Ostudný neúspěch USA - Afghánistán je na pokraji výbuchu,

Rusko dělá nečekaný krok

Nikita Mendkovič

8. února 2018

Konflikt v Sýrii spěje ke konci, avšak připravuje se nový v Afghánistánu. Zejména sem se přesouvají bojovníci IS k pokračování války.

Válečná krize

Američtí vojáci předložili Kongresu USA zprávu o situaci, kterak pokračuje kontrola území Afghánistánu. Podle toho kontroloval Kábul se svými západními spojenci v roce 2015 72 % správních krajů a bojovníci asi 7 %. V srpnu 2017 to bylo již jen 57 %, proti 13 %.

Kontrolu získali bojovníci Talibánu a IS nad mnohými venkovskými oblastmi, často u hranic Turkmenistánu a Tádžikistánu. Rovněž se rozrostla oblast, v níž v různých proporcích vládnou jak vládní složky, tak militanti. V roce 2017 se jednalo o 30 % území Afghánistánu s počtem obyvatel 8,1 milionu. Podle Američanů žije ještě asi 3,7 milionu obyvatel v oblasti trvale kontrolované militanty. Ti si tam ustanovují vlastní zákony, vlastní stínové orgány správy, povolávají bojovníky a dokonce vybírají daně.

Po odvelení většiny amerických vojsk z Afghánistánu v roce 2014 začali bojovníci častěji napadat okresní a krajská centra. V letech 2015 až 2016 Talibové dvakrát zabrali třetí největší město v zemi, Kundúz, hlavní město provincie stejného názvu na severovýchodě. V roce 2015 musela vláda dlouho bojovat i za pomoci dělostřelectva a letectva. Na okresní centra bojovníci útočí celkem pravidelně, pětkrát až desetkrát za rok. Město Gorak v Kandaháru na jihu země drželi bojovníci skoro rok, od listopadu 2016 do října 2017.

S finanční podporou NATO má Afghánistán ohromný počet lidí v silových složkách – přes 350 tisíc registrovaných, ale ti přesto nestačí udržet dohled na situaci.

Během roku 2017 musel Kábul podstatně snížit počet strážnic a složek policie na venkově a mnohé oblasti a vedlejší cesty se dostaly pod dohled Talibánu a IS. V západní a jihozápadní části země vytvářejí bojovníci vlastní síť strážnic a dokonce jakousi obdobu „dopravní policie“ a místním řidičům kamionů rozdávají mimořádně telefony. Na západě země kontrolují přes 20 % místních škol.

Moc v mnoha oblastech se ztrácí z rukou vlády, policie a armáda často nejsou schopny zajistit svá předmostí mimo velká města, bojovníci je pravidelně napadají a obránci po velkých ztrátách kapitulují.

Militanti vytvořili speciální útočné tak zvané „rudé oddíly“ pro rychlé ovládnutí zabraných objektů. Ty jsou lépe vyzbrojené, mají zařízení pro noční vidění, často vlastní ukořistěné americké obrněnce. Cvičí je teroristé, kteří přišli ze Sýrie a Iráku. Příprava afghánských militantů se velmi zlepšila. V dubnu napadla malá skupina afghánskou vojenskou základnu na severu země v době páteční modlitby. Podle různých zdrojů padlo 140 až 256 vojáků. V říjnu v podobné situaci v Mayvandu na jihu země zabili bojovníci 43 vojáků a získali velké množství kořisti, zbraní a vybavení. Ztráty afghánských vládních sil a militantů se vyrovnávají. Dříve byli 1 : 2 až 1 : 3, nyní jsou 1 : 1. Armáda a policie přišly o 7 až 9 tisíc lidí, bojovníci o 7,5 až 10 tisíc.

Afghánská pravidelná armáda stále více ustupuje militantům. Situaci částečně stabilizuje přesun asi 14 tisíc vojáků NATO do země. Pokud by to takto pokračovalo, bude k záchraně situace potřeba přesunout do země 100 až 120 tisíc mužů.

