Oslavme důstojně stoleté výročí zrodu naší první republiky

Rok 1918 byl rokem našeho osamostatnění, rokem vítězství nad habsburskou nadvládou a útlakem, přičiňovaným našemu národu touto monarchií po celá staletí.
Proto s díkem a pokorou vzpomeňme na ty, kteří se o toto vítězství zasloužili - na vlastence a buditele obrozeneckého hnutí 19.století, a na ty, kteří boji o naši samostatnost věnovali celý svůj život - na T.G. Masaryka a E. Beneše.

Celá léta jsme žili v poměrném míru a klidu. Doba našeho rozkvětu však byla hrubě přerušena nestoudnými požadavky našeho německého souseda. Tak vychvalovaný Západ (Anglie a Francie) se dopustil na našem národě neodpustitelné zrady. Obětoval Hitlerovi naše pohraničí, doufajíce, že odkloní vojenský útok Hitlerovy armády na SSSR a oni si dále budou v klidu žít a radovat se z pádu nebezpečného komunismu. Nevyšlo to - zrada se vždy trestá a Hitler se pustil do boje za ovládnutí světa velkoněmeckou čistou rasou. Na utrpení a hrůzy, kterým jsme během 2. světové války byli vystaveni, nelze ani zapomenout, ani pak je odpustit. Události let 193 8-1945 nám musí být výstrahou navždy. Přesto někteří naši "pseudohistorikové a pseudopolitologové" se všemožně snaží přepsat naši historii. Snad k tomu dostali odněkud pokyny - nedovedu si představit, že by někdo z vlastní vůle mohl tak podle znevažovat vše, co je nám svaté. Na to, že husity považují za bandu lůzy, jsme si již zvykli. Tvrdit však, že nás osvobodili Američané a ne Rusové, že náš odboj i partyzáni byly též jen bandy, využívající podpory vlastenců, je již poněkud "nad čáru". Nestydí se i znevážit roli Masaryka a Beneše.

V tom jim vydatně pomáhá naše televize, která je - bohužel hlavním informátorem o dění u nás i ve světě. Lidé po únavném dni vyhledávají chvíli odpočinku před kouzelnou skřínkou. Takto tato skřínka je vhodným hlasatelem "pravdy", proklamované našimi kolaboranty. Nenávist ke všemu, co se týče komunismu a ruského národa z ní jen srší. Na dni 25. února si pochutnala - věnovala program celého dne tomuto"komunistickému puči." Jako bonus přidala film "Zdivočelá země", o jehož kvalitě raději se nechci vyjadřovat. Dovedu si představit, s jakou radostí a horlivostí se vrhne na srpen roku 1968. K tomu si nemohu odpustit přidat jednu malou úvahu. Co by se stalo, kdyby místo ruských vojsk se tu objevila vojska americká. Asi bychom je přijali jinak. Potíž je v tom, že vojska "našeho ochránce před ruskou hrozbou" v Evropě stále jsou. Dokonce projeli několikrát naše země (pražská kavárna se mohla strhat našením). V amerických základnách, obkličujících hranice Ruska, její obyvatelé nepěstují např. růže, ale udržují v pohotovosti zbraně, nosící smrt. A ta pokosí nejen tak nenáviděné Rusko, ale i celou planetu.

Jako občanka Brna mám na naše pány radní a na pana primátora Vokřála dotaz. Bude se letos konat každoroční provokační pochod do Pohořelic, připomínající "vyhnání "(transfer) " ubohých, Čechy týraných brněnských Němců," provedený podle rozhodnutí Spojenců v Postupimi po ukončení války v Evropě roku 1945. Připravíte pro naše "milé krajany" ze Sudetendeutsche landsmannschaftu akce, podobné loňskému MEETINGU BRNO? Účast těchto "milých krajanů" na slavnostech, věnovaných našemu osamostatnění, by byla nejen nežádoucí, ale vyvolala by spravedlivý a nekompromisní odpor českého brněnského obyvatelstva. O tom není pochyb.
Ing. N.Žečeva, Brno 2018.