PhDr. Stanislav Balík
Po celý život jsem fascinován hrdinským finským národem a jsem vášnivým čtenářem historických románů Mika Waltariho. Nejvíce jsem si však oblíbil finského národního hrdinu a zároveň největšího Fina v dějinách tohoto národa maršála Mennerheima. Kdo chce získat podrobnější informace o této osobnost doporučuji shlédnout tuto přednášku - https://www.youtube.com/watch?v=t1B2A1mdFz0 .
Mannerheim sloužil v ruské carské armádě protože v té době bylo Finsko součástí Ruska a pocházel z významné aristokratické rodiny. Měl dobrodružnou povahu, která se plně projevila v rusko – japonské válce a zpravodajské výpravě do Pekingu. Byl povýšen na generála a bojoval v první světové válce. Po únorové revoluci v Rusku v roce 1917 se vrátil do Finska.
Ve Finsku probíhala občanská válka a Mannerheim se stal vojenským velitelem bílých proti rudým. Rudí Finové byli internacionalisté, kteří zradili svoji vlast a bojovali za zájmy bolševického Ruska. Rudí byli v občanské válce poraženi a Mannerheim stanul v čele meziválečné finské armády v roce 1933 v hodnosti polního maršála. Armáda se intenzivně připravovala na další válečný střet, který se ve třicátých létech jevil státe pravděpodobnějším.
Mannerheim byl předseda obrany země a připravoval se na válku se Sovětským svazem. Po sovětském ultimátu se Finové rozhodli bojovat a ukázali tak celému světu, že i malý národ může vojensky vzdorovat vojenské velmoci. Rudá armáda zahájila bez vyhlášení války útok a proti tomuto útoku se postavil vojenský vůdce Mannerheim, který získal mimořádné pravomoci od vlády k vedení války.
Tehdy napsal své dceři Sofii: „Nechtěl jsem přijmout zodpodvědnost vrchního velitele, k čemuž mne můj věk a zdravotní stav plně opravňují, ale podlehl jsem naléhání prezidenta republiky a vlády a tak jsem počtvrté ve válce.“ Vydal rozkaz ozbrojeným silám:
„Prezident republiky mne k 30. listopadu 1939 jmenoval vrchním velitelem ozbrojených sil. Chrabří finští vojáci! Ujal jsem se tohoto postu ve chvíli, kdy náš odvěký nepřítel opět útočí na naši zemi. Důvěra v rozkazy velitelů je první předpoklad úspěchu. Vy znáte mne a já znám vás a vím, že každý z vašich řad je připraven splnit svou povinnost i za cenu svého života. Tato válka není nic jiného než pokračování a bude ukončením naší Války za svobodu. Bojujeme za naše domovy, naši víru a naši zemi.“
Finové vzdorovali více než tři měsíce patnáctinásobné přesile. Šokovali tím celý svět. Malá, ale odhodlaná armáda, která má absolutní podporu svého národa dokáže zázraky. Z tohoto hrdinského boje bychom si měli vzít příklad. Chce to mít odhodlanou armádu s absolutní podporou národa a skutečného vůdce, který nikdy svůj národ nezradí. Mannerheim prokázal své absolutní morální a profesionální kvality. Finská vláda byla sice donucena jednat o příměří a musela vydat požadovaná území, ale nepřítel Finům nezlomil morální páteř. Z tohoto heroického dědictví žije finský národ dodnes.
Po vypuknutí sovětsko-německé války v roce 1941 se stalo Finsko spojencem Německa a získalo zpět všechna území o která přišlo v předcházejícím konfliktu. Němci požadovali další účast Finů ve válce, zejména při blokádě Leningradu. Dokonce Hitler se snažil osobně přesvědčit maršála, ale marně. Finové se nehodlali více angažovat ve válce, která nebyla jejich válkou. Mannerheim také nepřipustil vydání Židů Němcům i v tomto se projevil jako naprosto principiální politik, který nepodlehne žádnému nátlaku.
