Novinka o habsburské monarchii

Historie říše

První světová válka byla nazvána „klíčovou katastrofou 20. století“ (George F. Kennan), pro epochální zlom v historii. Na jejím konci zanikla říše; Rakousko-Uhersko se rozpadlo v roce 1918. I po století se historici o událostech dohadují. Důvody pro to, aby dvojmonarchie byla odsouzena k zániku, jsou podle amerického profesora, Pietera M. Judsona, který učí ve Florencii, „mýtus“. Známý obraz zkostnatělého multietnického státu ve své 667-stránkové práci „Habsburg“ důkladně zrevidoval.

Pieter M. Judson, který představuje rozsáhlý zdrojový materiál, je toho názoru, že říše byla založena a vytvořena nejen císařem ve Vídni, ale také z „vlasteneckého vědomí říše“ zdola. Bez znalosti této knihy, nebude již v budoucnosti možné o posledních dvou stoletích monarchie mluvit, zkoumat a posuzovat je, všímají si "Süddeutsche Zeitung".

V literární příloze rakouského týdeníku "Falter" dospěl Alfréd Pfoser k závěru:

"Skvělé dílo, úžasné svou erudicí, působící svou suverenitou."

Nový pohled na zánik Rakousko-Uherska, který podle Judson nebyl vůbec nutný:

„Říše fungovala až do roku 1914. Poddaní ji akceptovali.“ Pro vědce ze Spojených států byla válka hlavním důvodem pro její pád. Neschopnost vojenského vedení, problémy se zásobováním a selhání administrativy, která byla dlouho považována za zdatnou, jsou podle Judsona hlavní důvody, které nakonec zhoršily vnitřní konflikty. Ty mohou být a budou nadále diskutovány.

Další aspekt díla „"Habsburg" - Autor využívá svobodu vehementně napadnout jednoduchou tezi o rakouském "žaláři národů". Správně odkazuje na nástupnické státy - včetně Československa. Na malé multietnické státy, které byly také v jistém smyslu dokonce i „vězeními národů“, protože měly sklon spíše k „potlačení rozmanitosti“. „V roce 1918, označovaném za konec multi-etnického státu, se ten naopak znásobil.“ Rozpory mezi národem a státem zesílily v letech mezi dvěma světovými válkami natolik, že to bylo „těžko představitelné“ před rokem 1914. Takže „strašlivé chování" etnických menšin během Druhé světové války obecně zdůvodnilo vyhnání „nežádoucích" po jejím skončení. „Všechny multietnické státy investovaly značné řečnické úsilí a nemalé prostředky do toho, jak se zbavit tohoto tolik pomlouvaného stavu, zatímco vymýšlely stále radikálnější řešení problémů, připravovaných menšinami.“ Jen „brutální nacionalistická diktatura“, řekl Judson, byla ve většině případů viděna jako jediný způsob, jak vytvořit kvadraturu kruhu: "spojení etnického chápání národnosti a populistické demokracie".

Tento výrok - sudetští Němci to vědí - hlavně vyzývá k přemýšlení o multietnickém státu Tomáše G. Masaryka a Edvarda Beneše. 

SdP, Sudetendeutsche Zeitung, 9.2.2018, str. 7

Pro České národní listy kráceně a volně přeložil P. Rejf