O Quislingy kolaborující s agresorem nebývá nikdy nouze

21.5.2018 Ivo Šebestík

Ivo Šebestík píše ostřeji o tom, že dnešní ochota podporovat světový konflikt z jakýkoliv důvodů dost připomíná příklady z ne moc slavné minulosti.

Vést věcnou a dobře vyargumentovanou diskuzi se současnými českými rusofoby nemá význam. Diskutovat je možné pouze s někým, kdo je ochoten brát v úvahu argumenty. Proto diskuze s primitivy a fanatiky nepřipadá v úvahu. Stejně jako je úplně zbytečné ztrácet čas s lidmi, kteří protiruskou hysterii organizují a vědomě se angažují ve prospěch nebezpečného vývoje na Zemi.

Mnohem užitečnější je pokusit se o to, aby současní rusofobní Quislingové [1] neměli příležitost vstupovat do hodin dějepisu na základních a středních školách a svým fanatismem nekazili výuku na univerzitách. Zdravý rozum je sice velice spolehlivým ochráncem před hlupstvím přicházejícím z veřejného prostoru, nicméně rozum není všudypřítomný a musíme počítat s tím, že nacistický ministr propagandy Goebbels bohužel dobře rozuměl svému oboru, když sázel na to, že soustavně opakovaná dezinformace se začíná jevit jako pravdivá každému, kdo nemá možnost si situaci ověřit na vlastní oči.

To, že se zběsilí rusofobové opírající se o „členskou základnu“ domácích primitivů pouštějí do Ruska dokonce i prostřednictvím hokejového šampionátu (o svátcích osvobození státu ani nemluvě), odpovídá celkové povaze fanatismu a bohužel není to nic nového dokonce ani v moderních československých dějinách. Nabízí se totiž nejméně jedno velice nehezké, ale o to případnější srovnání. A sice s atmosférou českého nacismu (fašismu) před druhou světovou válkou.

USA rozvracejí mír a bezpečí, ale vinu nesou Rusové!

Podívejme se na základní fakta. V posledních třech dekádách se ve světě udály přibližně tyto stěžejní konfliktní situace. Ve všech hrají hlavní roli vojenskoprůmyslové komplexy Západu a další nadnárodní korporace s touž domovskou adresou. Tyto kruhy a jejich organizace, instituce a jiné prodloužené ruce jsou reprezentovány vládami především Spojených států, Velké Británie, Francie v jistých situacích i Německa, a čerpají prostředky na svoji konfliktní a agresivní činnost z daní obyvatelstva, které není na jejich cílech zainteresováno.

Spojené státy (ve spolupráci se svými spojenci i bez nich) soustavně obkličují Rusko a paralelně s tím se snaží posunout hranice vůči Rusku nepřátelského vojenského paktu, NATO, co nejblíže k Moskvě. Rusko na tyto útoky a provokace reaguje uměřeně a jen v nezbytném rozsahu. Přesto je to bránící se Rusko, kdo je rusofoby označováno za agresora!

Ruský vojenský rozpočet činí necelou třináctinu vojenského rozpočtu amerického. Přitom je Rusko vyzbrojeno srovnatelným způsobem jako Spojené státy. Závratný rozdíl v rozpočtech obou velmocí nepřímo, ale velice zřetelně dokazuje, že zbrojení USA je samoúčelné, vyvolané především zájmy vojenskoprůmyslového komplexu usilujícího o zisk. Takže veškerá politika USA, bez ohledu na to, kdo právě sedí v Bílém domě, je řízená potřebou vyvolávat konflikty, odstraňovat „hrozbu míru a bezpečí“, udržovat v chodu „ligu darebáckých států“ opravňujících ke zbrojení a udržovat v pohotovosti islámský terorismus. Je to nesporně hrozba srovnatelná s nástupem nacismu, byť má jiné parametry, opírá se o jinou ideologii a své opodstatnění čerpá z odlišných zdrojů. Přesto je to proces, který ve svých důsledcích může nacistické zlo překonat. Ovšem tato fakta nijak nebrání protiruským „aktivistům“ a jejich „mozkům“, aby z horečného zbrojení obviňovali Rusko!