V létě 1944 byla zahájena sovětská ofenziva proti Finsku. Finové zničili více než 500 sovětských tanků poté, co dostali moderní zbraně z Německa. Stalin pochopil, že s Finy bude nucen vyjednávat, cena za vítězství by byla příliš vysoká. Mannerheim se stal prezidentem a zrušil spojenectví s Německem, kterému vyhlásil válku. Mírová dohoda se Sovětským svazem byla akceptovatelná pro obě strany.
„Pane předsedo, rád bych vyjádřil srdečné díky za slova, které jste na mou adresu pronesl. Ctihodní členové parlamentu, již podruhé přijímám v této pro národ osudové chvíli povinnosti hlavy státu a obávám se vší té odpovědnosti, která z toho pro mne vyplývá. Musíme překonat obrovské obtíže, abychom si zachovali naději do budoucna. Především myslím na finskou armádu, která je už pátý rok ve válce. S vírou ve Všemohoucího doufám a věřím, že s podporou parlamentu, vlády a s jednotnou podporou všeho lidu se nám podaří udržet svobodu a zachránit existenci našeho národa.“
Finsko si na rozdíl od ostatních států, které patřily k sovětské sféře vlivu uchovalo svoji suverenitu, demokracii a tržní ekonomiku. Muselo se vzdát všech svých území, které požadoval Sovětský svaz a bylo nuceno dodržovat přísnou neutralitu. Jediným člověkem, který byl schopen provést Finsko tímto obtížným obdobím byl Mannerheim. Osobnost vůdce je alfou a omegou pro přežití národa a zachování státu v klíčových dějinných obdobích.
V roce 1946 Mannerheim abdikoval na svou funkci prezidenta pro vážné zdravotní potíže. Svůj těžký úkol splnil a mohl odejít do zahraničí se léčit. V roce 1951 zemřel ve Švýcarsku.
V současné době opět vstupujeme do klíčové dějinné etapy. Jaltský poválečný model se zhroutil a EU je ve své funkčnosti paralyzována a ohrožuje evropské národy svou nemohoucností řešit klíčové problémy a sebevražednou masovou migraci, která ohrožuje samotné přežití evropských národů. V takovém okamžiku se objevuje vůdce, který zachraňuje národ.
Příštím finským premiérem se nepochybně stane Jussi Halla – aho, který stojí v čele Strany Finů, která navazuje na dědictví maršála Mannerheima. Nový vůdce strany bojuje za uchování dědictví předků a budoucnost dětí. Je to jediná možná politika pro přežití národa a zachování státu.
Jussi Halla – aho je odborník na staroslověnštinu, který působil na Helsinské univerzitě. Ve Finsku je znám jako největší kritik migrace, islámu a multikulturalismu. Na svém blogu pravidelně publikuje své názory, které jsou pravdivé ve své kritice pokrytecké politické korektnosti, která ničí skutečnou demokracii nejen ve Finsku, ale také u nás.
Věřím, že budoucí finský premiér důstojně naváže na dědictví maršála Mannerheima, který dokázal zachránit finský národ v nejtěžším období jeho novodobě historie. Jaký je volební program strany, která oslovuje stále více voličů?
Progresivní zdanění a sociální stát.
• Zrušení povinného studia švédštiny na základních a středních školách.
• Decentralizace samosprávy.
• Opozice vůči Evropské unii a NATO.
• Snížení zahraniční pomoci.
• Omezení imigrace do Finska.
• Zvýšení státních investic do infrastruktury a průmyslu.
• Daňové škrty pro malé podniky.
• Přísnější trest za trestný čin.
• Státní podpora pro venkovské regiony.
Podporování finské identity
S tímto volebním programem bych se také osobně ztotožnil a věřím, že se tento volební program bude realizovat nejen ve Finsku.
V Časthosticích 25. 7. 2019