Jeho podstata spočívá v tom, že západní státy, a to nejen evropské, vyvážejí své odpady, bez ohledu na uzavřené dohody, do nejrůznějších asijských států. Ty protestují. Dožadují se hlasitě nápravy, ale ta nepřichází. A tak vznikají na nejrůznějších místech Asie, dokonce i v turistických rájích, hory z odpadků, jež valná část asijských zemí neumí zpracovávat, nemá potřebné technologie, a nadto mají zcela jiné starosti. Především to, jak nasytit své početně rostoucí hladové obyvatelstvo.

A tak někteří představitelé postižených států se přestali jen ozývat s kritikou vůči exportérům odpadů. Indonésie dokonce vrátila Kanaďanům jimi dopravený odpad.

Ale nebuďme jen v Asii! Vzpomeňme si na 90. léta 20. století. Na různých místech naší republiky se začaly objevovat „sklady“ nejrůznějšího odpadu. Dovážející firma často zkrachovala a bylo na nás, abychom se odpadu zbavili, pokud se vše náhodou nevyřídilo jinak, např. „samovznícením“ několik skládek z části shořelo. Životní prostředí zaplakalo. Naši lidé dýchali škodlivé zplodiny.

Není tajemstvím, že se jednalo zřejmě zvětší části o německý odpad k nám dovezený. Naše veřejnost, zvláště lidé v místech postižením skladováním a „zpracováním“ odpadu, protestovala. Moc to platné nebylo. Takových skládek po republice bylo více. Trvalo to několik let, než jsme se této sousedské pomoci zbavili. Nevím, ale je pravděpodobné, že za škody takto nám vzniklé, jsme toho moc nedostali, pokud vůbec něco. Začasto problémem bylo zjistit zahraničního exportéra.

Mnozí naši lidé mluví též o ekonomickém kolonialismu. Mají na mysli zejména náš vztah Německu, na němž jsme do určité míry nejen hospodářsky závislí. Nebudeme opakovat skutečnosti obecně známé. Pro nás je podstatné, že se v současnosti mluví o různých druzích kolonialismu, jehož současné formy negativně ovlivňují i menší evropské státy. To je velmi důležité.

Ale vraťme se k paní Carolině Rocketová, která tvrdí, že „Evropa má vůči Africe kvůli koloniální minulosti historickou odpovědnost“, a proto je naší povinností co nerychleji 50 milionů migrantů, žijících v Libyi, bezpečně dopravit do Evropy.

Zajímavá tvrzení paní námořní kapitánky. Mají však několik vad na kráse. Především musíme zdůraznit, že evropské koloniální mocnosti, měly své kolonie též v Asii, např. Angličané a Francouzi. I z těchto kolonii plynuly do „mateřských“ států velké peníze.

Takže nám se vnucuje první otázka. Proč Evropa má historickou odpovědnost jen vůči Africe a ne také vůči Asii? Myslíme si, že historická odpovědnost bývalých koloniálních zemí se týká i Asie.

Dále jsme přesvědčeni, že historická odpovědnost, o níž mluví paní námořní kapitánka, se netýká Evropy, ani Evropské unie jako celku Ale právě jen a jen bývalých koloniálních mocností, Anglie, Francie, Itálie, Německa, Belgie a Holandska. Tyto státy mají, jak jsme přesvědčeni, historickou odpovědnost vůči migrantům jak v Africe, tak v Asii. Na nich je, když si vše uvedené uvědomily, aby v první vlně těch 50 milionů migrantů dovezly do svých vlastních zemí a nesnažily se o to, aby na jejich historické odpovědnosti se z donucení podílely i jiné evropské státy. Zvláště když víme, že po oněch vyhlašovaných 50 milionech migrantů, přijdou další a další miliony. Pokud k tomuto dovozu migrantů dojde v uvedeném rozsahu, obyvatelstvo bývalých koloniálních států se změní. Po jedné dvou generacích bude migrantská většina převládat. Původní obyvatelstvo se stane menšinou. Jak bude žít? O tom paní námořní kapitánka již neuvažuje.

Jak víme, existují i jiné druhy kolonialismu, než ty klasické. Některé kolonialismy jsou i dnes živé. Ten odpadkový kolonialismus má asi již půl století existence za sebou. Co ekonomický kolonialismus? Jaké škody páchá na lidech v závislých státech, dokonce i v Evropské unii? Tuto otázku nebudeme dále rozvíjet. Myslíme si však, že paní kapitánka by měla i o tom vědět a mluvit. Pokud by byla na úrovní doby, jistě by se starala i o odstranění škod, napáchaných jinými druhy kolonialismu. Zatím se utopila v minulosti. Budeme muset počkat pár desítek let, aby se objevil další prorok, který by se znal ke škodám těchto kolonialismů a „vytýčil několik bodů, jak je napravit“?

Proč však máme čekat tak dlouho? Je přece možné, a hlavně spravedlivé, odstranit všechny druhy kolonialismu a odčinit jejich škody státy, které z nich měly prospěch. Nebo se musí ještě někdo napakovávat řadu let, aby teprve poté vystoupil nějaký humanista a žádal nápravu věcí?

Ne, současné základní deformace ve vztazích mezi státy, které vedou k obohacování jedněch a ochuzování druhých, musí být odstraněny dnes a ta historická odpovědnost musí být uplatňována u konkrétních adresátů, nikoliv vymáhána na celé Evropě, do níž patří samozřejmě též Rusko, ani na celé Evropské unii.

Uvedená fakta zřejmě paní kapitánka nevzala v úvahu. Na nás proto je, abychom je prosazovali. Je to v zájmu lidu republiky, především našich dětí. Nebudeme platit za dlužníky jejich „dluhy“, ale budeme žádat, aby nám vzniklé škody naši „věřitelé“, kteří jsou ve skutečnosti našimi dlužníky, zaplatili. Stále slyšíme, jak naše vztahy k sousedům jsou dobré. Naši předkové, připomeňme si jejich moudrost, však říkali, že dobré účty dělají dobré přátele. My dodáváme, že bychom měli žádat platby i od některých našich sousedů. Jenom reparace, které nám Německo dosud nezaplatilo dělají, bez započtení úroků, asi 3,5 bilionů dnešních korun. Kde je historická odpovědnost Německa? Jako agresor způsobilo agresí svým obětem velké škody. I podle mezinárodního práva je povinno je zaplatit. Nikdo nepochybuje o tom, že my jsme byli obětí a Německo agresorem. Uznává SRN zásady mezinárodního práva? Mezinárodní právo je závazné pro všechny státy. Naplňování povinností jím stanovených je cestou k nápravě, nikoliv k nějaké katastrofě, o níž v náznacích mluví někteří „naši státníci“. Nedejme se ošálit!

Dr. O. Tuleškov