sboru Karel Bartůněk a jiní, kteří byli posláni mimo Prahu, aby u různých posádek pracovali ve smyslu osamostatnění. Důvěrníkem Sokolstva byl tu dr. Scheiner a dr. Herain, studenstva dr. Scháněl; obchodník s obrazy Němec, četnický strážmistr vzal si na starost četnictvo. Skladiště zbraní i střeliva zařízeno bylo částečně ve škole kadetní, v atelieru sochaře Čapka a připravováno bylo ve velkých sklepích starého domu malíře Engelmüllera na Hradčanech. Chefredaktor Sis opatřil civilní obleky několika důstojníkům a vyslal je na agitační cestu, hlavně na Moravu, kde měla být řádně organisováua t. zv. zelená garda a po venkově ukrytí desertéři. Schůzky konaly se (ovšem tajně) v bytě nadp. Žentla, Riegrovo nábřeží č. 4., a setníka Kostrby ve Strašnicích Vila Vilemína, za noční doby, kdež se vše ujednávalo a byly dávány instrukce.

Výňatky z knihy

F. P. Vožický: Kronika světové války 1914-19 , str. 438-440