Podrobná informace je zde https://en.wikipedia.org/wiki/Franco-Soviet_Treaty_of_Mutual_Assistance

Důležité shrnutí: Francie a Sovětský Svaz vedly jednání o uzavření smlouvy o vzájemné pomoci, a to včetně vojenské pomoci, v případě napadení. Smlouva měla být protiváhou proti narůstající militarizaci nacistického Německa. jednání probíhala od roku 1934. Jejím duchovním vůdcem na straně Francie byl Louis Barthou, který ale byl zabit atentátníkem – jaká náhodička – ještě než byla smlouva dojednána. Atentát byl naplánován chorvatskými fašisty (ustašovci). Jednání ale nebyla ani ze strany Francie formálně zrušena. Jen byla ze strany Francie smlouva přeměněna na cár papíru – podmínkou pro jakoukoli pomoc druhé straně v případě napadení cizí zemí bylo, že tato cizí země nejprve doručí formální oznámení o nevyprovokované agresi do Ligy národů (nevím, zda bylo podmínkou ještě také projednání a odsouhlasení, že opravdu jde o nevyprovokovanou agresi) a také navíc uznání, že byly naplněny podmínky k pomoci napadené zemi ze strany signatářů Locarnské dohody (https://cs.wikipedia.org/wiki/Locarnsk%C3%A9_dohody ). Mezi signatáře Locarnské dohody patřila také Itálie, která byla věrným spojencem nacistického Německa. Takže shrnuto – Sovětský Svaz se snažil o mírovou dohodu a smlouvu o vzájemné pomoci v případě napadení s Francií. Snažil se o to od roku 1934 do roku 1936. Francie pak nabídla smlouvu, podle které v případě napadení nacistickým Německem Francie pomůže Sovětskému Svazu, pokud nacistické Německo prostřednictvím Itálie uzná, že ze strany nacistického Německa šlo o neodůvodněnou agresi. Pak už je pouhý detail to, že Francie navíc odmítla jednat o jakékoli konkretizaci vzájemné vojenské pomoci. A to v situaci, kdy všichni v celé Evropě očekávají Drang nach Osten. Celý západ věří (a doufá), že nacistické Německo zaútočí na Sovětský Svaz.

Sovětský Svaz – situační zpráva z Dálného Východu

Od počátku 30. let je Sovětský Svaz v „tiché“ válce s Japonskem. Japonsko, které se tradičně snažilo již v éře carského Ruska zmocnit ruských území na Dálném Východě (viz. mj. intervence během občanské války a před tím Rusko-japonské války) zahájilo v roce 1937 Druhou čínsko-japonskou válku napadením Číny a až do konce 30. let udržovalo trvalé napětí na hranicích se Sovětským Svazem s občasnými ozbrojenými konflikty lokálního rozsahu.

https://en.wikipedia.org/wiki/Soviet%E2%80%93Japanese_border_conflicts

Anšlus Rakouska

https://cs.wikipedia.org/wiki/Anšlus

https://en.wikipedia.org/wiki/Anschluss

V březnu 1938 nacistické Německo provedlo Rakušany vítaný anšlus Rakouska. (To až po válce ze sebe Rakušané udělali „první oběť nacistů“. Jak řekl kdosi moudrý – největším úspěchem rakouské diplomacie je to, že se podařilo přesvědčit celý svět, že Hitler byl Němec, zatímco Mozart že byl Rakušan.)

Spojené státy, Francie i Británie mlčí. Kdo mlčí, ....

Nacistické Německo svoje území opět rozšířilo. Opět východním směrem. Opět blíže k hranicím Sovětského Svazu. Jen blbec by už tehdy neviděl, že západní mocnosti nechávají nacistické Německo plně se připravovat k napadení Sovětského Svazu a vytvořit si k tomu co nejlepší nástupní pozice.

Mnichovská dohoda

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mnichovsk%C3%A1_dohoda

Británie a Francie měly s Československem smlouvu o vzájemné pomoci v případě napadení.

