V diskuzi na webu Koncepce společné bezpečnosti, která proběhla 3. června tohoto roku, se moderátor uvedeného webu zeptal znamenitého ruského politologa Valerije Pjakina též na jeho názor na přítomnost Američanů na Měsíci. V. Pjakin odpověděl takto:

Ta Měsíční aféra byla již dostatečně široce a důkladně rozebrána v mnohých seriózních pracích.

Bylo už takříkajíc s matematickou přesností dokázáno, že Američané na Měsíci nebyli, že se jednalo jen o velkou mystifikaci na základě dohody se Sovětským svazem. A program Sojuz-Apollo měl jen jediný účel, zachránit americké vesmírné odvětví, které mlelo z posledního, aby mu dodal dost sil do doby, než se SSSR zhroutí a Roskosmos bude moci zajišťovat všechny americké programy, vesmírné programy.

Mluvit o tom, že Sovětský svaz neměl žádné výhrady, tedy že nevyslovil žádné pochybnosti s ohledem na USA, je čistá lež. Existuje konkrétní historický fakt, že naše vojenské námořnictvo jako první vylovilo modul Apollo, který přistál v oceánu, i když měl být právě na Měsíci. To oni ho vylovili a předali USA. A ta skutečnost jeho předání byla speciálně zaznamenána a zveřejněna v maďarském tisku. Bylo to tak schválně zařízeno, že pouze Maďaři natočili reportáž o tom, jak ten prázdný modul Apollo vylovený z oceánu, který měl být s astronauty na Měsíci, předali Američanům.

Takže vám musí být jasné, že tohle jištění v médiích a vylovení modulu nemohlo znamenat, že by SSSR neměl žádné výhrady. Ty výhrady měl, ovšem v jiném směru, šlo o výhrady meziklanového spiknutí s ohledem na ten podvod ve smyslu:

„My se také chceme stát buržousty, a abyste nás nechtěli podrazit, tady vidíte, co máme v ruce, důkaz o vašem švindlu. My chceme patřit k vám.“

Takže Sovětský svaz kvůli tomu poslali do kopru, ale mezi buržousty je stejně nevzali. Pro globální elitu byli vždy jen podržtaškami a teď spadli ještě níž, už je vůbec nikdo nebere vážně. Nutí je plnit určité řídicí úkoly, a když potom kvůli tomu musí vzít nohy na ramena, tak v Londýně zaklepou bačkorami, nebo je oberou o jejich kapitály.

A čeho se dočkají ti, kteří jsou stále tady a pořád plní jejich úkoly?

Za odměnu dostanou páníčkovo okovanou botou do ksichtu. Ale je to uspokojuje, znamená to, že je sám páníček odměnil, všimnul si jich!

Takže ta Měsíční aféra je jedna věc. Žádná cesta na Měsíc se nekonala a nejlépe to dokázali právě zastánci toho, že na Měsíci byli. Těch příkladů je mnoho, já z nich uvedu jen jeden. Vzhledem k tomu, že je dnes možné spektrální analýzou určit, jakému záření byla vystavena ta či ona látka, je možné určit, zda něco na Měsíci bylo či nebylo, neboť tam je to spektrum záření zcela jiné než tady na Zemi.

 

My máme Měsíční půdu. Sovětský svaz si odtamtud dovezl 400 g a dosud je využívají všechny vědecké laboratoře světa. Američané prý přivezli 400 kg a žádná laboratoř světa nezkoumala ani jeden jediný gram.

Ty elaboráty a formální prohlášení o tom, že prý tu půdu někde zkoumali, neobstojí před žádnou kritickou analýzou. Vůbec nemluvě o vědecké analýze, neobstojí ani před kritikou lidí, kteří mají ze školy alespoň nějaké ponětí o fyzice a chemii, protože ti Američané…

No, co si na nich vezmete?

Úroveň jejich vzdělanosti vidíte na úřednících státního departmentu a dalších, na úrovni jejich profesionality. A na stejné úrovni profesionality ty své falešné elaboráty o zkoumání Měsíční půdy také sesmolili.

Takže máme k dispozici 400 g pravé Měsíční půdy.

Na každém předmětu, který byl na Měsíci, zůstanou stopy všeho toho záření. A s ohledem na to Měsíční video. Ti, kteří dokazovali, že Američané na Měsíci byli, se domohli soudního rozhodnutí, aby NASA vydala k analýze kinofilm, na kterém byl natočen pobyt astronautů na Měsíci. I kdyby byl pokažený, je to jedno, protože ten film musí nést stopy záření, které je na Měsíci. Stačilo provést analýzu Měsíční půdy a toho filmu a máte tu jasný důkaz.

Jenže všechny ty kilometry kinofilmu se ztratily. Šli pro něj, otevřeli a nebyl tam!

„Proto vám ho nejsme schopni předat! Všechno co máme, je to, co jsme natočili v Hollywoodu.“ To je úroveň těch důkazů, že Američané byli na Měsíci.

Z webu Koncepce společné bezpečnosti vybral Lubomír Man