Franz Werfel: Nikoliv vrah, ale zavražděný je vinen

USA rozvrátily Irák, Libyi, Afghánistán a pokusily se rozbít i Sýrii; a předtím prostřednictvím oranžových revolucí tak učinily na Ukrajině nebo prostřednictvím „arabského jara“ se o týž výsledek snažily v Egyptě a v Tunisu. Přesto jsou protiruskou propagandou a angažovanými primitivy v jejích službách za agresory označováni Rusové![2]

Spojené státy umožnily etablování islámského radikalismu na území bývalé Jugoslávie, a dokonce mu na úkor Srbska i darovaly vlastní území v Kosovu. Spojené státy nesou velký díl odpovědnosti za propuknutí velké migrační krize z roku 2014, která dodnes ani zdaleka neskončila. A též jsou spoluodpovědné za rozmach islámského terorismu na evropském území a za to, že jsou Evropané permanentně vystavováni násilí. Přesto jsou to jen Rusové, jimž rusofobní spodina spílá do agresorů.

Nadnárodní korporace, gigantické ropné společnosti Západu a vojenskoprůmyslové komplexy usilují prostřednictvím hospodářského a vojenského potenciálu USA (a dalších zemí Západu) o zničení ruské nezávislosti, a tím o přístup k neomezené vládě nad planetárními zdroji i obyvatelstvem. A přesto jsou to v očích rusofobních „aktivistů“ Rusové, kteří údajně hledají cestu k ovládnutí planety!

Spojené státy jednostranně vypověděly jadernou smlouvu s Íránem, čímž se znovu vysmály mezinárodnímu právu, jako to učinily v případě bombování Jugoslávie bez mandátu OSN, a stejně tak bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN napadly Sýrii. Zcela bez důvodů! A přesto  rusofobové směřují své nenávistné výpady proti Rusku.

Jsou to Spojené státy a Velká Británie, kdo bezmezně lžou. Nicméně, nevěříme jen Rusku! Byly to Spojené státy, které ve své snaze odříznout Rusko od bývalých sovětských republik v regionu Kavkazu iniciovaly a financovaly gruzínskou válku proti Rusku a podpořily šíleného gruzínského prezidenta, který se mnohonásobně sám zostudil ve všech svých následujících působeních. Rusko zcela pochopitelně zasáhlo a válku bleskurychle vyhrálo. I vrhli se čeští Quislingové samozřejmě na Rusko, a nikoliv na skutečné strůjce příčin!

Spojené státy ve spolupráci s ukrajinskými „majdanskými“ Quislingy chystaly vojenské využití Krymu proti Rusku. Každý kremelský vládce by tomu zabránil, i kdyby Putin nebyl Putinem. A tak vrhli se rusofobové, ti organizovaní a placení stejně jako jejich základna složená z hlupáků a primitivů dost možná bez honoráře opět na Rusko.

Velká Británie dokonale hloupě, avšak synteticky vykouzlila aféru Skripal a čeští rusofobové okamžitě vyhnali ruské diplomaty dokonce v počtu, jenž nebyl od nich jako vazalů ani vyžadován. Američané bez důkazů označili údajného ruského hackera a požádali o jeho vydání. Učinila tak i ruská strana. Rusofobové v české vládě v demisi ale, s úklonou až na zem (skoro po způsobu mužiků v carském Rusku) vyhověli americké straně. Dějiny lidské ubohosti jsou, zdá se, nevyčerpatelné!

Rodokmen českých Quislingů

A takto bychom mohli pokračovat velice dlouho. Kauza „novičoku“ nebyla doložena, nebyla objasněna, spadla pod koberec. Leč horliví čeští rusofobové ji odtud zase vymetli a převedli tíži celé špíny na českého prezidenta Zemana. Vskutku mistrné svinstvo!

Celé tohle protiruské šílenství by bylo možno odbýt mávnutím ruky, kdyby nepřipomínalo jiné časy, ve kterých se hlásili čeští Quislingové horlivě do práce ve prospěch cizí mocnosti, nota bene takové, která chystala ničivý světový konflikt.

Zatímco henleinovské bojůvky terorizovaly české pohraničí a odmítaly velkorysé ústupky československé vlády, vyrůstalo a kvetlo fašistické hnutí přímo pod okny demokratické vlády. Jiří Stříbrný organizoval fašistickou stranu, po Mnichovu útočil na prezidenta Beneše. Jeho list házel špínu na české vlastence a na všechny Čechoslováky, kteří varovali před nástupem německého nacismu. Jednou z obětí těchto kolaborantů byl i spisovatel Karel Čapek uštvaný nenávistnými útoky českých fašistů. Tedy těch, kteří stáli na straně války a přáli si uvrhnout Evropu i svět do neštěstí. Čapek před tím varoval v Bílé nemoci i v Matce. Marně, řev českých fašistů byl tehdy silnější. Uřvali ho a on při své slabé tělesné konstituci zemřel tři měsíce před nacistickým vpádem do Prahy.

