Naše nebohá vládo

Spojené státy ti ústy svého zahraničního ministra poděkovaly za podporu, kterou jsi jim vyjádřila za jejich zločinný raketový útok na Sýrii.

Ani se tomu nedivím. Ať už je doba, v níž žijeme, jakkoli vymknuta z kloubů, přece jen zloduch stále ještě za svůj zločin očekává spíš odsouzení a výčitku. A když se tedy namísto nich dočká pravého opaku, to je, že je z mnoha stran za zlo, které spáchal, plácán pochvalně po zádech, jak jsi to ve svém otrockém hlubosklonu učinila i ty, naše vládo, ví jedno: že teď je mu svět pro jeho paličské jednání otevřen naplno.

Jak jsi naše vládo mohla svou pochvalu zločinu tak ohavnému, průhlednému a nezpochybnitelnému vyslovit? Vždyť přece víš, jak to všechno bylo. Někdo prý v syrském městě Duma provedl chemický útok, který zasáhl civilisty, mezi nimi i děti. To slovo prý není na začátku předcházející věty náhodou, protože neexistuje žádný důkaz, že k nějakému útoku v městě Duma vůbec došlo (ruští experti, kteří na místo přispěchali žádné známky po plynovém útoku v městě nenalezli – a ty by se přece daly těžko schovávat).

Ale naše vládo, i kdyby se ten plynový útok skutečně stal, cožpak je myslitelné, aby jej provedla ta strana, která v syrské válce vládních sil proti americkým žoldnéřům na celé čáře vítězí, a zůstává jen otázkou času, kdy vyžene ze země i žoldnéře v americkém žoldu posledního? Cožpak ty vládo nečteš detektivky a nesleduješ je v kině či v televizi, a nevíš, že první věcí, o kterou se detektiv při vyšetřování zločinu zajímá, je, kdo z daného zločinu mohl mít prospěch, či komu mohl posloužit?

Říká se té zásadě Cui bono nebo Cui prodest, a v městě Duma, i kdybychom připustili, že tam k plynovému útoku skutečně došlo, nenašel se dosud nikdo, kdo by dokázal ukázat na původce tohoto útoku prstem. Neexistuje jediný důkaz o vině, a to o vině ať už na straně vládních syrských sil či na straně žoldnéřů – a  v takovém rovnovážném případě je snad nastolení úvahy Cui bono tím naléhavější a potřebnější, ne?

A nebylo a není ti má vládo proto prapodivné, že tuto otázku, v dané situaci tak naléhavou nikdo, ani jediný politik ze široké americkoevropské a protisyrské a protiruské koalice na stůl dosud nepoložil? Že je Cui bono prostě nezajímá? A že všichni do jednoho sdílejí vyslovený názor amerického ministra obrany Mattise, že on sice nemá důkazy o vině syrské vlády v Duma, ale že ji věří.

Jistě, proč jakési úvahy Cui bono, proč hledání důkazů o tom, jestli ke zločinu vůbec došlo, a když k němu došlo, proč únavně pátrat po tom, kdo jej spáchal, když přece i ty, naše vládo, můžeš do svého srdce, hlavy i úst vložit víru o syrské vině a americké spravedlnosti – a věc máš vyřešenu. Krátce, pohodlně a ještě tě za to zpoza Atlantiku pochválí.

A co tvoje svědomí, naše nebohá vládo? To tě netíží?

A máš vůbec nějaké svědomí?

Lubomír Man