Byla doba, kdy jsme si mysleli, že jen pro jakousi laxnost nemají české vlastenecké subjekty v ČNFB již celé léta svého zástupce. Říkali jsme, že v době, kdy byl Karel Schwarzenberg ministrem zahraničních věcí ČR, bylo pochopitelné, že ve Správní radě fondu čeští vlastenci, kterým pan ministr nijak nefandil, spíše naopak, nemají své zastoupení. V Česko-německém diskusním fóru(ČNDF) byla situace obdobná.

Od doby, kdy se stal ministrem zahraničních věcí L. Zaorálek, jsme podali v průběhu let několik návrhů na členy SR obou institucí. Čekali jsme, že pan ministr bude s některým našim návrhem spokojen a jmenuje našeho nominanta do toho či onoho česko-německého subjektu. Čekali jsme ale marně. Zázrak se nestal. Pan ministr Zaorálek se neodchýlil od zavedených „osvědčených“ kritérií pro výběr nových člen v české části obou fondů. Zjednodušeným způsobem bychom mohli řici, že i nadále pro jmenování bylo rozhodující, zda kandidát je či není „přítelem sudetské věci“. Pokud se tak v minulosti projevil, bylo jeho jmenování velmi pravděpodobné. A tak nominanti českých vlasteneckých subjektů neměli žádnou šanci. Členy uvedených orgánů se nestali.

Pan Zaorálek se proslavil i tím, že jmenoval Kristinu Larischovou, dosavadní vědeckou spolupracovnici jedné německé nadace v Praze, do české části SR ČNFB. A bylo hotovo. Tato dáma potom na Ministerstvu zahraničí ČR prošla postupně několika funkcemi. V závěru ministrování pana Zaorálka se stala paní K. Larischová generální konzulkou ČR v Mnichově. Již první měsíce její praxe naznačily, že by se mohla stát třeba neoficiální českou patronkou tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu.

Ještě jednu zvláštnost můžeme zaznamenat. Ministr K. Schwarzenberg měl po celá léta svého fungování v politice složité vztahy s komunisty. Přesto však jednoho z nich jmenoval do ČNDF. Tento pan je tam dosud. V české části fóra je uveden jménem, za kterým je zkratkou uvedena jeho politická příslušnost, KSČM. Ve fóru sedí již léta. Žádný kvalifikovaný článek o česko-„sudeto“-německých vztazích jsem od něj nečetl. Asi to není důležité. Jde zřejmě o jiná kriteria, podle kterých je tento pan hodnocen. My o nich nevíme.

Co bychom zkratkově mohli říci o obou předmětných česko-německých subjektech? Že jsou to „bohulibé“ instituce, kde i za české peníze a s požehnáním i českého ministra zahraničních věcí se lze účastnit projednávání především „sudetoněmeckých záležitostí“ a schvalovat na ně finanční prostředky, aby se mohly uskutečnit. Nic nevíme o tom, že by nějaký významnější český subjekt získal pro svůj vlastenecký projekt peníze, aby mohl svůj záměr realizovat. Tak to bylo a dosud je. Můžeme čekat nějakou změnu k lepšímu? Pokud naše celková politická síla výrazněji nevzroste, nikoliv! Ta závisí i na tom, zda vlastenecké subjekty budou hledat k sobě cestu a překonávat překážky, jež je rozdělují, nebo si každý z nich bude hrát i nadále, přes katastrofální prohru, jíž utrpěly ve volbách, na svém písečku.

Dr. O. Tuleškov