Nicméně v Mnichově Francie a Británie darovaly Hitlerovi část území Československa, část území svého spojence. Jistě jen náhodou zase směrem na východ, směrem k Sovětskému Svazu. Navíc dokonce obě „spojenecké“ mocnosti vyhrožovaly Benešovi, že pokud nepřijme mnichovský diktát, bude on na vině a ani Británie ani Francie nepomohou žádným způsobem Československu v případě následného (pravděpodobného a oběma našimi „spojenci“ fakticky avizovaného) útoku Německa na Československo.

Zvoní, zvoní zrady zvon

Čí ruce ho rozhoupaly

Francie sladká hrdý Albion

a my jsme je milovali

Viděl jsem slzy v očích žen

Viděl jsem pěsti zaťaté

Počkejte málo, málo jen

však vy nás poznáte

František Halas, Zpěv úzkosti

Pozn.: Při pátraní po přesné citaci těchto veršů jsem narazil na program „české“ televize - https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2251423-zvoni-zvoni-zrady-zvon-je-nesmysl-vyvraci-historik-mytus-mnichova

Nacistická “česká” televize zde bez sebemenší kritiky, naopak s nevysloveným leč zřetelným souhlasem uvádí „historika“ Tesaře, který říká, že když Francie a Británie vydaly naše území nacistickému Německu, vyhrožovaly našim vedoucím představitelům, aby je přinutily akceptovat mnichovskou zradu, tak že je to úplně v pořádku a my Češi máme držet hubu a nestěžovat si, protože přeci nemůžeme čekat, že by nám Francie nebo Británie pomohla. Tím by prý podle „historika“ Tesaře vypukla válka a k rozpoutání války francouzští a britští politici neměli mandát od svých voličů, takže vlastně zcela „demokraticky“ darovali naše území Hitlerovi. Uff. Pak ještě pokračuje tiráda o tom, jak tváří v tvář mnichovskému diktátu selhali vlastně Češi a jak je od Čechů odporné, že od nich Hitler získal české zbraně v pohraničí a následně, po zcela logicky nutně předpokladatelném zabrání zbytku území českých zemí, ještě Hitler získal český zbrojní průmysl. Historik Tesař je tím společně s „českou“ televizí zcela zhnusen, zatímco ty, kteří to zavinili, považuje za nesmírně čestné a demokracii a morálce plně oddané politiky. Když to přijde do módy, Tesař napíše esej o tom, jak si židé pouštěli v Auschwitz plyn sami a Němci za to rozhodně nemohou. A „česká“ televize mu věnuje obdivný medailonek. Už druhý, stále stejně chucpe.

Malá citace:

Až na jednu jedinou výjimku čerpal historik výhradně ze známých a prokázaných faktů, které dokázal zařadit do příčinných souvislostí tak, jak to dosud nikdo před ním neudělal. Vyvrací výklad, podle kterého byla mnichovská dohoda zradou, „rozhodnutím o nás bez nás“.

Pečlivě rozkládá smysl Československé mobilizace, připravenost armády ubránit hranice v systému pohraničního opevnění a také nekompromisně dokládá selhání, v jehož důsledku pak Hitler útočil na Francii tanky československé výroby.

Konec citace. Jdu se vyzvracet.

Francie a Anglie se také aktivně podílely na spiknutí za účelem rozpoutání agresivní války. Mnichov je jen jeden, ale ten nejmarkantnější důkaz. Jen jejich následná účast (poté co i je Hitler podvedl) na straně protihitlerovské koalice je zbavila povinnosti poslat svoje zástupce do Norimberku – na lavici obžalovaných. https://cs.wikipedia.org/wiki/Norimbersk%C3%BD_proces

Podobně i Polsko se aktivně účastnilo rozpoutání agresívní války (zabrání Těšínska). Polsko se navíc těšilo, jak společně s Hitlerem potáhnou na Sovětský Svaz a zaberou si zbytek Ukrajiny a další území. Ale Hitler nejprve chtěl plné podvolení Polska do pozice vazala a ne rovnocenného spojence. A později už Hitler s Polskem nepočítal vůbec a dělit se s nimi nechtěl. Takže ani Poláci nemuseli poslat zástupce na lavici obžalovaných.

