Osvobození

Jednání povstalců s Němci

Po odchodu vlasovců došlo v Praze k nejtěžším bojům, 7. a 8. května byla v Praze situace nej kritičtější. Němci se zmocnili nejen Libně, Vysočan a Karlina, ale pronikli až do středu města. Nepodařilo se jim však to hlavní, o co usilovali, totiž uvolnit průjezdní komunikace přes Prahu na západ. A proto 8. května, když se jim nepodařilo utopit povstání v krvi, pokusili se toho dosáhnout jednáním, protože si uvědomovali hrozící sovětské obklíčení. Výsledkem jednání Němců s představiteli České národní rady byl podpis zvláštního Protokolu o provedení formy kapitulace německých branných sil. To je některými autory uváděno jako vítězství povstalců a důkaz osvobození Prahy vlastními silami. Podle tohoto protokolu mohli však Němci od 18 hodin 8. května volně odcházet na západ, a to plně ozbrojeni. Těžké zbraně měli složit za Prahou, ostatní až za americkými liniemi. Českou stranou pak byly vydány rozkazy k uvolnění barikád pro odcházející německá vojska. Ať už je podpis této dohody představiteli České národní rady omlouván nejrůznějšími důvody, jako je neznalost celkové situace zvláště o postupu sovětských vojsk, únava z těžkých bojů atd., zůstává faktem, že dohoda znamenala v dané situaci pro Němce jednostranně velmi výhodné řešení. Uzavření dohody neznamenalo však ještě úplné zastavení palby v Praze. Některé německé jednotky, zvláště oddíly SS, pokračovaly dále v boji, což pochopitelně mělo za následek další odpor povstalců. Čili boj úplně neskončil, na jednotlivých místech propukával znovu s větší či menší intenzitou. Bylo nutno celou situaci jednoznačně řešit a co nejrychleji Prahu osvobodit.

Osvobození

To provedli sovětští tankisté, kteří v noci z 8. na 9. května, bez jakéhokoli odpočinku, uskutečnili velmi rychlý a překvapivý manévr od Loun na Prahu a v časných ranních hodinách vstoupili do hlavního města Československa. Praha byla během 9. května zcela osvobozena a pražský lid vítal s obrovským nadšením své osvoboditele. Téhož dne dokončila obkličovací manévr od Brna na Prahu i tanková vojska 2. ukrajinského frontu a 10. května dopoledne dorazila do Prahy i rychlá skupina 38. armády 4. ukrajinského frontu. Spolu s ní dojeli do Prahy i tankisté 1. československé tankové brigády. O úspěšné zakončení pražské operace se zasloužili i vojáci dalších spojeneckých armád. Tak 2. polská armáda 10. května osvobodila Mělník a její průzkumné tanky dosáhly až Čakovic na severním okraji Prahy. 1. a 4. rumunská armáda dosáhla v bojích prostoru Havlíčkův Brod a Žďár nad Sázavou a 1. československý armádní sbor osvobodil Prostějov, došel až do prostoru jižně Svitav a odtud byl přesunut do osvobozené Prahy. Na vnější frontě obklíčení od Karlových Varů po České Budějovice navázala Sovětská armáda dotyk s americkými vojsky.

Do 11. května zničila sovětská vojska celé velké uskupení Němců na východ od Prahy a zajala přitom 859 400 německých vojáků a důstojníků, z toho 60 generálů. Byla to tudíž jedna z nej větších obkličovacích operací Sovětské armády v Evropě.

Někdy jsou vyslovovány pochybnosti o tom, kdo vlastně osvobodil Prahu. Podle jedněch prý to byli vlasovci, podle jiných se Praha osvobodila sama a Sovětská armáda prý vstoupila již do osvobozeného města a neprávem si přivlastnila slávu osvoboditele. Co k tomu říci? Praha byla svobodná teprve tehdy, když bylo zničeno milionové uskupení německých vojsk východně od Prahy, které Prahu stále ohrožovalo. A na likvidaci těchto německých vojsk nestačily síly ani vlasovců, ani povstalců. Tento úkol mohly vyřešit v této době jen dvě mohutné pravidelné vojenské síly, které byly na tomto válčišti, a sice Sovětská armáda nebo armáda americká. V důsledku výše uvedených dohod a událostí připadl tento úkol sovětským vojskům, která se ho s úspěchem zhostila. Je proto naprosto jednoznačné, že to byla Sovětská armáda, která Prahu osvobodila a definitivně tuto svobodu zajistila. Tím dovršila celkově svoji osvobozeneckou úlohu na území Československa, a to za cenu 140 000 padlých. Na to by se nikdy nemělo zapomenout. *

Ještě v pražské operaci, tj. od 6. do 11. května, v době, kdy celý svět již slavil vítězství nad fašismem, ztratila Sovětská armáda více než 8000 padlých a 28 000 raněných. Tím není možno samozřejmě snižovat úlohu spojenců při osvobození jiných zemí nebo měst. Tak např. je jistě správné hovořit o tom, že americká vojska osvobodila Plzeň, i když tam již také probíhalo úspěšné lidové povstání. Jen silná pravidelná armáda byla schopna osvobození dokončit a zajistit. Takový byl mimochodem i případ Paříže. Ani v případě Prahy a Sovětské armády tomu nemohlo být jinak.

Pražskou operací skončila 2. světová válka v Evropě. Prostí lidé, osvobozené národy, všichni, kdo přežili hrůzy války a fašismu se s obrovskými nadějemi dívali do budoucna. Zcela nově byla pociťována slovanská vzájemnost a přátelství mezi národy. Atmosféru těchto dní výstižně tehdy vyjádřil ve frontovém časopise jeden sovětský major: „Přejdou léta. Z pokolení na pokolení se budou předávat pověsti o těchto pozoruhodných májových dnech r. 1945. V tomto roce hrdinná Rudá armáda osvobodila od fašistického otroctví československý lid a další evropské národy. Vrátili jsme národům právo na život, právo využívat darů své země. Nad světem znovu zavládlo jaro v celé své kráse.“

Je naší nezvratitelnou povinností předávat, zvláště v současné době, z pokolení na pokolení pravdu o těchto nezapomenutelných májových dnech roku 1945.

Doc. PhDr. Václav Melichar, DrSc. - Nezapomenutelný květen 1945, str. 281-282

z knihy – Cesta ke svobodě, kolektiv autorů, Orego, 2005, ISBN 80-86741-35-4