První kolo prezidentských voleb je minulostí. Za sebe – a pevně věřím, že i za celou řadu podobně smýšlejících bych však velice rád poděkoval jedinému kandidátovi, který podle mého přesvědčení splňoval jak morální kritéria, tak kvalifikační předpoklady pro výkon prezidenta republiky. Obdržel sice pouze 4,5 % voličských hlasů, ale pro mnoho z nás symbolizoval naději. Bohužel byl poškozen selektivním přístupem médií, která vytvořila předem obraz tří favoritů – a toto trio metaforicky zatloukla do uvažování většiny voličů. Mainstream ho dlouhou dobu bojkotoval, neboť vedle tohoto politicky zkušeného disidenta by Petr Pavel vypadal se svou překabátěnou minulostí poněkud nevhodně.

Jediný Jaroslav Bašta přitom vnesl do předvolební kampaně téma nutnosti mírové diplomacie, odpor proti novodobým snahám o cenzuru – a otázku, nakolik je Česká republika připravena na možný rozpad Evropské unie. Jediný ze všech kandidujících se zřetelně vyslovil proti nebezpečím plynoucím z tzv. Green Dealu. A jako jediný vystupoval tvrdě proti kabinetu Petra Fialy, kdy odmítal jmenovat po Rakušanovi dalšího z podvodného jednání podezřelého politika ministrem, tentokrát Hladíka. Jaroslav Bašta se hlásil k protivládním demonstrantům, a jako jediný z kandidátů měl ve svém týmu odborníka na energetickou problematiku, pana Noveského.

Zatímco nás mainstream ukolébává, že zažíváme jen běžnou recesi, Jaroslav Bašta upozorňoval, že kvůli vládní politice stojí náš průmysl před kolapsem. Že s krachy mnoha podniků přijde i velké propouštění.

Je pro mě skličující, že všechna tato důležitá témata nevynesla panu Baštovi ani pět procent. Pro mě to znamená jediné – naše společnost není dostatečně vyspělá, aby poznala svou záchranu. Zatím spíše – obrazně řečeno, páchá sebevraždu, kdy mnoho občanů volí v příkrém rozporu se svými zájmy generála – a řád a klid. Podotknu, že stát by neměl být řízen jako armáda. Armáda je založena na tvrdé disciplíně a principu subordinace. Stojí a padá s uděleným rozkazem, jenž musí být uposlechnut. V armádě není místo na demokracii ani na dialog. Panuje v ní již zmíněný řád.

Oproti tomu Jaroslav Bašta nabízel méně řádu – a více dialogu. Hlavně ovšem nabízel vize, kudy ze stávajícího marasmu. Zůstal nevyslyšen, zesměšňován, nazýván bláznem a pomatencem. Bylo patrné, jak se ho jistí bojí.