Mimochodem, polský premiér Beck hovořil v Lize národů o nutnosti deportovat evropské Židy, například na Madagaskar. A co se týče Hitlerových plánů na „eliminaci“ Židů, za to mu dokonce polská vláda ústy svého velvyslance v Německu slibovala postavit pomník, když to Hitler dokáže. https://madness-visible.blogspot.com/2011/02/jozef-retinger-on-jewish-question-in.html

https://en.wikipedia.org/wiki/J%C3%B3zef_Beck

Okupace Československa

15. března 1939 nacistické Německo obsadilo zbylá území českých zemí, okleštěných o území strategická pro obranu mnichovskou zradou Francie a Británie. (Podle historika Tesaře „proradní Češi“ zradili nebohou Francii a Británii a vydali Hitlerovi svoje továrny.)

Francie, Británie a sveřepě mlčící a nijak viditelně se neúčastnící Spojené státy jen mlčky pozorují další posílení nacistického Německa – další územní zisk, další posunutí nástupních pozic k válce směrem na východ, směrem k Sovětskému Svazu, další zisk silného zbrojního a strojírenského průmyslu pro nacistické Německo, další pomoc v jeho přípravě na agresivní válku Drang nach Osten.

Británie, Francie, USA mlčí a mnou si ruce, jak to perfektně klape s tou nadcházející válkou nacistického Německa proti Sovětskému Svazu.

Jednání Sovětský Svaz – Francie – Británie – Polsko 1939

Aneb další mírová smlouva proti nacistickému Německu úmyslně sabotovaná Francií a Británií.

https://en.wikipedia.org/wiki/Anglo-Polish_military_alliance

Po nacistické okupaci Čech a Moravy v březnu 1939 ujistila Británie jménem svým i Francie o jistojisté pomoci Polsku v případě napadení Německem. (A když na to došlo, tak se na Polsko taky vy....li. Ale jak by řekl „český“ „historik“ Tesař - i na Polsko se vy....li jistojistě zcela demokraticky a vysoce morálně.)

Ale vážně.

Ani po okupaci Čech a Moravy, která byla v přímém rozporu s ustanoveními britské a francouzské mnichovské zrady, necítí Británie a Francie nijak zvlášť urgentní potřebu postavit se nacistickému Německu a připravit spojenectví. Polsku mažou med kolem huby, jinak to nelze nazvat vzhledem k tomu, že obě velmoci následně v září zradily i Polsko. Jednání o vytvoření širšího spojenectví proti nacistickému Německu jsou zahájena až v srpnu. „Zlý“ Stalin ale požadoval od Británie a Francie bezpečnostní garance i pro Finsko, Polsko, Rumunsko a pobaltské země. Francie a Británie na jednání poslaly třetí ligu bezvýznamných úředníčků. Nic se nedohodne a z přístupu Francie a Británie (bezvýznamní zástupci, kteří nemohou nic dohodnout) je zřejmé, že se podle plánů Francie a Británie ani nic dohodnout nemá.

Pakt Molotov – Ribbentrop

aneb Hra o čas a manévrovací prostor

Ze všech předchozích událostí je naprosto zřejmé – a muselo to být zřejmé každému už tehdy – že jediným cílem Británie a Francie je pomoci jak jen půjde nacistickému Německu k útoku na Sovětský Svaz.

