Operace Attila - židovská hodina pomsty na ,,Andělu smrti" Adolfu Eichmannovi
Autor: archiv Petra Blahuše|Popisek: Eichmann před popravou
01 / 06 / 2018, 13:00
Dlouhé roky po skončení 2. světové války pátraly všechny izraelské zpravodajské služby po svém nepříteli č. 1: technokratovi holokaustu Adolfu Eichmannovi. Když ho v květnu 1960 Mossad, který se tím etabloval v elitním klubu nejlepších zpravodajských služeb, dopadl v Argentině při operaci Attila, udeřila židovská hodina pomsty. „Anděl smrti“ Eichmann byl popraven přesně před 56 roky.
Jeden z architektů konečného řešení židovského problému v Evropě Adolf Eichmann zmizel po válce před spravedlivým trestem z poraženého Německa. Se štěstím přečkal zajetí Američanů, aby pak uprchl z jejich lágru a s pomocí tajné organizace bývalých esesáků Odessa a katolické církve, konkrétně nacistického rakouského arcibiskupa Aloise Hudala uprchl v roce 1950 do Argentiny.
Kdo se jako první dostal Eichmannovi na stopu, se dodnes pečlivě tají. Mohly to být jak oficiální izraelské úřady, které dostaly už v roce 1954 tip od jednoho vězně z Dachau, jehož dcera se seznámila s Eichmannovým synem Klausem, a on pak v Klausovi poznal syna svého nenáviděného katana, načež informoval jak německé úřady, tak Židy, nebo známý lovec nacistů Simon Wiesenthal (což je ale vlastně jedno, protože i Wiesenthal pracoval pro Mossad). Každopádně první zprávy o tom, že Eichmann žije pod jménem Klement v Buenos Aires, pochází z roku 1954.
Na počátku roku 1960, po předchozím pečlivém tajném průzkumu, který Mossad provedl za osvědčené pomoci místních argentinských židů, rozhodl na návrh šéfa Mossadu Isera Harela premiér Ben Gurion, aby izraelští špioni Eichmanna z Argentiny unesli do Izraele, aby zde mohl být popraven za své váleční zločiny. Přípravou operace s krycím názvem Attila bylo pověřeno zpravodajské eso Mossadu Hans Kyriati, který do dubna 1960 připravil plán celé akce. Pak do Jižní Ameriky odletěla dvacetičlenná skupina agentů, z nichž je dodnes známa totožnost jen u pěti - Rafi Eitana, veterána židovské teroristické organizace Palmach už od roku 1938 (ve svých pouhých 12 letech!), jeho kolegy z Palmachu a experta na výbušniny a boj zblízka Petera Malkina, který byl pověřen „sejmout“ Eichmanna a Abrahama Šaloma. Trojice se zabydlela v tajném bytě v Buenos Aires, který jim poskytl místní žid, a pečlivě mapovala Eichmannův denní program. V bytě se postupně soustředili i další agenti, včetně lékaře Kleina, který se měl postarat o Eichmanna a ženy, „volavky“ Rosy Elronové.
Do Argentiny dokonce přijel vše zkontrolovat vrchní šéf Mossadu Harel, který jako jeden z mála velitelů špionů cestoval po světě za svými lidmi. Svým lidem při poradě sdělil, že Eichmanna dostanou z Argentiny na palubě izraelského vládního letadla, které do Jižní Ameriky dopraví vládní delegaci k 150. výročí vzniku Argentiny. Eichmann bude po zajetí omámen drogami, oblečen do uniformy stevarda židovských aerolinek a pod ochranou po zuby ozbrojených bodyguardů doprovázejících židovské politiky dopraven na palubu letadla. Zároveň s plánováním operace Atilla proti Eichmannovi se izraelští špioni také zabývali možností unést z Argentiny i dalšího německého vraha, Josefa Mengeleho, ten se ale právě před měsícem odstěhoval - na rozdíl od Eichmanna lépe dodržoval bezpečnostní pravidla, a to ho zachránilo.
