Již v r. 1965 došlo k jednání mezi Rakouskou republikou a Československou socialistickou republikou o určitých majetkových problémech. 19.7. 1965 byl uzavřen Společný čs.-rakouský protokol, který obsahoval vymezení některých základních pojmů. Rakouský majetek byl definován jako majetek, který byl v době odnětí majetkem Rakušana, který měl k 27. dubnu 1945 rakouské státní občanství. Naopak Rakousko se výslovně a jednoznačně vzdalo nároků na odškodnění osob, které k tomuto datu neměly rakouské státní občanství a jejichž majetky, práva a zájmy byly čs. opatřeními bez náhrady konfiskovány. Rakousko se současně zavázalo, že „nebude vůči ČSSR nároky na odškodnění takových osob více zastupovat a neposkytne takovým nárokům žádnou podporu.“ Tyto principy byly později následující mezinárodní smlouvou zakotveny.

Dlouhodobá diplomatická jednání vyústila 19. prosince 1974 k uzavření Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o vypořádání určitých finančních a majetkoprávních otázek, jíž byly vypořádány nároky, které „vznikly až do dne podpisu této smlouvy v důsledku podrobení rakouských majetků, práv a zájmů čs. konfiskačním, znárodňovacím nebo podobným zákonným opatřením.“

Smlouva zakotvovala, že „rakouskými osobami ve smyslu této smlouvy jsou fyzické osoby, které měly rakouské státní občanství ke dni 27. dubna 1945.“ V čl. 6 smlouvy se Rakousko zavazovalo: „Rakouská republika nebude již proti Československé socialistické republice zastupovat nebo podporovat žádné nároky rakouských osob, které vznikly proti Československé socialistické republice nebo československým fyzickým i právnickým osobám v souvislosti nebo v důsledku československých opatření uvedených v článku 1 smlouvy.“

Podle čl. 2 uvedené smlouvy se ČSSR zavazovala zaplatit Rakousku částku ve výši jedné miliardy rakouských šilinků.

ČSSR Rakouské republice smluvní sumu zaplatila. Nástupnickým státem ČSSR je Česká republika. Rakouská republika by tedy vůči tomuto nástupnickému státu měla plnit všechny povinnosti, k nimž se zavázala. Ne vždy je však plnila. To je však zcela jinou otázkou.

Dr. O. Tuleškov