Dali mu Porýní. Sársko. Nechali ho celé roky zbrojit a dodávali mu pro zbrojení součástky i strategické suroviny. Dali mu Rakousko, další zdroje a další nástupní prostor k válce proti Sovětskému Svazu. Dali mu Sudety a pak rovnou celé Československo (Slovensko formálně nezávislý stát v pozici vazala a užitečného, i když mnohdy ochotného idiota), dali mu tak další zdroje, další zbrojní továrny a další území k nástupu do války proti Sovětskému Svazu.

O smlouvě o vzájemné pomoci nejsou britští a francouzští politici ochotni seriózně jednat. Smlouvu z roku 1934 proměnili ve frašku. A ani v roce 1939, po anšlusu Rakouska a okupaci Čech, nejsou francouzští a britští politici ochotni jednat o vzájemné pomoci seriózně, vážně a s potřebnou urgentností.

Kdo by z politických stratégů už tehdy nepochopil tak jednoduchou a zřetelnou věc – cílem politiky nacistického Německa je Drang nach Osten, útok na Sovětský Svaz. Cílem politiky Francie a Británie je to Hitlerovi maximálně usnadnit, ale přímo si moc neušpinit ruce.

Stalin to zcela zřejmě pochopil a zahrál vlastní tah – smlouva Molotov – Ribbentrop.

Částečně asi bylo cílem přimět nepřímým nátlakem Francii a Británii k serióznímu jednání. Částečně asi šlo o to zkusit Británii a Francii znervóznit tahem, který provedl někdo jiný a významně změnil dosavadní charakter hry. Najednou to nebylo „Hitler klade požadavky směrem na Východ, my mu z Británie a Francie pomáháme, i když všem na Východě lžeme, jak jsme s nimi“.

Ale ve smlouvě byla i praktická pojistka – tajný dodatek. Dělení sfér vlivu mezi Sovětský Svaz a nacistické Německo.

Co měl Sovětský Svaz získat?

Sovětský Svaz měl podle tajného dodatku získat území, které ztratilo Ruské (carské) impérium po svém rozpadu, bolševické revoluci, občanské válce, zahraniční agresi („intervenci“) a po polsko-ruské válce. Ale především tím Sovětský Svaz získal možnost mít pro Německo „o pět set kilometrů delší zásobovací trasy nacistického Německa, až zaútočí na Sovětský Svaz“. Podle dalšího vývoje událostí si myslím, že to byla opravdu jen pojistka proti další zradě Francie a Británie. (Uvidíš později, milá čtenářko a milý čtenáři.)

Nacistický útok na Polsko – Epilog

1.září 1939 nacistické Německo zahájilo útok na Polsko.

Francie i Británie jsou vázány smlouvou o vojenské pomoci Polsku. Ale nedělají nic. Nechávají Hitlerovi volnou ruku.

Jen kvůli dojmu Francie a Británie vydávají nesouhlasná prohlášení a nacistickému Německu „vyhlašují válku“, která se ovšem nekoná. Žádné vojenské operace na pomoc Polsku ani Británie ani Francie neučiní. Nic. Nula. Absolutně nic. Dokonce ani žádné dodávky vojenského materiálu. Nic. Nula. Žádná pomoc.

Stalin čeká.

Británie a Francie nechávají Hitlerovi volnou ruku. Neví o tajném dodatku a tak doufají, že se nacistický Wehrmacht posune až na linii Minsk, Žitomir, Tiraspol, tedy na linii jen o něco málo více než 600 km od Moskvy.

Stalin čeká.

17. září je zcela zřejmé, že Francie a Británie i nadále nechávají Hitlerovi volnou ruku v agresi směrem na východ, v přípravě k útoku na Sovětský Svaz. Je zcela zřejmé, že ani Polsku Francie s Británií nepomohou. Je zcela zřejmé, že obětují kohokoli a cokoli jen aby Hitler měl co nejjednodušší pozici k útoku na Sovětský Svaz.

Už zase zvoní britské a francouzské zrady zvon.

