Nemusí to dlouho trvat a cizí žoldáci budou bojovat i u nás

Markvart

Na mnichovské bezpečnostní konferenci se mluvilo také o íránském dronu nad izraelským územím, ale i o konfliktu v syrské provincii Deir az-Zour. A jak vidí tuto situaci Petr Markvart, znalec Blízkého východu.

20.únor 2018 - 10:15

Všechny noviny, televizní kanály a internetové zprávy, před několika dny tvrdily, že 7.února americká armáda zabila velké množství Rusů v Sýrii. Na otázku, zda se nemají zúčastnit dne smutku z důvodu mnoha obětí, řekl mluvčí prezidenta Putina Dmitrij Peskov, že této otázce nerozumí. Nemá žádné informace o takovém případu a média by se neměla řídit "zkreslenými údaji" týkajícími se "zpráv o Rusech údajně zabitých v Sýrii“.

Podle ruského ministerstva obrany byla skupina bojovníků syrských milicí napadena koalicí pod vedením USA v provincii Deir az-Zour dne 7. února z důvodu nedostatečné koordinace s ruskou armádou. Útok zranil 25 militantů. V této oblasti však nebyla žádná ruská armáda, uvedlo ruské ministerstvo obrany.

A kde je pravda?

Velmi důležitou problematiku současných i budoucích konfliktů je použití nestátních ozbrojenců. I na tomto případě můžeme sledovat související práci mainstreamového bias. Zatímco Rusové v něm vystupují jako „žoldáci“ a „obdivovatelé diktátorů a nacistů“, o Američanech se v této roli mluvilo v našich médiích vždy cudně jako o „kontraktorech“, „soukromých vojenských organizacích“ nebo „bývalých vojenských a bezpečnostních profesionálech“. Odpovídá Petr Markvart v rozhovoru pro Parlamentnilisty.cz.

Jejich existence ve všech hlavních konfliktech je dávnou skutečností, a to především tam, kde by bylo nevhodné, aby se objevovali vojáci daného státu, a to kvůli možným právním, morálně-etickým nebo právě mediálně-propagandistickým implikacím. Z hlediska států, které si je najímají, totiž jde o závažné porušování nebo obcházení vlastního ústavního a zákonného vymezení rámce ozbrojených sil a jejich použití v zahraničí.

Ale i taková je moderní válka a použití těchto „kontraktorů“ se pomalu stalo už jakousi normou. Vždyť takovými nájemnými vojáky jsou vlastně i dříve zmíněné Bílé přilby a jsou jimi i všechny ozbrojené skupiny na území Iráku a Sýrie včetně takzvaného Islámského státu, složené z velké části ze zahraničních bojovníků, které by bez finančního a materiálního krytí ze zahraničí nepřežily a neubojovaly ani jeden den. Jsou jimi ostatně i členové ozbrojené milice SDF (takzvané Syrské demokratické síly), kurdské takzvané Lidové ochranné síly (YPG). To všechno jsou jenom zástupné termíny pro žoldáky, kontraktory, soukromé a polosoukromé armády bojující za zájmy velkých hráčů, ale mnohdy i bohatých korporací či spolků.

Ale pojďme ještě dále – vždyť některé chudší země pronajímají své ozbrojené síly a svou techniku například OSN či jiným mezinárodním organizacím v souladu s národním i mezinárodním právem a z výtěžku těchto plateb financují jejich vlastní provoz. Dalo by se říci, že vlastně parazitují na cizích konfliktech.

Nu a v neposlední řadě se podívejme i na způsob, jakým i my sami nebo jiné menší státy vysíláme vojáky do takzvaných zahraničních misí. Vždyť co mají společného české obranné a bezpečnostní zájmy s přítomností českých vojáků v Afghánistánu od roku 2002? Po celých dlouhých 16 let se situace v Afghánistánu nezlepšila, makových polí neubylo a drogově závislých i teroristických útoků raketově přibývá. Svět ani Česká republika se nestaly bezpečnějšími a i my svojí přítomností legalizujeme dlouholetou velmocenskou vojenskou intervenci a vměšování v cizí zemi. Není to vlastně také moderní žoldáctví, tentokráte celých států s požehnáním jejich volených parlamentů?

Kolik bylo v Dejr ez-Zoru zabito Rusů (Moskva přiznala čtyři), tedy asi na tomto příběhu není to podstatné. Podstatné je zahájit diskusi o tom, jak chceme, aby vypadal budoucí svět a jeho bezpečnostní mechanismy. Nebo se taky v brzké budoucnosti můžeme dočkat toho, že na nás někdo pošle „americké kontraktory“ nebo „ruské žoldáky“ nebo „islámské fundamentalisty“ nebo třeba „kurdské milice“. Státy se chovají v tomto ohledu krajně nezodpovědně a je na jejich občanech, aby volali jimi zvolené politiky k pořádku.

Používání zástupných armád a bojovníků, které se plíživě stává všeobecně tolerovanou normou, je spolu s erozí mezinárodního bezpečnostního systému tak, jak byl definován po druhé světové válce, nejnebezpečnějším jevem v mezinárodních vztazích.

(rp,prvnizpravy.cz,pl,foto:arch.)