Operace začala 11. května 1960 večer. Část agentů se rozmístila na plánované ústupové cestě, Malkin a další tři únosci sedli do koupeného Mercedesu, zatímco Rosa čistila konspirativní byt od všech stop. Malkin zastavil poblíž Eichmannova bytu v Garibaldiho ulici a fingoval poruchu na motoru. Bylo nutné čekat na autobus, kterým se Eichmann vždy vracel domů. Napětí rostlo, spoj měl zpoždění, a místní lidé se už o zaparkovaný Mercedes začali zajímat. Nakonec autobus dojel s půlhodinovou sekerou, Eichmann z něho vystoupil a vydal se domů. Když míjel Malkina, ten se na něj obrátil s otázkou: „Un momentito, seňor“, načež ho zneškodnil chvatem, který si předtím pečlivě nazkoušel na svých kamarádech při čekání v konspiračním bytě (prý ho měl nacvičený tak dokonale, že ho nezapomněl až do své smrti v roce 2005). Během 20 vteřin bylo po všem, Němec ležel zneškodněn na podlaze náhle pojízdného Mercedesu a ten se s kvílením pneumatik odtrhl od chodníku. Komando únosců Němce převezlo do dalšího pronajatého bytu, kde už čekal jejich šéf Harel, který Eichmanna ihned vyslechl. Stále ještě omámený Němec potvrdil svou totožnost, ale tvrdil, že je přítelem všech židů.
V tomto bytě č. 2 pak muselo komando se svázaným Eichmannem čekat ještě dlouhých devět dnů, než skončí program oficiální izraelské delegace. Není třeba dodávat, že špioni dávali Eichmannovi pěkně do těla, takže vesele vypovídal, zatímco venku po něm horečně pátrala jeho rodina a najaté ozbrojené neofašistické skupiny složené napůl z Němců a napůl z Argentinců. Teprve 20. května 1960 obdrželi židovští věznitelé falešné doklady umožňující připojit se k vládní delegaci. Všichni se oblékli do uniforem El Al, včetně znovu lékařem omámeného Eichmanna a takto krytí se jim podařilo projít přes služební vchod na letišti v Buenos Aires až do vládního letadla typu Bristol Britannia. O tom, koho mají na palubě, se židovští politici a piloti dozvěděli až ve vzduchu. Letadlo kvůli bezpečnosti doletělo - skoro už na suchu - do k židům přátelsky nakloněného Dakaru a odtud byl Eichmann okamžitě naložen do dalšího už připraveného stroje, které ho přepravilo do Tel Avivu. Zde byl 22. května v 8.00 hodin nacista konečně předán oficiálním izraelským orgánům.
Po roce příprav zde byl 11. dubna 1961 zahájen soudní proces, který byl ale v podstatě jen justiční fraškou. Stačilo třeba jen přečíst úryvek z autobiografické knihy velitele vyhlazovacího tábora v Osvětimi Rudolfa Hösse, který popisoval, jak se mu někdy podlomila kolena, když strkali klečící židovské děti do plynových komor a jak se za své pochybování styděl. Jenže pak mu Eichmann, který do tábora dorazil dohlédnout na SB (Sonderbehandlung - zvláštní zacházení, německý eufemismus pro vraždy - pozn. red.) dalšího transportu, vysvětlil, že je obzvláště důležité zabíjet právě děti. „Jaký má smysl zabíjet generaci rodičů a nechat naživu případné mstitele, kteří mohou obnovit rasu?‘ řekl Eichmann Hössovi. Ještě na samém konci války, když už bylo Němcům jasné, že prohrají, snažil se Adolf Eichmann ještě zvýšit tempo vraždění židů - jeho rekord byl 12 000 zabitých lidí za den. Ačkoliv se u soudu hájil, že jen plnil rozkazy, byl usvědčen z toho, že za války byl na svou roli pyšný a litoval jen toho, že „nebyl dostatečně tvrdý“.
Rozsudek byl tak předem znám, konečně těžko lze v dějinách lidstva nalézt už dopředu tak ,,podjatý" soudní senát. Anděl smrti Adolf Eichmann byl popraven provazem přesně před 56 roky, 1. června 1962 nad ránem ve věznici Ramla.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Survival - jak se chovat, abyste přežili v pustině nebo džungli? A kam se schovat před teroristickým útokem? S námi víte více
Zdroj: M. Kovář- Diverzanti a agenti v akci