17. září, po 16 dnech neoddiskutovatelně potvrzujících tichou ale jasnou podporu nacistické agrese ze strany Británie a Francie, Sovětský Svaz realizuje svoji pojistku pro krajní nouzi a zabírá území podle tajného dodatku smlouvy Molotov – Ribbentrop.

Dovětek

Hitler následně podvedl i svoje tiché západní pomocníky, když v letech 1940-41 obsadil Dánsko, Norsko, Belgii, Holandsko a Francii. Britské jednotky dislokované ve Francii nechává Hitler evakuovat z Dunkirk (https://en.wikipedia.org/wiki/Dunkirk_evacuation ), zřejmě v naději, že se Británie připojí přímo k nacistickému Německu. (Jak dlouho doufali nacističtí pohlaváři i po zahájení „Battle of Britain“, viz Hessova snaha domluvit spojenectví Británie a nacistického Německa.)

Závěr

Ale pak už začíná opravdové drama – plán Barbarossa, plán útoku nacistického Německa na Sovětský Svaz. Plán, na kterém spolupracovaly nejen nacistické Německo a fašistická Itálie, ale tiše, skrytě ale i tak přínosně i Británie a Francie.

Díky smlouvě Molotov Ribbentrop měl Sovětský Svaz patrně o rok nebo dva více času se připravit na svoji obranu. Díky zabrání území podle tajného dodatku smlouvy Molotov Ribbentrop se nacistickému Německu zásobovací trasy útoku na Sovětský Svaz prodloužily o pět set kilometrů. Nacistickému Německu se tak celé válečné tažení prodloužilo o pět set kilometrů. Na dohled od Moskvy tak nacistické jednotky byly až v listopadu, vyčerpané a oslabené dlouhým tažením i problematickým zásobováním (dlouhé zásobovací trasy), navíc bez zimní výbavy.

Pakt Molotov Ribbentrop významně napomohl zastavit nacistickou agresi.

Pakt Molotov Ribbentrop zásadně pomohl Sovětskému Svazu získat čas a hlavně prostor bránit se nadcházející nacistické agresi (tiše ale účinně podporované západními mocnostmi).

Pakt Molotov Ribbentrop byl jedním z nejdůležitějších faktorů, díky kterým nacistické Německo prohrálo válku a nestihlo vyvraždit Židy a Slovany.

Smlouva Molotov Ribbentrop - Strategický tah krizového managementu.

Stalin nebyl nijak útlocitný a morálně nijak ctnostný, ale odsuzovat ho za to, že dokázal zlepšit podmínky pro obranu a tím i podmínky pro fyzické přežití slovanských národů? Nebudu mu mít za zlé to, že díky jemu a mimo jiné i díky smlouvě Molotov – Ribbentrop teď já vůbec jsem na světě a moji prarodiče nevyletěli komínem spalovacích pecí, jak by se jinak za tichého přihlížení USA a Británie stalo.

Neměj mu za zlé ani ty, milá čtenářko, milý čtenáři, že tajným dodatkem smlouvy Molotov Ribbentrop významně napomohl tomu, že ani tvoji rodiče nebo prarodiče neskončili jako Untermenschen upracovaní k smrti a spáleni v hromadných pecích.

Neměj mu za zlé ani ty, milá čtenářko, milý čtenáři, že tajným dodatkem smlouvy Molotov Ribbentrop významně napomohl tomu, že teď vůbec jsi naživu a že můžeš číst, třeba teď zrovna tuto moji úvahu, i když se u ní asi vztekáš.

Protože:

The truth will set you free.

But first it will piss you off.

Pravda tě osvobodí. Ale nejdřív tě pořádně ….

A to se mi dnes určitě podařilo.

Ale zkus nad touto mojí úvahou přemýšlet. Jen přemýšlet – a představ si, že máš za úkol ubránit Sovětský Svaz proti nacistické agresi a ubránit životy všech lidí ve své zemi proti nacistickému předem ohlášenému vyvraždění („méněcenných“ ras) ve strategické hře, ve které není žádný button „Restart the Game“.