Obnovení IS

Nebezpečí od IS soustavně roste. V zemi je jeho příslušníků odhadem mezi třemi až deseti tisíci. K posílení došlo po osvobození některých oblastí Sýrie a Iráku, kdy se do země přesouvali „specialisté“, kteří v oddílech bojovníků začali velet a vytvořili „novou armádu kalifátu“. IS má nyní v Afghánistánu nejméně tři tábory pro výcvik. V každém souboru se cvičí až 100 dobrovolníků. Afghánský IS byl zpočátku jen radikálnější součástí Talibánu, v němž byli především Afghánci a Pákistánci. V letech 2016 až 2017 přijížděli bojovníci ze Sýrie, Iráku a rodáci z arabských států, zemí SNS a dokonce z EU. Jsou vzdělanější než průměrní Afghánci, kteří jsou často negramotní, obzvláště ti starší. Navíc mají z bojů na Blízkém východě lepší vojenskou přípravu.

Již dnes jsou příslušníci IS hlavním nebezpečím  pro západní koalici. Jejich základnou je provincie Nangarhar na jihovýchodě země, nejnebezpečnější oblast v Afghánistánu. Americká armáda je chtěla zlikvidovat bombardováním, poprvé zde v bojových podmínkách použila bombu GBU-43 (proslulá matka všech bomb), ale žádné úspěchy se nedostavily. Úroveň militantů z Aleppa a Mosulu se může stát kritickou. Mohou být rovnocenní afghánské armádě i s její podporou letectvem USA. Mohou déle držet zabraná území a lépe využívat ukořistěné zbraně. Nakonec může afghánský konflikt přejít od partyzánské války k ozbrojené srážce a IS může opět usilovat o svůj kvazistát.

Mírový proces

Za 16 let nedokázaly afghánská armáda a vojska NATO zajistit dohled nad zemí a zničit rostoucí ozbrojené skupiny, naopak jsou v poslední době vidět stále horší výsledky.

Americký Foreign Affairs označil situaci jako slepou uličku a doporučil jediné řešení – jednat s částí ozbrojené opozice , která je jednání schopná. Jenže USA mají problém – o řešení afghánské otázky jedná Moskva. V roce 2016 startovala jednání za účasti zemí regionu, spolu s Afghánistánem, Čínou, Indií, Pákistánem a Íránem. Moskva vychází z toho, že problém nemá vojenské řešení a je třeba se dát cestou jednání. Afghánský Talibán je vysoce bojeschopný zásluhou pomoci z Islamábádu.

Na Kábul má velký vliv Indie, strategický soupeř Pákistánu, což by mohlo pomoci udělat z Afghánistánu „neutrální území“ a vyloučit podporu militantů od nejbližších sousedů. Nakonec by to umožnilo Talibán zastavit, lépe řečeno jeho nacionalistickou, nikoliv džihádistickou složku, jednat a možná i sestavit koaliční vládu.

Účastníci „moskevského formátu“ se sešli již dvakrát, ale proces uvázl, kvůli tvrdému postoji Kábulu a Dillí, prý pro nepřijatelnost jednání s ozbrojenou opozicí. Americká média v regionu zahájila kampaň proti Moskvě a obvinila ji z podpory Talibů.  Je možné, že postoj Kábulu byl ovlivněn nátlakem z Washingtonu. Jenže prudké zhoršení situace v roce 2017, posílení pozic IS a nebezpečí opakování „iráckého scénáře“ donutily regionální hráče vrátit se k myšlence dialogu.

V roce 2017 se při jednání v Oslo povedlo Rusku domluvit se se zástupci Afghánistánu, USA a EU na spuštění dialogu. Rychle se objevila zpráva, že Kábul předal Moskvě „jízdní řád“ mírového procesu, který má Moskva stvrdit v únoru.

Pokud dojde k jednání v průběhu roku 2018, je naděje na vytvoření aliance legálních politických elit Afghánistánu a té části Talibánu, která nežádá expanzi ven pod praporem džihádu. Takové společné síly by byly za podpory všech zemí regionu schopny likvidovat IS a další radikální skupiny. Jinak zůstane v Afghánistánu velké riziko vojensko-politické krize a zatažení do konfliktu sousedních států, včetně Ruska a Číny.

Převzato z Rusvesna.su

Outsidermedia.cz