Současní čeští protiruští „aktivisté“, ať už ti, kteří se mýlí s Amerikou vědomě a za odměnu, nebo hlupáci, kteří nevědí, co činí, či ke všemu ochotná řvoucí spodina, stojí na straně těch, kteří nerespektují právo, zákony, demokracii, občany, vůbec nic a nikoho. Jsou proto velice podobni těm, kteří svou činností podporovali šíření nacismu a fašismu dokonce i na demokratickém území Československa v tragických časech před druhou světovou válkou a v jejím průběhu. Právě tato jejich do očí bijící podobnost s českými fašisty let třicátých a čtyřicátých minulého století by měla být velkým varováním pro celou českou veřejnost.

Nálepka fašismu se v poslední době hojně připisuje v podstatě každému, kdo se někomu z nějakých důvodů nelíbí. Velmi často je to úplný nesmysl, nehledě na záměny s rasově motivovaným nacismem. Na druhé straně konkrétně na Ukrajině americká podpora protiruských sil umožnila obnovení několika atributů násilného hnutí, které vykazuje zřetelné znaky nacismu i fašismu. Obecně se dá říci, že kdo v současné době podporuje konfliktní vývoj ve světě, jaký hrozí ničivou válkou, ten rovněž splňuje některé atributy nacismu a fašismu. Především snahu použít za všech okolností a bez ohledu na následky násilí k dosažení dobyvatelských cílů.

Dobýt nerostné zdroje celé planety, ovládnout její ekonomiku, zničit všechny odpůrce a konkurenty bez ohledu na rozsah krveprolití a materiálních škod, a proměnit obyvatelstvo v levnou pracovní sílu a v politicky pasivní, smířené a bezprávné, umrtvené a otupělé spotřebitele, jejichž kultura bude prudce retardovat a vzdělání slábnout – to jsou cíle, které se s horizonty snah nacistického Německa mohou směle srovnat.  Tím cílem není nic jiného než novodobá forma měkkého (soft) otroctví. Takže, kdo si přeje toto, nechť se stane protiruským „aktivistou“ a může směle pokračovat ve válce proti civilizaci! [3]

Vysvětlivky

[1] Quisling byl norský kolaborant s nacisty. Nebyl zdaleka sám. Každá země, která se ocitla v moci nacistů, měla svého vůdčího kolaboranta. V českých zemích jím byl Emanuel Moravec, kdysi horlivý zastánce obrany státu proti Němcům, později fanatický kolaborant, který i svého vlastního syna nechal narukovat do jednotek SS. Ve Francii byl takovým symbolem kolaborace vichistický premiér Pierre Laval a v Belgii Léon Degrelle, který dokonce zorganizoval dobrovolnickou divizi tankových granátníků SS, onu neblaze proslulou divizi Wallonien.

[2] Pražský židovský spisovatel Franz Werfel napsal v roce 1920 novelu s titulkem: Nicht der Mörder, der Ermordete ist schuldig, tedy Nikoliv vrah, ale zavražděný je vinen. Název je dost příznačný pro současnou protiruskou propagandu ostře kontrastující s podporou americké zahraniční „politiky“ českými militantními rusofoby.

[3]  Nikdy by se nemělo zapomenout na to, že to byly Spojené státy, které jako jediná země skutečně použily atomové bomby, které svrhly na civilní obyvatelstvo dvou měst. Zabily tak mimořádně brutálním způsobem, jaký uniká veškeré představivosti více než 160 000 lidí v Hirošimě a více než 80 000 lidí v Nagasaki. Polovina obětí zemřela okamžitě během prvního dne, a to tak, že oběti nacházející se v blízkosti epicentra výbuchu se doslova vypařily ze světa při teplotě několika tisíc stupňů Celsia. Další desetitisíce osob byly trvale postiženy na zdraví, a to i dědičně, a tak odsouzeny k malformacím, bolestem a umírání po celé generace. Tato brutalita byla přitom zcela zbytečná, neboť Japonsko už bylo vyčerpáno válkou a na pokraji kapitulace. USA použitím atomové bomby v Japonsku ale hrozily Sovětskému svazu, který měl být jako nepřítel na řadě ihned po skončení II. světové války. Současná snaha USA zničit Rusko je v principu snahou dokončit proces, který začal už intervenčními válkami proti bolševickému Rusku bezprostředně po bolševické revoluci, pokračoval snahou poštvat na Rusko Hitlera a byl dočasně přerušen zdánlivým koncem studené války po rozpadu SSSR. Toto je jakýsi nekonečný příběh, na kterém se čeští rusofobové ve své prodejnosti či hlouposti rozhodli podílet.

http://casopisargument.cz/2018/05/21/o-quislingy-kolaborujici-s-agresorem-nebyva-nikdy-nouze/