Nedáme! Radši ho zbouráme!

Z vlastních zkušeností vím, že v bourání pomníků jsme mistry nad mistry. Islámský stát jsme zatím ještě nedostihli Ani výsledků válečných operací, nazývaných všemi válčícími stranami mírové mise Jsme od přírody stále více křesťané. I oni však častokrát bourali Přesto všechno jsme dosáhli v jistém ohledu v bourání pomníků i gigantických rozměrů Stalo se v případě pražského pomníku Josefa Vissarionoviče Stalina. Jako učni ČKD Stalingrad jsme brigádničili na úpravě jeho okolí, jako dospělí jsme měli odhlasovat jeho vyhození do povětří.

Prý tam namísto něho „strana a vláda“ postaví velkolepé Kongresové centrum vědy a techniky. Hlasoval jsem tehdy v sále Ústřední školy ČSM v pražské Žitné ulici proti tomuto pochybnému návrhu Zůstal jsem sám a zůstal jsem v sále jediný, nevěřil jsem v uskutečnění ještě něčeho většího. Nevěřil jsem ani slovo těm, kdo nejprve pomník vytvořili a vzápětí zase byli připraveni jej stejně odhodlaně zbourat; ne ne, nebylo jim možné uvěřit.

Myslel jsem si, že ta Stalinova žulová masa - přezdívaná „fronta na maso“ - by mohla být v budoucnu velkou turistickou atrakcí Určitě jsem alespoň v myšlenkách nebyl sám Hned příštího dne jsem byl komisaři náležitě poučen, dej jim pánbůh nebe. Byl jsem napomenut, abych s podobnými ptákovinami už nikdy a nikde nevystupoval. Jakoby to bylo dneska.

Od té doby tam nad Prahou stejně už nic pořádného nestojí, snad metronom, jako kyvadlo doby - zleva doprava - je nepodařeným mementem

Od rodičů a blízkých vím, co vyváděli němečtí okupanti hned po 15. březnu 1939. Stejně jako jsem byl později vzdáleným svědkem, jak zběsilci během jedné noci zbourali po druhé válce po celém Československu Masarykovy a Štefánkovy či Švehlovy pomníky. Podobný osud postihl i mnoho soch Jana Nepomuckého u mostů a na návsích; sochaborců bylo i tenkrát nadbytek, byli přemnoženi

Totéž následovalo po 17. listopadu 1989. Nejprve přišly na řadu Leninovy a Gottwaldovy sochy, hned po nich byla hozena oprátka na pomníky Jana Švermy, Julia Fučíka, Jožky Jabůrkové, Gustava Klimenta Jiné skončily skoro natrvalo v lapidáriích, i sochu Jaroslava Haška stihl nadlouho stejný osud.

Národ křepčil, národ znovu volal po chlebu a po hrách. Došlo k demonstrativnímu hanobení pomníků Rudé armády v Brně, šílenci vybrousili rozkaz J. V. Stalina k osvobození metropole Moravy, na hromadném pohřebišti Rudé armády na Olšanských hřbitovech a v Malé pevnosti Terezín se vandalové vyřádili do alelujá, poslanci FS ČSFR juchali při natírání na růžovo a při odstranění sovětského tanku v Praze 5 na Smíchově. Bez poškození nezůstal Pokorného pomník Sbratření a pomníky maršálů Koněva a Rybalka. Jinde došlo k nepřípadným změnám v textu na piedestalech nebo k vybrušování pěticípých hvězd - například v Táboře, ve Velkém Beranově, v Čížově, v Nové Hradečné...

Ve Znojmě vedle zdařilého pomníku Rudoarmějce radní vystavěli čtyři stožáry pro vlajky Ruska, Anglie, USA, Francie V Jihlavě sochaborci soše Rudormějce pomalovali skloněnou hlavu vápnem

V devadesátých letech minulého století bylo jenom v Praze zcizeno na sto bust, bronzových památníků; největší byla bronzová hlava Petra Bezruče. Ani památky na Napoleonovo tažení Moravou nezůstaly bez povšimnutí

Nebyli a nejsme jediní, kdo se takto zachovali; podobně se zachovalo Rusko k F. E. Dzerdžinskému, dávno předtím ke Stalinovi, odolala jediná socha v jeho rodném městě Gori. Stejně se chová Ukrajina, četné metropole pobaltských republik, nyní členů NATO a EU. Na Ukrajině z roztavených Leninových bronzových soch ještě včera odlévali sochy Ševčenka a Bandery. Příklady táhnou; nyní je v Polsku připraveno a vytipováno téměř pět set pomníků a památníků sovětským osvoboditelům v Polsku, které mají být odstraněny a zničeny. Smutné je, že polští poslanci k tomu přijali příslušný zákon letos 22. června 2017, v den vpádu vojsk nacistického Německa do Sovětského svazu v roce 1941.

Dávno předtím již byla ve stejné sousední zemi odstraněna pamětní deska v Krakově - v Malých Bronowicích, na budově někdejšího československého konzulátu.

V ní se vytvořil pod velením pplk. Ludvíka Svobody československý legion - jako jedna z prvních československých vojenských jednotek v zahraničí, odhodlaná bojovat proti Hitlerovi.

Ludvík Svoboda byl před nedávnem zbaven čestného občanství města Krakova.

I u nás se najdou noví a noví zběsilci, jací byli a jsou u sousedů v Polsku a na Ukrajině. Doporučoval bych všem nenapravitelným chvíli k rozjímání, například v Bystřici nad Pernštejnem. Na Masarykově náměstí stojí kromě věrozvěstů Cyrila a Metoděje monument, „Památník Osvobození“. Stojí na 3,7 m vysokém železobetonovém soklu obloženém deskami, s 2,8 m vysokým pískovcovým sousoším, které představuje rudoarmějce a partyzána.

Zlaceným pásmem jsou na přední straně Halasovy verše:

„VAŠE VELIKOST / NEMYSLET NA SEBE / VAŠE UROZENOST / OBĚŤ.“

A na zadní straně:

S. V. 1945 / BYSTŘIČKO OSVOBOZENO / RUDOU ARMÁDOU / A PARTYZÁNY.“

A značení: „KAMENA / BLANSKO / M AXMAN / J. SIROTEK (1960)“

Městu vévodí socha Vincence Makovského - nadživotní postava T. G. Masaryka (vytvořena v letech 1935-1938); prý je nejkrásnější Masarykovou sochou u nás, přesto byla třikrát z politických důvodů odstraněna a pokaždé znovu vztyčena

Ale ruku na srdce: jaké sochy přijdou příště na řadu?

Bude to pohyblivé kinetické sousoší Davida černého: „Čuráme na Českou republiku“ na pražské Kampě, nebo to budou jiné, teprve vznikající skulptury?

šavle hore, horní chlapci, chasníci, ogaři, junáci, zbojníci - do zbroje!

Když bourat, tak pěkně od podlahy! Ale i stavět!

Zdeněk Hrabica, Haló noviny, 21.2.2018, str. 14, snímky autor

Přišlo e-poštou